Tajemný dům

Dnes mám pro vás tip na magický příběh o lásce s názvem Kocour z vánočního domu. Autorkou je Lili Hayward – napsala již několik historických románů, ale vyšly pod jménem Laura Madeleine. A protože jsem většinu z nich četla (doporučuji zejména Cukrářovu dceru), tušila jsem, že mě potěší i nejnovější román. A nespletla jsem se!

Hlavní hrdinka Jessamine Pikeová se právě stala nájemnicí domku známého pod jménem Enysyule. Tato přes pět set let stará stavba patřila jen dvěma rodinám. A nyní v ní bude po dobu jednoho roku žít spisovatelka pocházející z Londýna, která je plná naivních iluzí. Nikdy se nestarala ani o zahradu a najednou má na krku starou chalupu, která se navíc nachází na místě, kde není ani mobilní signál. Uprostřed rozlehlého údolí porostlého lesy, uprostřed ničeho. Daleko od přátel i rodiny. Jenže přesně to přece chtěla, aby měla naprostý klid na psaní… Do Vánoc totiž musí odevzdat nový rukopis!

„Snila jsi o tom, že to bude dokonalé.“

Co vám budu povídat, Jess udělala chybu, když si dům pronajala bez předchozí prohlídky – jen na základně shlédnutí jedné (ne příliš detailní) fotografie. Jenž nutně potřebovala změnit prostředí a opustit Londýn – z pracovních i osobních důvodů! Jen těžko si teď může stěžovat, že nic neodpovídá jejím představám. A ještě jednu věc nečekala: dům už jednoho nájemníka má – černého kocoura Perrina, který se stane jejím společníkem. A já vám mohu prozradit, že právě tento kocour sehraje v Jessině životě důležitou roli!

„Tak co,“ pronesla, „seznámila ses s kocourem?“ Všichni se na mě podívali. „Ano,“ odpověděla jsem rozpačitě a přemýšlela, proč se chovají tak divně. „I když nevypadá moc přátelsky.“

Začátek příběhu připomíná (s trochou nadsázky) spíše horor než román. Jess se ocitne v domě, ve kterém prakticky nic nefunguje – ani elektřina. Jenže na takové podmínky absolutně není připravená… Stmívá se, slyší divné zvuky… Zkrátka i mně běhal mráz po zádech. Nicméně přesto jsem pokračovala ve čtení, abych společně s Jess zjistila, čím je atmosféra tohoto místa tolik zvláštní. Jess se samozřejmě postupně o domu dozvídá více. A nejen o něm, ale také o jeho poslední majitelce a její rodině.

„Nemohla jsem se zbavit pocitu, že mi něco tají, ale to už přinesli jídlo a já jsem zapomněla skoro na všechno ostatní.“

Dále se Jess seznámí s obyvateli nedaleké vesničky. Nutno podotknout, že právě mezi místními způsobí Jess docela rozruch. Mnoho z nich si totiž myslí, že tato žena v domě nevydrží ani jednu noc! Někteří uzavírají sázky, kdy tajemné místo opustí… A jeden ze starousedlíků se ji dokonce pokusí různými způsoby z domu vystrnadit! Co za svým počínáním skrývá?

„Zírala jsem na mapu s pocitem, že mi něco uniká. Tajemství utkané z času, krve a paměti, předávané stovky let.“

Minulost, tajemství, kocour, podivné sny, dvě rodiny, jeden dům a starý spor, v jeho centru se hlavní hrdinka ocitá – to vše ve vyprávění najdete. A protože jde o román, nechybí v něm ani romantická linka, která se příběhem táhne vcelku nenápadně – na pozadí jiných událostí. Aby toho nebylo málo, autorka svému vyprávění dokázala dodat tajemnou (až mystickou) atmosféru! Proč se hlavní hrdince od jejího příjezdu do domu zdají podivné sny? Měla by se obávat o své duševní zdraví? Nebo snad má halucinace? A dokáže se v takové situaci vůbec soustředit na svůj rukopis? Vánoční uzávěrka se blíží a Jess ji musí stihnout! Pokud vás zajímá odpověď na tyto otázky, určitě si příběh nenechte ujít.

Ukázka:

„Takže, Jess,“ Liza vypadala trochu ustaraně, „jak je v domě?“
„Je o něco rustikálnější, než jsem čekala,“ přiznala jsem.
„A nefunguje tam elektřina.“
„To mě nepřekvapuje,“ přerušil mě bratranec Pete. „Nemůžu uvěřit, že jste to pronajaly v takovém stavu, Liz. Za posledních dvacet let se na něm nic neudělalo, viď Geoffe?“
„Dvacet let,“ souhlasil Michaelin manžel a vrátil se ke svým novinám.
„Stará slečna Roscarrowová byla trochu bláznivá,“ pokračoval Pete scénickým šepotem.
„Ále, jen trochu vykládala nesmysly,“ namítla Julie, „byla prostě jiná, to je všechno. Všichni Roscarrowovi jsou takoví.“
„Když jsme byli malí, mysleli jsme si, že je čarodějnice,“ usmál se Dan s Daisy v náručí. „Navzájem jsme se hecovali, abychom šli do Enysyule na Allantide. Nikdy jsme ale neměli odvahu to udělat.“
„Allantide?“ zeptala jsem se a byla jsem ráda, že můžu odvést řeč jinam.
„Halloween,“ vysvětlovala Liza, „a nevyprávěj jí příběhy o duchách a čarodějnicích, vždyť sotva přijela.“
„Nejen Halloween!“ odpověděl posměšně Dan. „Nos Kalan Gwav! První zimní noc, kdy po zemi chodí duchové a my zapalujeme ohně, abychom zahnali temnotu, která má přijít.“ Vydal strašidelný zvuk na Daisy, která se potěšeně zasmála.
Usmála jsem se a zároveň si vzpomněla na strach, který mě ochromil minulou noc, když jsem si myslela, že zůstanu opuštěná, sama ve tmě, a něco mě bude pozorovat ze stínů. Začala jsem mluvit o elektřině, ale vtom se Michaela vrátila, v rukou dva přetékající půllitry.

Kocour z vánočního domu – Lili Hayward. Praha: Motto, 2025.