Sledujete novinky v české literatuře? Pak jste si určitě všimli, že nakladatelství Host vydalo nový román Petry Dvořákové. Nese název Ordinace a žádný milovník autorčiny tvorby by si ho neměl nechat ujít!

Zajímá vás, koho autorka obsadila do hlavní role? Praktického lékaře pro dospělé Patrika Konečného, který si otevřel ordinaci na maloměstě. Ráda bych napsala, že své ordinaci vládne pevnou rukou, ale otěže drží spíše jeho šedesátiletá matka, která před třemi lety nastoupila na pozici sestry – jako záskok za nemoc. A už na této pozici zůstala. Nutno podotknout, že v názorech se Patrik a jeho matka značně rozcházejí. Patrik je pragmatik a uznává klasickou medicínu, jeho matka naopak důvěřuje přírodě a bylinkám. Chudáci pacienti někdy neví, koho mají vlastně poslechnout!

„Jestli ten dědek Voráček dostane chřipku nebo covid, piš si, že z toho bude zápal plic, a ten už to nedá,“ ucedím mezi zuby. „Máš ho na svědomí.“„Prosím tě, doporučila jsem mu třezalku, ta mu imunitu vyšponuje tak, že nějaká chřipka nemá šanci,“ oznámí mi matka a dál mě ignoruje.

Co se týče Patrikova soukromého života: žije s přítelkyní Hankou. Hanka se s ním nemá špatně – Patrik patří k mužům, kteří jsou finančně zabezpečení a zvládnou nakoupit, uvařit i uklidit. Zdá se, že společně s Hankou pluje v klidných vodách a oba vědí, co od života chtějí. Jenže nemají idylický vztah. Přesto Patrik ve skrytu duše doufá, že by s Hankou mohli brzy postoupit na další metu – rád by se stal otcem. Jak ale vidí situaci Hanka? Stojí o společnou budoucnost s Patrikem?

„Všechno je s tebou stejný, každý den, ať dělám, co dělám, mám jedinou jistotu – že se nic nezmění.“

I tentokrát autorka zapojila více postav, které se liší svými charaktery. Patrik má snad až příliš dobré srdce. Je inteligentní a vzdělaný a nemá zapotřebí si ve vztahu k druhým nic dokazovat. Mohl by patřit mezi uznávané odborníky a jít pracovat třeba na brněnskou kliniku, ale o nic takového nestojí. Nemá rád přetvářku, kterou se to mezi ostatními lékaři jen hemží! Proto si zvolil praktické lékařství.

„Pořád lepší řešit obyčejný maloměstský pacoše než si hrát na elitu národa.“

Zatímco v pracovním životě se Patrikovi daří, v osobním naráží na limity. Nevyhýbají se mu různé trapasy, ve velké společnosti se necítí dobře a navíc touží po něčem, co mu život zatím nechce dopřát. Nemá příliš vysoké sebevědomí, některá jeho očekávání jsou naivní a trápí ho problémy, s nimiž bojuje i velká část populace – konkrétně obezita. Patrik by potřeboval shodit pár kilo, což si začíná velmi dobře uvědomovat. Obezita mu totiž ztrpčuje život… Jenže najde v sobě sílu se svým tělem (a vztahem k jídlu) skutečně něco udělat?

„Někdy si člověk myslí, že je se sebou v pohodě, ale ve skutečnosti jen vytrvale odsouvá nutnost přiznat si pravdu, že v pohodě není.“

Patrikova matka po smrti manžela naprosto změnila svůj život – chytila druhý dech a začala dělat vše, co si dříve odpírala. Je rázná, s ničím a nikým se nepáře. Ale i ona má dobré srdce a pomůže všude, kde je potřeba. Často se dostává do konfliktních situací – zejména se svým synem, což dodává příběhu jiskru. Nad mnoha jejich společnými dialogy se pobavíte. A nesmím zapomenout zmínit, že mezi s sebou jinak mají moc pěkný vztah, jen se zkrátka v některých věcech neshodnou.

Dále tu máme Mariku – ráznou doktorku, která si nebere servítky. Patrik ji přijal do ordinace, aby na vše nebyl sám. Vypadá jako modelka, ale vyjadřuje se jako dlaždič. Zatímco o Patrikovi, jeho matce i Hance jsem si hned dokázala udělat obrázek, Mariku jsem poznávala postupně. Byla jsem zvědavá, co je zač a jak ovlivní Patrikův život. A zajímavá je i Maričina dvanáctiletá dcera Ema, která má rovněž v příběhu své místo.

Petra Dvořáková má na svém kontě už několik románů a všechny se mi líbily. Mám ráda její styl psaní: píše s lehkostí a její texty jsou bohaté na metafory – s češtinou si dokáže krásně pohrát. A pokud dáváte přednost reálným příběhům, přijdete si v jejích románech na své. Nejde totiž o žádné pohádky, zobrazuje život takový, jaký opravdu je. Hlavní hrdinové s vámi sdílejí své radosti a strasti – i ve skutečném životě jsou některé dny šedé, jiné naopak hrají barvami. Autorka se věnuje různým tématům (včetně těch závažnějších) a ráda zasazuje děj svých vyprávění do lékařského prostředí. A ačkoli jde o prostředí, které já obvykle nevyhledávám, v jejích knihách mi nevadí. Naopak mě zajímalo, jací pacienti se v Patrikově ordinaci objeví a jak se Patrik (případně Marika) vypořádají s jejich vrtochy. I když se oba potřeby pacientů snaží respektovat, situace se snadno zvrtne…

Co říci závěrem? Autorčin nejnovější román mě nezklamal. Nemám nic, co bych Petře Dvořákové vytknula. Kniha má potenciál oslovit široké spektrum čtenářů. Je čtivá a pojednává o situacích, které všichni dobře známe. Tak neváhejte a pusťte se do čtení!

Ukázka:

Jen co přiběhnu do ordinace, ve dveřích mě lapí máti. „Máš tady to svoje očkování proti chřipce. Já ti je nedoporučuju, ale když už je chceš, tak je dostaneš,“ prohlásí a stojí s vytasenou vakcínou jak soldát před útokem. Ten pocit, s jakou slastí do mě jehlu rýpne a pak mi s přivřenýma očima bude vpouštět do těla bezbarvou tekutinu, mi obrací žaludek. 

„Nakonec možná svůj postoj k očkování přehodnotím, když teď začínám zase randit. Člověk může při intimním kontaktu leccos chytit,“ podotkne máti.  

„Ježišmarjá, mami…“ zaúpím. Tohle člověk fakt nechce slyšet. „Už mi to tam vraž!“ zažadoním, jako bych prosil o poslední kulku.

Ordinace – Petra Dvořáková. Brno: Host, 2026.

HOST-logo