Dnes potěším milovnice romantických komedií. Pokud mezi ně patříte i vy, nenechte si ujít román z produkce nakladatelství Jota s názvem Nejlepší omyl mého života. Napsala ho australská autorka T. Gephartová a já vám hned v úvodu této recenze mohou slíbit, že se máte na co těšit!

Hlavní hrdinky – sestry Zara a Belle Mathewsovy – si v dospívání nechaly předpovědět budoucnost. Zatímco Belle podle věštkyně nemá příliš dobré vyhlídky na lásku, Zara by měla potkat muže jménem Edwin Carlisle, se kterým stráví zbytek svého životě. Zvláštní samozřejmě bylo, že věštkyně prozradila i konkrétní jméno jejího vyvoleného. Přece nemůže vědět, koho přesně jednou bude mít po svém boku? Není tedy divu, že obě sestry proroctví brzy pustí z hlavy.

O několik let později však Zara na muže jménem Edwin skutečně narazí. Při návštěvě nemocnice zazní z reproduktoru oznámení, ve kterém je muž jménem Edwin Carlisle vyzván, aby se dostavil na sesternu. A v tu chvíli si obě sestry na dřívější proroctví vzpomenou…

„Jsem si skoro jistá, že ať už je Edwin kdokoliv, není to chlap pro mě.“

Zvědavost sestrám přece jen nedá spát, takže se i ony vydají směrem k sesterně. Narazí na atraktivního muže, který jim vyrazí dech. Má svalnatou postavu, kterou zakrývá dokonale padnoucí oblek. Přes váhání se Zara nakonec odhodlá k činu a muže osloví. Získá si jeho pozornost? Skutečně v něm najde svou spřízněnou duši? Nebo půjde o největší omyl jejího života?

„Setkali jsme se a bylo po všem, co víc jsem čekala?“

Autorka příběh napsala přesně tak, jak to mám ráda. Kapitoly jsou napsané z pohledu obou hlavních hrdinů. Ani jeden z nich před vámi své myšlenky tedy neutají. Samozřejmě nechybí dialogy s hravým podtónem, flirtování, špičkování a vzájemné poznávání. Autorka navíc zasadila příběh do právnického prostředí – ona je právnička, on právník. Na právní kauzy sice ve vyprávění místo nezbylo, ale uvidíte, jak právníci hledají skryté významy v téměř každé vyřčené větě. A to mě bavilo! A postavy? I ty si samozřejmě získali mé sympatie.

Hlavní hrdina dokáže pohotově reagovat v jakékoli situaci a z čehokoli se umí vymluvit. Zara ho však umí dostat do situace, kdy marně hledá slova! Je nejen pohledný, ale také inteligentní. A rozhodně má smysl pro humor! Vražedná kombinace, co říkáte?  T. Gephartová rozhodně ví, jak ženy zaujmout. Zapomenout nesmím ani na Zaru a Belle – líbí se mi, jaký mezi sebou mají vztah. I když jsou odlišné jako noc a den, pomáhají si a jedna druhou (téměr) nikdy nezklame. Myslím, že obě mají potenciál vás zaujmout. Zara je realistka. V životě má vytyčené cíle, kterých se pokouší dosáhnout. Jejím velkým snem je stát se soudkyní Nejvyššího soudu. A dělá vše, aby se jí to povedlo. Ve svých osmadvaceti letech má k této profesi opravdu skvěle našlápnuto! Její priority tedy spočívají v něčem jiném, než v hledání pravé lásky. Naopak Belle je snílek, optimistka a beznadějná romantička. Rozhoduje se impulzivně. Přestože touží po lásce a neustále se pokouší najít svou spřízněnou duši, ve vztahu nakonec nikdy příliš dlouho nevydrží – brzy o svého partnera ztratí zájem. Přála by si být tanečnicí či zpěvačkou – na svůj životní průlom však zatím stále čeká…

V románu se ukrývá i důležité ponaučení. Budete si ho však muset najít sami, protože jinak bych vám prozradila jeden z důležitých dějových zvratů. Musím podotknout, že mě překvapil – ač obvykle tuším, jakým směrem se děj romantických příběhů bude ubírat, tuto událost jsem nečekala. I tím mě tedy autorka zaujala.

Zkrátka: milovnice románů s knihou Nejlepší omyl mého života prostě nešlápnou vedle, protože mezi ostatními v ledasčem vyniká!

Ukázka: 
„Ne, musely jsme se přeslechnout,“ opáčila jsem, přesvědčená, že oznámení nemohlo v žádném případě obsahovat jméno mého fiktivního přítele, který měl podle všeho být mou spřízněnou duší.
Přece jen od toho stupidního výletu na Coney Island uběhly už celé roky a já na to málem dočista zapomněla. Očividně ne úplně, protože jakmile jsem to jméno zaslechla, srdce mi v hrudi vyseklo zvláštní salto, což nemohlo být zdraví prospěšné.
Co to, sakra, bylo?
Těm sračkám jsem nevěřila, tak proč jsem vůbec reagovala?
„Cože?“ zeptala se Belle nevěřícně. „Přece jsme se nepřeslechly obě.“
Fajn, byla jsem ochotná připustit, že šance, že obě uslyšíme stejné jméno – které se do tohohle století zrovna nehodilo –, byly minimální, ale to ještě nic neznamenalo. Nejspíš to byl něčí děda nebo nevrlý stařík, který se zmateně potuloval nemocnicí. A bez ohledu na to, co Madame Delia řekla, nebudu si začínat s chlapem, který si pomalu vybírá náhrobek.
Ne.
Ani náhodou.
„Oukej, tak jsme to slyšely, ale musíme tě dostat za Hayley a jsem si skoro jistá, že ať už je Edwin kdokoliv, není to chlap pro mě.“ Silou jsem zatahala Belle za paži, ale ta jako by zapustila kořeny.
To poslední, co jsme potřebovaly, bylo, aby se Belle přestala soustředit. Přestože jsem věděla, že porod u prvorodiček obvykle chvíli trvá, čím dřív bude Belle sedět vedle Hayley, tím šťastnější budu. Sníží se tím stoupající šance na průšvih.

logo_Jota