Ve světle svíček

Máte rádi příběhy s předvánoční atmosférou, jejichž hlavní motivem jsou vztahy? Pak by se vám mohl líbit nový román Vánoce při svíčkách od Karen Swan.

Hlavní hrdinka Libby Pughová pracuje jako právnička. Soustředí se na kariéru, takže většinu svého času věnuje pracovním záležitostem. Osobní život jde stranou. Nicméně před pěti měsíci se dala dohromady s jedním ze svých kolegů – Maxem Princem. Svůj vztah zatím skrývají – v práci, před rodinou i přáteli. Ve snaze strávit společně alespoň pár hodin navíc poprosí Libby Maxe, zda by ji doprovodil na večeři se spolubydlícími z vysoké školy – díky jiné akce, které se oba účastní, budou totiž nedaleko místa srazu. Libby se spolubydlícími dříve pojilo přátelství, ale už se přes devět let neviděli. Libby si během té doby vyměňovala e-maily pouze s Charliem – od něj také ví, jak se mají (a co dělají) zbývající členové party. Není tedy divu, že má z opětovného shledání po tolika letech obavy…

„Svět se točil dál a už nezáleželo na tom, co se stalo před skoro deseti lety. Tehdy byli ještě děti, a tohle byl svět dospělých. Nikdo neměl černé svědomí. Nebe se nezřítilo. Stejně jako ostatní to prostě musela nechat plavat.“

Krátká večeře se však nečekaně protáhne: do Vánoc zbývají tři dny a zima ukáže svou sílu. Sněží, chumelenice  neustává, silnice jsou neprůjezdné. V domě navíc vypadne elektřina. A staří přátelé se ocitají v nedobrovolné izolaci. Co jiného dělat, než si povídat? Po opatrných krůčkách, kterými vstupují  do svých osobních životů, otevírají v rozhovorech i témata, kterým se před lety vyhýbali… A postupně vychází najevo vše, co některé z nich už roky tíží…

„Posledních devět let strávila soustředěná na cestu před sebou, neohlížela se do minulosti, a přesto ji za sebou pořád cítila jako věrný stín.“

Námět nepůsobí příliš originálně. Vánice, dům, několik osob vydaných napospas počasí – tato témata se v příbězích objevují často, ale spíše v detektivkách či hororech. Nikoli v románech. Já jsem si původně myslela, že Vánoce při svíčkách patří právě mezi romány. Jenže tato kniha má v sobě prvky všech zmíněných žánrů. Chtěla bych napsat, že se u čtení rozhodně nebudete bát. Ale to bych lhala! Autorka vytvořila několik nečekaných zvratů, během nichž mi běhal mráz po zádech. S hlavními hrdina nebudete jen odkrývat vztahy, které se mezi nimi vyvíjely (či budou vyvíjet). A odhalovat tajemství, která je spojují. Budete totiž také přemýšlet, kdo se pohybuje v temných koutech domu a přátele ohrožuje!

Příběh se odehrává ve více časových rovinách: je totiž třeba propojit přítomnost (rok 2023) s minulostí (rok 2014). Libby vzpomíná na svá studentská léta na vysoké škole v Durhamu. Na všechno, co se svými přáteli (a spolubydlícími) prožila. Na večírky, milostná povyražení, na těžkosti spojené se studiem i s láskou. I na dramata, která se před lety odehrála (autorka do svého vyprávění zapojila náročnější témata jako např. znásilnění). Dostanete možnost blíže poznát Emmu, Jacka, Zany, Coco, Rollyho, Charlieho i Archieho. A samozřejmě se dozvíte, kam vedly jejich cesty po studiu. Čím se dnes živí, jak jsou úspěšní, jaké vedou životy.

„Vzpomínky vybledlé jako staré polaroidy najednou explodovaly všemi barvami.“

Tma, svíčky, sníh, strašidelný dům a dávná tajemství, která (nečekaně) vyplouvají na povrch. Zdánlivě poklidnou atmosféru příběhu narušují události, k nimž v minulosti došlo a které zasahují až do současnosti. Uvidíte, že životy lidí často naberou nečekaný směr. Ale nikdy není pozdě poddat se svým touhám a jít za svými sny…

Ukázka:

Charlie zmateně pokrčil rameny. „Nemáte nic k pití?“ zeptal se, když viděl jejich prázdné ruce. „Prokristapána, svět je skutečně v rozkladu. Kde je sakra Arch?“ Rozhlédl se po místnosti a hledal jejich hostitele. Libby využila příležitosti, aby po něm také pátrala, ale nikde po něm nebylo ani stopy. Na mahagonovém podstavci v protějším rohu ale seděl vycpaný páv.
„Pojď, Maxi, seženeme ti pití a pak ti můžu představit Rolyho, to je týpek… Čistě náhodou – nestřílíš?“ zeptal se Prock a vedl ho k domácímu baru na druhé straně místnosti.
„Odskočím si,“ zašeptala Ems Libby. „Můj nebohý močák se z té hopsající bowlingové koule už nikdy nevzpamatuje.“
„Tolik pindání,“ utrousila Libby potichu, když s Charliem osaměla. Rozpačitě se na něj podívala. „Takže…“
„Takže,“ zopakoval. „Dokázali jsme to. Konečně jsme tě ukořistili.“
„Vypadá to tak.“
„Trvalo to jen asi tak deset let.“
„Jo, ale co je to deset let mezi přáteli?“ pokrčila rameny. Většinu té doby prožil v Kalifornii, což teď dokazovaly sluncem vyšisované vlasy a opálení. V obleku působil štíhle a zdálo se, že září zdravím, jako by na těch proteinových smoothie a wellness kultuře v Golden State opravdu něco bylo.
„Už jsi ho viděla?“
„Koho?“
Zašklebil se na ni.
„Proboha, nezačínej…“ Povzdechla si. „Už jsem to překonala, dávno jsem se posunula dál.“
Opravdu?“
Ukázala na Maxe, jako by to byl důkaz. Přípustný důkaz u soudu, že to je za ní. Ale zdálo se, že Charlieho neoklamala.
„A přesto sis držela odstup.“
„Měla jsem moc práce.“
„Hm-hmm.“
„No a co ty?“ zeptala se, odhodlaná odvést od sebe pozornost. „Posunul ses dál?“
Moc dobře věděl, o kom mluví. „Bydlím osm tisíc kilometrů daleko. Jasně že jsem se posunul.“

Vánoce při svíčkách – Karen Swan. Praha: Motto, 2025.