Temná romantička

Autorka Kate Elizabeth Russellová nedávno vydala knihu, jenž dokázala zacloumat emocemi mnoha čtenářů. Jde o román pro ženy, ve kterém hrají roli manipulace a sexuální obtěžování. Zabývá se tedy takovými tématy, o kterých není lehké číst (a možná ani psát). Někteří už tušíte, že jde o knihu s názvem Má temná Vanessa. Často bývá přirovnávána k Nabokovově Lolitě. V jistém směru toto přirovnání dává smysl, navíc Lolita má svůj význam i v samotném příběhu. Některé prvky jsou shodné, ale přesto je každý z románů i úplně jiný. Vlastně se velmi dobře vzájemně doplňují.

Hlavní hrdinkou je Vanessa Wyeová. Dívka, která měla na střední škole až příliš blízko ke svému profesorovi angličtiny, k muži jménem Jacob Strane. Tato láska však neskončila jen platonicky, jak by to správně mělo být, ale skutečným poměrem. Je zajímavé sledovat vztah mladé (patnáctileté) dívky, která je tedy ještě pod zákonem, a muže, jenž je téměř o třicet let starší a jehož úloha by v jejím životě měla být zcela jiná – rozhodně by ji neměl „vzdělávat“ v oblasti sexuality. V knize budete moci sledovat jejich postupné sbližování, pomalé namlouvání, důvěrné rozhovory, první doteky, první polibky a samozřejmě i (první) sex, na který však Vanessa bohužel nebyla připravená. Nebyla natolik silná, aby dokázala ustát vše, co následně přišlo. Časové rozpětí, ve kterém se příběh odehrává, je docela široké. Dozvíte se tedy i to, jak se jejich vztah vyvíjel v průběhu dalších let. Některé kapitoly popisují minulost (tedy roky, které Vanessa strávila na střední škole), jiné se odehrávají o cca patnáct let později (Vanesse je třicet dva let) – a vy se tak dozvíte, jak ji ovlivnilo vše, co s tímto mužem prožila.

„Někdy se mi zdá, že nedělám nic jiného, než že se mu jenom připomínám – snažím se ho strašit jako duch, stáhnout ho zpět proti proudu času, aby mi vysvětlit, co se stalo. Abych to jednou provždy pochopila. Protože jsem tam někde v minulosti uvízla. A nemůžu se pohnout z místa.”

Vztah, který je v románu popsán, jistě bude většina čtenářů považovat za nezdravý. I přesto je velmi těžké určit, kdo je obětí a kdo viníkem. A jsem si jistá, že každý z nás to bude dokonce vnímat jinak. Víme, kdo udělal první krok. Kdo překročil pomyslnou hranici ve vztahu studentky a učitele, která nikdy být překročena neměla. Ale také známe pocity Vanessy. Víme, o čem snila. Jacob Strane je bezpochyby skvělým manipulátorem, ale zároveň je možné říct, že prostě využil (či spíše zneužil) situaci. Vanessa se mu tak trochu nabízela. Samotná realita však nenaplnila její očekávání. A bylo pozdě na to, aby mu řekla „NE“. Nedokázala to. A tak pětačtyřicetiletý profesor ovlivnil zbytek jejího života. Jednou věcí jsem si jistá: příběh je podán tak, že donutí každého čtenáře se nad ním zamyslet. Vyplývá z něj spousta otázek, odpovědi na ně však budete muset najít sami. Autorka tak nechává mnoho prostoru pro názor čtenáře.

„Nikdy bych nic z toho neudělal, kdybys to tak hrozně nechtěla.“

Sama Vanessa nedokáže správně svou situaci vyhodnotit. Proč se dobrovolně vrhá do náruče pedofila? Nikdy ho tak nedokázala označit. Stejně tak sebe nedokázala označit jako oběť. Protože to vše bylo mnohem komplikovanější. Ani po letech si nedokáže přiznat, že i ona byla obětí sexuálního zneužívání. Občas cítí, že něco mezi nimi bylo špatně. Ale i tak je tou, kdo profesora omlouvá. Nevyzná se ve svých pocitech. Zneužívání si přikrášluje a se Stranem se stále stýká. A tak i po letech bojuje v předem prohrané bitvě.

„Zneužívání může být také o lásce a o tom, že se k vám někdo chová jako k něčem vzácnému a křehkému.“

Vím, že někteří čtenáři měli problém román přečíst. Já k nim ale nepatřím. Osud Vanessy mě zaujal od první stránky. Svým tématem patří k těm náročnějším, ale nic to nemění na tom, že styl psaní není komplikovaný, naopak velmi přístupný, jazyk jednoduchý. Dokázal mě do sebe plně vtáhnout a chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Bavily mě vnitřní monology, spirály úvah, dialogy mezi Vanessou a Stranem a vůbec celá rozporuplnost příběhu založeném na morálním dilematu.

„Skrývej si, co chceš, ale pravda si tě vždycky najde.”

Na závěr bych ještě ráda podotkla jednu důležitou věc, na kterou hned v úvodu knihy upozorňuje i sama autorka: román je smyšlený a postavy fiktivní. Ačkoli skutečně existují reálné příběhy, které se podobají zápletce tohoto díla, Má temná Vanessa k nim nepatří. Přesto ale při čtení budete mít pocit, že to všechno reálné je. A důvod? Bravurní práce autorky s emocemi a veškerými pocity, které Vanessa prožívá. A také skvěle zpracovaná psychologie postav. To jsou největší přednosti této knihy.

Ukázka:

„Pořád si připadám, že jsem jiná než ostatní, tak nějak temná a zkažená, cítím se stejně, jako jsem se cítila v patnácti, ale hodně jsem se snažila pochopit, proč tomu tak je. Stala jsem se expertkou na věkový rozdíl mezi partnery, přečetla jsem snad všechny knihy a zkoukla všechny filmy pojednávající o románku mezi dospělým a někým, koho právo hodnotí ještě jako dítě. Neúnavně se v nich pokouším najít sebe samu, ale nikdy to není ono. Dívky v těch příbězích jsou vždycky oběťmi, což já nejsem – a vůbec v tom nehraje roli to, co mi Strane udělal nebo neudělal, když jsem byla mladší. Nebyla jsem obětí, protože jsem jí být nechtěla. A pokud něčím být nechcete, tak tím prostě nejste. Takhle to funguje. Rozdíl mezi znásilněním a sexem je ve stavu mysli. Mysl znásilnit nemůžete, ne? “

Má temná Vanessa – Kate Elizabeth Russellová. Praha: Kniha Zlín, 2020.