Patříte k příznivcům romantasy příběhů? Pak právě pro vás mám tip na jeden, který je plný magie, romantiky a neposedných draků! Přečtěte si knihu Dračí kavárna, kterou napsala A. T. Qureshi.

Hlavní hrdinka – pětadvacetiletá Safíra Margalová – se rozhodla pro neobvyklé podnikání: ve Hvězdném údolí provozuje dračí kavárnu. Tedy kavárnu pro dračí mláďata a jejich majitele. Její podnik je tak prvním ve městě, kam nemají dráčata vstup zakázán.

Zatímco dospělí draci patří k majestátním zvířatům, která se ničím nenechají rozhodit, o dráčatech to rozhodně neplatí. Okřídlená mimina jsou rozjívená, neposedná a teprve se učí ovládat oheň, který dokáží chrlit. Různé nehody a katastrofy tak jsou v kavárně na denním pořádku… Co si budeme povídat, se šupinatými hosty to Safíra nemá jednoduché. Škody přibývají a výdaje na opravy neustále rostou. Kavárna se jen tak tak drží nad vodou! Trn z paty nakonec Safíře vytrhne Aiden Sterling – zahradník pocházející z jedné z nejváženějších jezdeckých rodin, který vlastní dráče, s jehož výchovou si vůbec neví rady. Ještě nevylíhnuté dračí vejce zdědil po svém bratrovi, který zemřel. Ačkoli Aiden o dráče nestál, nedokázal se ho vzdát – přece jen šlo o poslední věc, kterou mu bratr zanechal. Proto Safíru poprosí, zda by mu za úplatu nepomohla s výcvikem jeho dračího nezbedy. A co si budeme povídat, Safíře se peníze navíc opravdu hodí! A ještě si splní další svůj velký sen…

„Jak zoufale si přála mít taky draka… Jenže nepatřila k rodinám Jezdců, které si ta ušlechtilá zvířata držely po celé generace.“

Jak už to tak bývá, Aiden a Safíra by nemohli být odlišnější. Ona je veselá, optimistická, s každým si hned rozumí. A on? Uzavřený a plachý muž, který na některé lidi působí tak trochu jako bručoun. Má svůj svět, do kterého málokoho pustí. Ale znáte to: protiklady se obvykle přitahují… Safíra, Aiden i rozjívený dráček si tak společně tvoří čím dál pevnější pouto!

Moc se mi líbí námět, který autorka zvolila. Ačkoli hlavní zápletku založenou na sbližování dvou osob najdete ve většině románů, kulisy, v nichž se vše odehrává, jsou naprosto jedinečné. Garantuji vám, že si dračí mrňouse zamilujete. A ačkoli vyprávění patří do žánru fantasy, stačí krátké zamyšlení na základě kterého pochopíte, že autorčin svět se velice podobá našemu. Dráčci totiž mají hodně společného s malými dětmi. Stejně jako šupinaté hosty i malé kluky a holky mnozí často považují za nezbedy, kteří v některých prostorách nejsou vítáni. Snad každá maminka dobře ví, jak nepříjemní lidé umí být, když se malé děti začnou hlasitěji projevovat – třeba právě v kavárně! Naštěstí i u nás existují takové, ve kterých si mohou maminky s dětmi bez obav vydechnout. Není tedy divu, že i dračí kavárna představuje oblíbené útočiště…

Dlouho jsem nečetla tak milý příběh. Pokud máte zrovna plnou hlavu starostí, zkuste utéct do světa, který A. T. Qureshi vytvořila. Hýří optimismem, srdečností i vírou v lepší zítřky – a to i ve chvílích, kdy se zrovna něco pokazí.

A nejlepší zpráva na závěr: myslím, že román zaujme i čtenáře, kteří fantasy příběhy nevyhledávají. Tak neváhejte a pusťte se do čtení. Útulná kavárna provoněná kávou plná neobvyklých hostů už čeká na vaši návštěvu. Snad se v ní i vy budete cítit jako doma!

Ukázka: 

„A… ano, p-promiňte,“ vykoktal a pustil se za Jiskrou, který okamžitě zamířil do otevřených dveří a div neposkakoval radostí. Ta krásná Margalová vyjekla, když jí dráče proběhlo kolem kotníků a pelášilo rovnou do útrob kavárny.
„Jiskro!“ volal Aiden, ale mládě ho dál vesele ignorovalo. „Je mi to tak líto,“ řekl té krásce a hned se bál, že se na něho bude zlobit a že dráče stihlo nadělat škody ještě dřív, než se stačili pořádně představit.
Dívka ho ale překvapila. Začala se vesele smát, a ještě trochu otevřela dveře, aby mohl Aiden za svým svěřencem. Na předloktí jí zacinkaly náramky. Když se kolem ní prosmýkl, ucítil růžové tóny jejího parfému. Na okamžik dokonce zapomněl na svého pekelného mazlíčka a jen vdechoval její sladkou vůni.
„Copak to tu máme za andílka?“ zašišlala s pohledem upřeným na Jiskru. Aidenovi vždycky připadalo, že lidé hovořící s dráčaty jsou trošku blázni, a ti, kteří na ně šišlají, ještě větší, ale u ní mu to připadalo docela roztomilé.
Jiskra s ním očividně souhlasil, protože se celý rozzářil.
„Máš hlad?“ přidřepla si blíž a Jiskra spokojeně zavrněl, což byl zvuk, který Aiden od draka ještě nikdy neslyšel. „Dráček by rád něco k snědku?“ sklonila se, aby vzala Jiskru do náručí, což Aidenovi nahnalo strach.
„Ne! Ne! Na vašem místě bych to nedělal!“ varoval ji, ale marně. Zatímco on sám by si už dávno vysloužil zavrčení a kousanec, Jiskra tál té ženě pod rukama. Vděčně se nechal zvednout do náručí (a Aiden se mu vlastně nedivil).
Majitelka kavárny Jiskru podrbala pod bradou a drak s úsměvem zavřel oči. Hm. Takhle hodného ho Aiden ještě nikdy neviděl.
„Ty máš ale vážně hlad! Dáš si dobrůtku?“ ptala se pořád tím šišlavým hlasem. Pak draka odnesla za pult a vytáhla pár kousků z obrovské sklenice z černými chipsy. Vypadaly a voněly jako kusy spálené chlebové placky.
Žena si dala nejdřív jeden do pusy sama (hotové bláznovství), a potom jeden podala Jiskrovi, který byl radostí celý bez sebe a zamilovaně jí zabořil hlavu do tlustého svetru. Prohlížela si toho ďáblíka s nefalšovanou náklonností a on zase ji.
Jak tohle dokázala? Za šest minut se s tou mrňavou potvorou dostala dál než Aiden za šest měsíců. On sám má na těle víc škrábanců a kousnutí, než vůbec dokáže spočítat.

Dračí kavárna – A. T. Qureshi. Praha: Cosmopolis, 2026.