Máte slabost pro hokejisty? Pak byste si neměli nechat ujít román Obránce mimo hru, který napsala Leah Brunnerová.

Seznámíte se s Mitchem – agresivním hokejovým obráncem, který neumí udržet svou vznětlivost na uzdě. V týmu patří k potížistům, kterého fanoušci nemají příliš rádi. Na rozdíl od většiny hráčů je stále svobodný a vlastně mu to tak vyhovuje. Nechá se velmi snadno vytočit, což se mu tentokrát šeredně vymstí. Za (opakované) napadení protihráče dostane krutý trest: zákaz hry na patnáct zápasů NHL. Kromě toho musí začít spolupracovat s týmovým terapeutem.

Hráč musí trénovat svoji mysl stejně jako tělo. Zkus prostě považovat terapii za cosi jako tělocvičnu pro tvůj mozek.

Když Mitch nemůže hrát, má najednou spoustu volného času. Jeho agent ho však nenechá lelkovat! I když Mitch má problém se sebeovládáním, je skvělý obránce. Mohl by tedy (samozřejmě dočasně) pomoci trénovat juniorský tým. Asi si dovedete představit, jaká byla Mitchova reakce…. Ale už je rozhodnuto!

Jak vás mohlo napadnou, že bych měl zrovna já pracovat s dětma? Vždyť já nesnáším i lidi, co už jsou dospělí!

Jak si Mitch se svou novou rolí poradí? To vám neprozradím, ale mohu vám říct, že děti mu rozhodně nedají nic zadarmo! A díky své nové roli se seznámí s Andie – zdravotní sestrou, která vychovává svého mladšího bratra Noaha. Jejich rodiče před devíti měsíci zahynuli při autonehodě. Právě Noah hraje v juniorském týmu. Jenže vše, co se kolem něj v posledních měsících dělo, ho poznamenalo. Příliš nemluví, ale neustále se dostává do sporů… Stejně jako Mitch – i Noah je vnímán jako potížista…

Mitch měl problémové dětství. A od veškerých problémů doma utíkal právě k hokeji. S Noahem má tedy mnoho společného. Mohl by pro něj být vzorem, ale musel by se začít snažit a změnit své chování… Dokáže to?

Hokej mě v dětství držel při životě, motivoval mě a dával mi něco pozitivního, čeho jsem se mohl chytit. 

Během čtení budete hlavní postavy lépe poznávat a zjistíte, co vše se skrývá za Mitchovým odtažitým chováním. Libí se mi, jak autorka využila nařízenou terapii – právě díky ní pochopíte, co všechno Mitche v minulosti ovlivnilo.  Nejprve nebudete vědět, co si o něm vlastně myslet. Ale prostořeká Andie si hned získá vaše sympatie! Život ji podobně jako Mitche neustále zkouší, ale ona už se sebou nenechá nikým zametat. Hned při prvním setkání Mitchovi pěkně od plic sdělí, co si o něm a jeho trenérských schopnostech vlastně myslí. Asi uhodnete, jak se bude Mitch – hokejová hvězda NHL  – cítit a jak bude reagovat! Ano, nebude nadšený… Jenže Andie je jako hurikán, který Mitch ve svém životě už pěkně dlouho potřeboval!

Oheň v jejích hnědých očích mi napovídá, že bude o dost drsnější, než vypadá. Že kdyby opravdu chtěla, nakopala by mi zadek. Trochu mě to děsí, zároveň jako by se mi rozproudila krev v žilách. 

Autorka pro svůj román zvolila (alespoň v mých očích) originální téma – z hokejového prostředí jsem zatím moc příběhů nečetla, i když samozřejmě vím, že bych jich v knihkupectví několik našla. Jde o pohodový příběh se zajímavými hlavními hrdiny, jehož čtení jsem si užila. A i když jsem odhadla, jakým směrem se děj bude ubírat, nevadilo mi to. Chtěla jsem si své domněnky potvrdit, takže jsem s chutí ve čtení pokračovala. Navíc mě bavilo pozorovat, jak je Mitch vyveden z míry – zejména v konverzacích s Andie totiž ztrácí pevnou půdu pod nohama a chová se (alespoň ze začátku) jako slon v porcelánu. Což byste od tak sebevědomého muže nečekali!

Hledáte-li vyprávění s charismatickými hlavními hrdiny, u kterého zapomenete na okolní svět a po jehož přečtení se budete cítit šťastní, rozhodně si knihu Obránce mimo hru nenechte ujít!

Ukázka:

Max zveden ruce před sebe a nakreslí obdélník jako televizní obrazovku. „Velké, drsnej hráč, co se prohání po kluzišti bok po boku s roztomilýma dětma v hokejový výstroji.“ Přejede pěstěnou dlaní po spodním okraji imaginární televize. Nejspíš titulek. „Mitch Anderson: vzteklý grizzly se změnil v plyšového medvídka.“
Tentokrát opravdu obracím oči v sloup.
„Přestaň si dělat srandičky.“ Tomův hlas zní autoritativně. Stojí tam s rukama založenýma v obranné póze, jako by čekal můj útok.
„Trénovat malý hokejisty? Když mám očividně problémy se sebekontrolou? A co rodiče, souhlas s tím vůbec?“
Použil bych jakoukoli výmluvu, abych se z toho dostal. Popravdě řečeno, každý malý hokejista, nebo spíš rodič malého hokejisty by byl bez sebe radostí při představě, že jeho děcko bude trénovat hráč z NHL. Jasně, zapletl jsem se do rvačka, způsobil jsem někomu otřes mozku – nešťastnou náhodou –, ale určitá míra násilí se od nás přece očekává. Je to součást celé té show. Aspoň tak nějak se to říká.
„Už je rozhodnuto, Mitchi,“ řekne Tom, kterého moje pokusy nějak se z toho vyvléknout očividně nebaví. 
Trenér Young se ozve také. „Budeš na to ted mít čas a také to prospěje… tvojí reputaci.“