Romány Kathryn Hughes se těší velké oblibě i mezi českými čtenářkami. Pokud i vy patříte k těm, které si nenechají ujít žádný její příběh, tak nejspíš víte, že ke konci minulého roku vydalo nakladatelství Cosmopolis autorčinu novinku Krabička vzpomínek.

Hlavní hrdinkou je Jenny Tannerová, která právě v soukromém domově důchodců slaví životní jubileum: sté narozeniny. Dobře ví, že v tomto věku už není na co čekat, takže otvírá svou skutečnou i pomyslnou krabičku vzpomínek… Určitě vás nepřekvapí, že toho hodně prožila, jenže s některými událostmi, které její život v minulosti velice ovlivnily, se pořád plně nevyrovnala. Nenastal konečně čas na odpuštění?

„Mám poslední možnost, abych se jednou provždy vyrovnala s minulostí.“

Jenny potřebuje vyřešit jistou záležitost, ale sama to bohužel ve svém pokročilém věku nezvládne: musí se totiž z Anglie vydat až do Itálie. Proto poprosí mladou ošetřovatelku Candice z domova důchodců, kterou si velmi oblíbila, zda by ji nedoprovodila. Ani ona to totiž neměla v životě jednoduché, obě ženy bez problémů (i přes výrazný věkový rozdíl) dokázaly najít společnou řeč. A Candice souhlasí, že Jenny pomůže. A tak jí Jenny postupně seznamuje se svým osudem a vypráví, co všechno ve svém mládí (před více než pětasedmdesáti lety!) prožila…

Jak bývá u autorky zvykem, opět vytvořila dvě dějové linky: jedna se odehrává v současnosti (v roce 2019) a druhá vás prostřednictvím vzpomínek staré dámy zavede do minulosti (především do období druhé světové války). Jenny tehdy se svým malým bratrem musela opustit domov v anglickém velkoměstě a utéct na venkov, který měl být pro děti bezpečnější. A tak se sedmnáctiletá dívka a pětiletý chlapec ocitli na farmě rodiny Evansových… Jak se jim vedlo?

„Zlomené srdce prostě nelze zahojit. Je jako křišťálová váza – když se rozbije, dá se slepit, ale už nikdy nebude sloužit jako dřív. Vždy se najdou praskliny, přes které prosákne voda.“

Autorka jako hlavní hrdinky zvolila dvě ženy odlišné věkové kategorie. Zatímco Jenny oslavila sté narozeniny, Candice teprve bude třiadvacet. Ačkoli jejich pohled na svět se samozřejmě liší, vzniklo mezi nimi přátelství. V mnoha ohledech totiž mají leccos společného. Sama se musím přiznat, že mě více oslovila postava Candice. I ona musela překonat různá příkoří: v pouhých sedmi letech ztratila matku, která se předávkovala heroinem. Otce nikdy nepoznala, takže se o ni neměl kdo postarat. Putovala z jednoho dětského domova do druhé a vystřídala několik pěstounských rodin. Není tedy divu, že v dospělosti vyhledává lásku a snaží se lidem ve svém okolí za každou cenu zavděčit. Zkrátka chce, aby ji ostatní měli rádi. Má přítele a domnívá se, že je s ním šťastná. Skutečnost je však úplně jiná…

„Z lásky na první pohled se dá často vyléčit tím, že se podíváme podruhé.“

Candice má na očích růžové brýle, které zatím nedokáže sundat. Svého přítele tak vidí v jiném světle než ostatní. Jenny se sice snaží, aby Candice prozřela, ale obvykle se veškeré její snahy spíše otočí proti ní. I mě charakter muže, se kterým Candice sdílí lože, neskutečně vytáčel! Na takového manipulátora jen tak nenarazíte. A jistě vám ani nemusím říkat, že rozhodně nesouhlasí, aby Candice doprovodila Jenny do Itálie… A věřte, že jí to dá patřičným způsobem najevo!

„Někdy, když někoho moc miluješ, najdeš všelijaké výmluvy, abys omluvila jeho chování.“

Kathryn Hughes vytvořila hned dvě povedené zápletky: jednak budete zvědaví, co prožila Jenny a zda se s událostmi z minulosti konečně vyrovná, a pak budete chtít vědět, jak si ve vztahu povede Candice. Najde někdy odvahu se svému příteli postavit? Co všechno si od něj nechá líbit? A pochopí, že Jenny měla celou dobu pravdu a vše, co jí řekla, myslela dobře? Nebo se nakonec přátelství dvou žen rozpadne? Na všechny otázky naleznete v knize odpověď.

Pokud vás autorka oslovila svými předchozími příběhy, určitě vás nezklame ani tímto. Opět to bylo velmi příjemné čtení naplněné řadou emocí. Po pár stránkách jsem byla plně vtažená do děje a těšila jsem se na každou volnou chvilku, abych se konečně dozvěděla, jak obě ženy se svými životy dále naloží.

Ukázka: 

Vrátí fotku na toaletní stolek a pohledem zavadí o lesklou dřevěnou krabičku. „Ani tohle jsem ještě neviděla.“ Uvolní západku a zvedne víko. Mezi zvědavostí a drzostí je tenká hranice.
„Přines ji sem, drahá.“
Popadne krabičku, přejde k posteli a posadí se na prošívanou přikrývku. „Je nádherná, Jenny.“
Těší mě, že oceňuje vysokou řemeslnou kvalitu ozdobné krabičky, ale pro mě je vzácná zejména tím, co ukrývá uvnitř. Nejsou to šperky, ale vzpomínky na celý můj život.
Candice do ní bez dovolení strčí ruku a vyndá dřevěnou sošku dívky, která s rozevřenou náručí objímá prázdný prostor. Když ji začne převracet v prstech, zpozorním.
„Nechybí té sošce kus?“
Usrknu si kakaa. „Chybí.“
Nic víc nedodám a Candice si znovu prohlíží krabičku, chvíli se v ní přehrabuje, nakonec vytáhne narůžovělý žilkovaný kamínek z daleké pláže, kde jsem nebyla už tak strašně dlouho. Nastavím ruku a ona mi ho vloží do dlaně. Důvěrně známý oblý tvar kamínku mě uklidní, ale zároveň oživí bolestné vzpomínky. Slíbila jsem, že ho budu hlídat jako největší poklad, a slib jsem dodržela. Dodnes ho mám.
Candice si prohlíží staré dopisy, fotografie, zažloutlé novinové výstřižky. Vezme do ruky dvousloupcový článek, který jsem uklidila do krabice teprve před několika měsíci. Papír je ještě bílý, inkoust zatím nevybledl. Letmo zahlédnu palcový titulek, a přestože jsem ho už viděla mnohokrát, stále mnou otřásá. Je to pouze jedno slovo: Vyvražděni.
Přimhouřenýma očima proletí článek. „Proč ho máš schovaný?“ zeptá se.

Krabička vzpomínek – Kathryn Hughes. Praha: Cosmopolis, 2022.