Bernard Minier patří k oblíbeným autorům krimi příběhů. Úspěch sklidil především se svou sérií s hlavním hrdinou kriminalistou Martinem Servazem, která čítá sedm dílů (Mráz, Kruh, Tma, Noc, Sestry, Údolí a Lov). Já se však musím přiznat, že jsem od něj zatím žádné dílo nečetla. Což bylo třeba napravit. Než se však pustím do rozsáhlé série, chtěla jsem zkusit samostatný příběh. Proto jsem zvolila novinku: Lucia.

Autor vás zavede do Španělska. Několik studentů kriminologie je na stopě vrahovi, který své oběti aranžuje nezvyklým způsobem – podle renesančních obrazů. A vypadá to, že vrah znovu udeřil! Jeden z madridských vyšetřovatelů byl totiž brutálně ukřižován. Lucia Guerrero, kolegyně ukřižovaného vyšetřovatele, chce za každou cenu odhalit, kdo ji připravil o parťáka. A tak se společně se studenty pouští do komplikovaného vyšetřování. Podaří se jim vraha dopadnout? Nebo opět uteče spravedlnosti?

Možná se ptáte, proč jsem si ze všech autorových knih vybrala právě tuto. Zaujala mě anotace. Připomněla mi totiž příběhy Dana Browna (jistě všichni znáte třeba Šifru mistra Leonarda), které mám moc ráda. A nespletla jsem se – byla to správná volba. I Lucia skutečně vykazuje několik podobných znaků jako třeba zmíněná kniha Dana Browna: svět umění, vraždy inspirované starými obrazy, tajemství, záhady, symboly i legendy a mýty. Nevím, jaká jsou další vyprávění Bernarda Miniera, nedokážu zhodnotit, jak moc se Lucia z jeho předešlé tvorby vymyká, ale s ní se mi přesně trefil do vkusu.

Určitě jste pochopili, že kniha je pojmenována po hlavní hrdince. Tvrdohlavá Lucia mi byla sympatická. Nahlédnete do jejího soukromého života, ale spíše okrajově – autor se drží především linky spojené s vyšetřováním a objasněním vražd. Děj má spád (příjemně mě překvapil poměrně rychlý rozjezd), příběh je velmi čtivý, místy celkem zamotaný (propojení starých kriminálních případů s novými, protože během vyšetřování smrti ukřižovaného vyšetřovatele dochází k odhalování dalších případů), a i když jsem tušila, kdo je vrahem, byla jsem snad do poslední stránky napnutá, zda tipuji správně. Nechybí ani pár odboček, které by v knize nutně nemusely být, ale zároveň nepůsobí rušivě. Autor popisuje celkem brutální vraždy, z čehož asi nebudou mít radost čtenáři se slabší povahou. Ani já nejsem fanynka příliš brutálních popisů, ale zase musím říct, že jsem četla i příběhy, které byly v tomto ohledu mnohem nechutnější. Vyprávění vás určitě místy šokuje, autor si se svými čtenáři rozhodně dokáže pěkně pohrát – uvidíte sami, až se budete blížit k závěru.

Já jsem si čtení užila. Ač jsem si původně myslela, že jde o samostatnou knihu, vypadá to, že Lucia by mohla být prvním dílem nové série (některé dějové linky zůstaly nedotaženy, tak třeba se k nim autor ještě vrátí…). Já bych se do dalších dílů rozhodně pustila.

Ukázka:

To, co tam spatřila viset několik metrů nad zemí, pod nebem plným deště, nebyla totiž socha, ale člověk. Někdo, koho znala. Její kolega z práce, parťák a přítel, seržant Sergio Castillo Moreira. Pětatřicet let. Ženatý, otec dvou malých holčiček. Dobrý polda. Dobrý otec. Aspoň pokud věděla…
Déšť bušil do nahého těla, voda kapala ze zsinalé bílé kůže a z elegantních obrysů jeho svalů. Proti své vůli si všimla jednoho odporného detailu. Voda tekla ze špičky jeho penisu jako z vodovodního kohoutku.
Visel mezi nebem a zemí a levitoval nad vrcholem kopce. Fyzikálně to nebylo možné, a přesto vše viděla naprosto zřetelně: Nahé tělo prostě drželo na kříži jen tak, samo od sebe.
Někdo sundal pravou sochu, která teď ležela na zemi, tváří zabořenou do bláta, a nahradil ji ztýraným Sergiovým tělem. Žebřík, jenž posloužil k této operaci, tam stále ještě byl. Sergio měl rozpažené ruce a obličej zvrácený dozadu, zvednutý směrem k temnému nebi, jako kdyby prosil o milost, jež nepřicházela.
Někdo – muž, žena? – ho s neuvěřitelnou silou několikrát bodl do srdce, jako by chtěl, aby mu puklo. Mezi hrudní kostí a levou bradavkou se nacházelo několik hlubokých ran a z jedné z nich pořád ještě trčela rukojeť šroubováku.

Lucia – Bernard Minier. Praha: XYZ, 2022.

logo knihcentrum rodinka