Mezi mé oblíbené autorky románů rozhodně patří Donna Ashcroft. Proto mi udělalo velkou radost, když pod záštitou nakladatelství Cosmopolis vyšla její kniha Léto na Skotské vysočině.

V hlavní roli se objevuje třicetiletá Paige Dougallová, která o svém životě vždy měla jasnou představu. Přála si mít dobrou práci a po svém boku milého muže, se kterým založí rodinu. Vše se jí splnilo. Vdala se a následně se jí narodila dcerka Grace. Jenže všichni víme, že málokdy jde v životě vše přesně podle plánu – a právě o tom se přesvědčí i sama Paige. Manželství jí bohužel nakonec nevyšlo. Nyní je rozvedená a s tříletou Grace se vrací do rodného domu v malebné skotské vesničce. Touží dát svůj život zase do pořádku, postavit se na vlastní nohy, utřídit si myšlenky a srovnat priority. Chce se soustředit na práci a dcerku. Možná se jí podaří najít si nové přátele, ale nikomu dalšímu svůj čas věnovat nehodlá. Alespoň do chvíle, než potká charismatického šéfkuchaře Johnnyho…

Pokud jste četli autorčiny předchozí knihy, nezklame vás ani její novinka. Jde o pohodový příběh o tom, že v životě většinou nakonec stejně nic nejde podle plánů a bolavé srdce potřebuje čas, aby se zahojilo. Dále o tom, že nikdy nevíte, kdy narazíte na někoho, kdo váš život ovlivní více, než jste si původně mysleli… A také o tom, že někdy stačí jediný okamžik, kvůli kterému člověk najednou vše přehodnotí!

Bavilo mě sledovat, jak se Johnny a Paige sbližují a zajímalo mě, zda se nakonec přece jen dokáží vypořádat se svou minulostí a jít v životě dál. Tentokrát je situace o něco složitější, než tomu obvykle v podobných románech bývá. Paige má totiž dcerku. Nejedná jen sama za sebe, ale myslí i na její blaho. A pokud už i vy třeba máte dítě, určitě dobře víte, že matka je pro svého potomka ochotná hodně obětovat…

Vztahy mezi lidmi jsou někdy velice komplikované, což se v autorčiných příbězích rozhodně ukazuje. Líbí se mi, že do svých vyprávění zapojuje i důležitá témata – tentokrát třeba syndrom vyhoření. A troufám si tvrdit, že vše s ním spojené dokázala vylíčit velmi věrohodně. Knihu si pak užijí i milovníci psů: Johnny je totiž majitelem rozkošného štěňátka, které vyvádí doslova psí kusy! A v příběhu tak hraje jednu z hlavních rolí. Vždyť právě díky němu a jeho rozjívenosti se cesty Johnnyho a Paige střetnou…

A ještě si dovolím jedno malé doporučení: ačkoli to není vyloženě nutné, přečtěte si nejprve autorčin román Když přeskočí jiskra. Obě knihy se odehrávají na stejném místě a lehce se prolínají dějové linky jejich hlavních protagonistů.

Přestože i já už jsem četla několik příběhů s podobnou dějovou linkou, kniha Léto na Skotské vysočině se mi líbila. Myslím, že oddechových románů není nikdy dost – já po nich sahám pravidelně. Život umí být někdy dost drsný, nejspíš proto často zatoužím po pohádce se šťastným koncem. Chcete-li si i vy přečíst příběh o novém začátku, rozhodně se do knihy pusťte. Bude ideálním společníkem na dovolenou či třeba jen na letní poobědovou siestu.

Ukázka: 

„Moc se omlouvám.“ Muž se na Paige úchvatně usmál, pak se sehnul a podprsenku zvedl. Pes se nadšeně zatočil na místě a málem se překulil, jak s napětím čekal, kam ji jeho páníček hodí. Tomu ale místo toho pobaveně zablesklo v očích a připnul psovi vodítko k obojku, aby mohli odejít. „Tohle je nejspíš vaše, že?“ zeptal se a zvedl podprsenku výše. Usmál se od ucha k uchu, takže se mu pod svůdnými ostrými lícními kostmi udělaly ďolíčky. Mluvil s přízvukem člověka pocházejícího odněkud z jihu a připomněl Paige všechno, co právě musela opustit.
„Těžko to může patřit někomu jinému,“ zasyčela Paige popuzeně, vytrhla mu podprsenku z konečků prstů a nacpala si ji do zadní kapsy kalhot. Pes radostně funěl, snažil se na ni vyskočit a zadrhával jí drápky o elegantní černé kalhoty. „Mohl byste si, prosím, konečně odvést to své zvíře?“ zopakovala, sehnula se a odstrčila psa, který se jí přitom pokusil olíznout obličej. Zvedla jednu ze svých rtěnek a pár malých sponek do vlasů, a když sbírala další, vzhlédla. Muž od ní odtáhl svého nezvedeného mazlíčka, ale nepřestával se smát jeho skopičinám. Byl naprosto v pohodě a uvolněný, na rozdíl od Paige, kterou už stresem a podrážděním píchalo ve ztuhlých ramenou a za krkem.
„Omlouvám se, je to dotěrné štěně. Přestaň, Macku! Nech toho a sedni. Mám pro tebe něco k snědku.“ Napomenul ho drsným hlasem, ale působil spíš pobaveně než rozhněvaně, a pes dál napínal vodítko. „Na povely moc nereaguje. Rád bych si myslel, že je to proto, že je odpoledne a on je unavený, ale mám ho už sedm týdnů a uvědomil jsem si, že se chová pořád stejně, bez ohledu na to, kolik je hodin. Moc neposlouchá – naše chyba. Myslím, že možná nejsme při jeho výchově dost důslední,“ přiznal.
My? zarazila se Paige a v duchu se pokárala za to, že ji to slovo zamrzelo tak, až jí naskočila husí kůže v zátylku.
„Pomůžu vám.“ Muž se sehnul, jednou rukou sebral kartáč na vlasy a druhou přidržoval rozjíveného psa.

Léto na Skotské vysočině – Donna Ashcroft. Praha: Cosmopolis, 2026.