Máte rádi českou spisovatelku Petru Soukupovou? Já rozhodně ano! Však vám také pravidelně její příběhy představuji. A věřím, že ani vy jste neodolali a přečetli si třeba romány Nikdo není sám a Nejlepší pro všechny. Doporučovala jsem vám i knihu pro děti Kdo zabil Snížka?, která je volně provázaná s druhým ze zmíněných románů. Což stále hodnotím jako skvělý nápad! A dnes přináším tip na čtení pro všechny, kterým se líbil autorčin příběh s názvem Klub divných dětí, v němž vás Petra Soukupová seznámila se čtyřmi hlavními hrdiny: Milou, Petrem, Katkou a Frantou.

Každé z dětí je něčím zvláštní. Mila má ráda hmyz, hlavně pavouky. A když se na něco soustředí, přestane vnímat vše ostatní. Během chvilky se ocitne ve svém vlastním světě. Petr je sice čtvrťák, ale všichni ho tipují na prvňáka. Nádherně kreslí, ale bojí se tmy. Katka nachází útočiště v knihách – jen v knižním světě má přátele. Ve skutečném světě se s kýmkoli bojí promluvit. A Franta? Je postižený. Jeho nejlepšími kamarády jsou berle. Je kvůli tomu naštvaný na celý svět – proto bývá na lidi zlý… Každé z dětí má trápení, které mu brání zapadnout do dětského kolektivu. A samozřejmě není náhoda, že se tito čtyři potkají… A prožijí společné dobrodružství!

Chcete znát další osudy zmíněných hlavních hrdinů? Pak si nenechte ujít volné pokračování s názvem Divné děti a smutná kočka. Setkáte se s některými z postav, které už dobře znáte. A seznámíte se s novými hrdiny. I ti jsou v některých ohledech zvláštní, takže kamarády podobného ražení určitě ocení. Nebo snad ne?

Ačkoli jsou knihy o „divných dětech“ určeny právě dětem, doporučila bych ji spíše dospělým. Autorka se zabývá problémy, kvůli nimž se děti trápí. Je možné, že hlavní hrdinové mohou dětem, které se cítí podobně jako oni, pomoci zapadnout do kolektivu. Ale hlavně pro dospělé je užitečné vědět, co se zhruba odehrává v myšlenkách dětí, které se od ostatních vrstevníků natolik liší, že se od nich raději drží stranou.

Snad každého čtenáře autorka donutí zamyslet se, co vlastně znamená být „divný“. A nejsme tak trochu (v některých ohledech) divní všichni? A proč společnost stále považuje vše, co je „jiné“ za špatné? Kde je ta pomyslná hranice a kdo ji vůbec určuje? Samé otázky…

Snad nemusím zdůrazňovat, že nepatřím do cílové skupiny čtenářů, kterým je kniha primárně určena. Jsem dospělá, oproti dětem mám více zkušeností a jako matka navíc od knih pro děti očekávám určité hodnoty, jenž jim mohou předat. A z tohoto pohledu úplně nesouzním se všemi situacemi, které Petra Soukupová do svého vyprávění zahrnula. Jistě by bylo zajímavé sledovat, jak některé z dějových zvratů vnímají přímo děti a jak dospělí čtenáři. Jak moc se jejich pohledy liší – jestli vůbec? A osobně se zamýšlím také nad otázkou, jak starému dítěti bych vlastně knihu předložila… A najednou zjišťuji, že bych ji spíše zařadila do kategorie „pro mládež“ než do kategorie „pro děti a mládež“. Skutečně děti vše, o čem autorka píše, správně pochopí?

Za sebe mohu říct, že první díl se mi líbil o něco více. Nicméně i tak platí, že Petru Soukupovou považuji za skvělou spisovatelku. Rozhodně mě baví témata, která v obou příbězích zpracovala: respekt, odlišnosti mezi lidmi, tolerance. Snahu zapadnout mezi ostatní a zároveň také odvahu „být jiný“. Obě knihy jsou rozhodně napsané tak, aby si v nich každý čtenář našel ponaučení. Aby si z nich každý „něco“ odnesl. A to je třeba ocenit!

 

Ukázka:

Divné děti a smutná kočka – Petra Soukupová. Brno: Host, 2023.

HOST-logo