Nakladatelství Omega na konci minulého roku vydalo knihu Blízko obzoru, jejíž autorkou je Jessica Koch. Na samotném obalu je napsáno, že půjde o dojemný příběh o přátelství, odvaze, sebevědomí a síle odpouštění. To je velký příslib a pokud by tohle všechno bylo skutečně splněno, tak by se pravděpodobně mohla dostat do skupiny děl, která mě nejvíce zasáhla a nejvíce se mi líbila. A taky se tam dostala.

Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinkou je sama Jessica, jde o její autobiografické dílo. Autorka potřebovala sepsat svůj vlastní příběh o tom, jak se seznámila a jak prožívala jednu z největších lásek svého života. Měsíc po měsíci od října roku 1999 do prosince roku 2000 detailně provede čtenáře svým životem a vylíčí všechny události, které ji v této době potkaly. Ne všechny jsou pozitivní, ale zažila několik opravdu silných okamžiků, na které nezapomene do konce svého života. A přesto nelituje žádného svého rozhodnutí. Absolutně nic by nezměnila.

„Osud je mizerný podvodník, který chladnokrevně a svévolně rozděluje sympatie a ani v nejmenším se nezajímá o to, co je fér a co má smysl.”

Přiznám se, že ze začátku jsem si pořád říkala, co na této knize všichni vidí? Hlavní hrdina Danijel Taylor, přezdívaný Danny, na mě působil jako namyšlený a až příliš sebevědomý spratek, který dostane vše, co si zamane. Nejvíce se baví tím, že balí jednu holku za druhou. Díky svému atraktivnímu vzhledu (věnuje se bojovým sportům, což mu zaručuje vypracované tělo, a navíc pracuje i v modelingu) mu stačí lusknout prsty a holky mu jednoduše padají k nohám. A on si to užívá. A pak se jednoho večera seznámí s Jessicou. Bohužel to vypadá, že i ona mu sedne na lep. Topí se v jeho modrých očích, v jeho přítomnosti neovládá své smysly, dá mu své telefonní číslo, myslí na něj a on se nikdy neozve. Trochu nuda, nemyslíte? Jenže jak příběh plynul, tak jsem pochopila, jak moc jsem se v Dannym spletla. A pak už bylo jednoduché na vlastní kůži poznat, čím ostatní čtenáře tolik zasáhl.

„Většina lidí má nekonečně času v životě. Dožívají se osmdesátky i víc. Ale vůbec ten čas nevyužijí. Na to, co má v životě doopravdy smysl, ho nemají. Na ostatní lidi, na kamarády a na rodinu, na kamarádství se psem nebo krásy přírody. Zatratili svoji vnímavost.”

Celá kniha je obrovskou autorčinou zpovědí. Kromě svého soukromého života odhaluje hlavně Dannyho životní příběh. Vůbec byste to do něj neřekli, ale za jeho drsnou a arogantní maskou se skrývá odtažitost a uzavřenost. Měla jsem pocit, jako by se po několika stranách hlavní hrdinové úplně vyměnili. Tohle prostě nebyl ten Danny, který mě původně štval a vytáčel. Osamělý, ztracený, neschopen přijmout jakýkoli dotyk. Ukazuje se, že jako malý chlapec byl zneužíván vlastním otcem. A pak přicházejí další a další velmi zásadní odhalení. A právě Jessica se pro Dannyho stala rovnocenným partnerem: má hroší kůži, od ničeho neodvrací zrak a Danny si ji hned nedokázal omotat kolem prstu (no, vlastně dokázal, ale ona mu to nejprve nedala najevo). Právě ona by mohla zvládnout vztah s takovým mužem, kterým je Danny.

„Dennodenně vyzýváš smrt a tváříš se, jako by to bylo to nejnormálnější na světě.”

Nedokážu si ani představit, kolik síly v sobě Jessica musela najít, aby tuto svou životní kapitolu dokázala ustát. Aby neutekla. Když napíši, že je to příběh se širokou škálou emocí, budu pouze opakovat slova jiných recenzentů. Já to tedy upřesním: je to příběh plný bolesti a lásky. Jessica musela Dannyho neskutečně milovat. A stejně tak Danny miloval ji, protože hlavně díky ní dokázal v nejtěžších chvílích svého života jít dál. A přesto oba trpěli. Vedli společný boj, který nemohli vyhrát. Bojovali totiž s časem. Ale ani jeden se nevzdal. Chápu Dannyho rozhodnutí, které učinil a dokázal si tak zachovat lidskou důstojnost.

„Nikdy neslibuj nic, co nemůžeš dodržet.”

Pokud jste si zamilovali taková díla jako Všechny malé zázraky nebo Hvězdy nám nepřály, tak Blízko obzoru je to pravé právě pro vás, protože jde o podobný styl. Pro mě poslední jmenovaná kniha však ty předchozí rozhodně předčila. Všechny jsou nebité emocemi, ale Blízko obzoru je pro mě nejpropracovanější. Ačkoli tušíte, jak to celé dopadne (a nespletete se), je celý příběh oživený různými událostmi, které vás od toho nejdůležitějšího odvádějí. I přesto, že je to opravdu smutný příběh, je nabitý optimismem. Líbilo se mi, že Danny ani Jessica neházeli flintu do žita. I když měli obrovský strach z budoucnosti, převládala v nich touha žít. A tak žili. Prožili spolu různé eskapády, snažili se zachránit Dannyho kamarádku Christinu, která byla dříve závislá na heroinu, potýkali se s „gangem”, kterého na Dannyho poštvala jedna z bývalých zavržených lásek… Prostě je to příběh, který má spoustu dějových zvratů.

„Čas zahojí všechny rány, ale po každé ráně zůstanou jizvy.”

Myslela jsem si, že vše, co je v tomto románu napsáno, ustojím. Dlouho jsem odolávala, ale několik posledních desítek stran mé srdce rozdrtilo na malé kousíčky. Z emocionálního hlediska je to opravdu náročné čtení. A i když tušíte, co vás asi čeká, nedokážete se na to pořádně připravit. Blízko obzoru patří k těm knihám, které vás přimějí zamyslet se nad svým životem, vážit si ho a užívat si každého nového dne.

Ukázka:

Oba byli v dětství zneužíváni. Až nyní jsem si uvědomila, jak moc mám Christinu ráda. Bylo nemožné ji nemít rád. byla jako on. Až neuvěřitelným způsobem se jeden druhému podobali. Podobali se jako vejce vejci, byli jako jin a jang. Používali stejnou řeč těla, stejný černý humor, byli stejně temperamentní. 

Jednali vždy opatrně, až nedůvěřivě, a i na úzké cestě nad propastí byli ke všem lidem přátelští a připravení pomoci. O vše, co měli, se podělili, a nehrálo roli, jestli naproti nim stojí děvka nebo lékař, jestli je vystudovaný a vzdělaný nebo nevzdělaný a hloupý. Nehodnotili lidi podle společenských kritérií, ale podle jejich vnitřních hodnot. Snažili se vyhýbat lidem plným předsudků a potřeby kategorizovat. Lidem jako jsem já.

Sdíleli jeden osud, byli spojení na citové úrovni, kterou nikdy nepochopím, nemluvě o tom, že bych se na ni nedostala.

Blízko obzoru – Jessica Koch. Omega, 2017.