Holka z velkoměsta

Máte rádi romantické příběhy? Pak pro vás mám jeden tip: přečtěte si knihu Jak si napsat romanci od Cristiny Wolf.

Hlavní hrdinka – osmadvacetiletá Lucy Bowenová – pracuje v jednom z největších nakladatelství v New Yorku, které vydává romány. Lucy romantické příběhy miluje, ale pomalu přestává věřit na lásku. Ve vztazích nemá zrovna štěstí… Marně čeká na rytíře v lesklé zbroji, po jehož boku by byla šťastná!

„Přestože mě v práci obklopuje romantika, láska se mi vyhýbá už celou věčnost.“ 

Nemyslete si, že Lucy patří k naivním ženám. Sama se považuje za feministku a když se ocitne v nesnázích, dokáže si poradit – i bez muže! Říkáte si, co tedy vlastně chce? Rukama už jí prošlo nespočet románů a Lucy zkrátka jen touží prožít aspoň něco z toho, co se v knihách odehrává. Nebo snad kvůli své práci má od mužů nerealistická očekávání?

Touha po lásce ovšem začne ovlivňovat i další oblasti jejího života. V poslední době má Lucy pocit, že jí nic nevychází. Knížky o lásce miluje a vždy s nimi ráda pracovala, ale teď ji práce přestává naplňovat.

„Měla bych být šťastná, že žiju svůj sen, a nechtít neustále víc – a přesto jsem pořád po něčem toužila, nebo přinejmenším po někom, s kým bych tenhle sen sdílela.“

Stýská si tedy sama nad sebou, jenže to ještě neví, že brzy bude mít úplně jiné starosti! Zjistí totiž, že autorka, jejíž romány patří v nakladatelství, pro které pracuje, k bestsellerům, uvažuje o ukončení spolupráce. Něco takového se ovšem nesmí stát!

„Její knížky se prodávají, takže ji musíme dostat zpátky do hry.“

Jediný způsob, jak si nejprodávanější autorku udržet, je přistoupit na její podmínky. Co požaduje? Aby redaktoři navrhli děj její další knihy. Je velice těžké vymyslet něco zajímavého, neokoukaného, co čtenáři ocení. Překvapivě je to právě Lucy, kdo přijde s nápadem – inspiraci totiž našla ve vlastním životě. Ovšem kdyby věděla, co bude následovat, až se s návrhem podělí, nejspíš by raději mlčela… Její šéfová tvrdí, že tento nápad se musí vyzkoušet v praxi! A kdo jiný by to měl učinit než Lucy, která vše vymyslela? A tak Lucy opustí New York a pojede se do jednoho malého městečka seznamovat s místními obyvateli, objevovat krásy přírody a hlavně: zkusit zase uvěřit v lásku! A podle jejích zážitků později vznikne kniha…

V příběhu najdete mnoho různých klišé a je mi jasné, že řada čtenářů se vůči nim ohradí. Ale mě bavilo sledovat, jak s nimi autorka pracuje. Mají tu jiný (byť zásadní) význam, než bývá obvyklé. Lucy se podílí na rozhodování o tom, které knihy budou vydány – tzn. mají potenciál být úspěšné, oslovit širokou skupinu čtenářů. Rozebírá tedy různé motivy jako domluvený sňatek, předstíraný vztah, druhé šance, návrat domů, lásku mezi přáteli, nepřáteli, kolegy, sousedy atd. Zkrátka cokoli vás napadne, o tom je v knize zmínka. Není divu, že je Lucy vším natolik ovlivněná, že se to odráží i v jejím osobním životě. Já však musím říct, že Cristina Wolf vybrala skvělý námět pro knihu a vytvořila tak román, kterému se žádný jiný nepodobá. Mě alespoň žádný podobně koncipovaný nenapadá – a to jsem jich už přečetla dost.

Ke knihám mám velmi blízko, takže mě bavilo sledovat, jaké problémy se v nakladatelství řeší. Klesající prodeje, nedostatek originálních motivů, špatné odhady atd. Co si budeme povídat, jde o pestrou práci a člověk musí být neustále ve střehu. Stačí jediné špatné rozhodnutí a všichni se dostanou do potíží… A proč vlastně tolik lidí romány pro ženy podceňuje? Možná jen veřejně nedokáží přiznat, že se do nich sami s chutí pustí!

Jde o pohodový příběh, který vás přivede na jiné myšlenky. Oslovil mě i autorčin humor: můžete se těšit na situace, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Různé trapasy jsou totiž běžnou součástí našich životů a nevyhnou se ani Lucy. Knihu bych určitě zařadila mezi romantické komedie (právě na ně navíc v příběhu najdete mnoho tipů), takže pokud je vám tento styl blízký, nenechte si titul Jak si napsat romanci ujít!

Ukázka: 

„Co kdyby to byl tvůj skutečný život?“
„Počkej, o čem to mluvíš?“
„Co kdybych tě poslala do malého městečka?“
Věnuju jí svůj nejlepší pohled „copak si přišla o rozum?“ a zhodnotím reakce zbytku místnosti. Tváří se stejně nechápavě jako já – kromě Elle. Elle vypadá pobaveně.
„Neodmítej to hned,“ začne Anne.
„Ne.“
„Lucy!“ vyhubuje mi Elle. Vytřeštím na ni oči.
Anne se opře na stole o lokty a poprvé od chvíle, co jsme sem přišly, odloží pero. „Jenom si myslím, že postava vyhořelé holky z velkoměsta, která se přestěhuje zpátky do malého městečka, by mohla vyřešit Rubyiny potíže,“ usmívá se na mě Anne.
„Já nejsem vyhořelá,“ zaprotestuju a zkřížím paže.
„Fakt, že chci žít na místě, kde si můžu koupit Diet Snapple, využít dodání ten samý den a sehnat bagel, který se neprodává v igelitovém sáčku v potravinách, neznamená, že jsem vyhořelá.“ Ale to, že jsem přepracovaná a špatně placená v tom nejdražším velkoměstě v zemi, by mohlo, dodám v duchu.
„Myslím, že se tomu říká mít své nároky,“ pípne Callie a kývne ně mě. Pokrčím jejím směrem rameny.
„Takže mi dovol, abych to shrnula. Chceš mě poslat do malého městečka?“ zeptám se a obrátím se zpátky na Anne.
Anne našpulí rty. „No, já jenom říkám, že bych ráda zjistila, jak by to dopadlo, kdyby redaktorka odjela na venkov, aby znovu uvěřila v lásku.“

Jak si napsat romanci – Cristina Wolf. Praha: Baronet, 2026.