Opět nastala doba, kdy bychom všichni měli trávit náš volný čas v bezpečí domova. A pokud nevíte, čím se doma zabavit, zkuste sáhnout po nějaké knize. Já jsem tentokrát zvolila román Jak hacknout zlomené srdce, jehož autorkou je Kristin Rockaway.

Hlavní hrdinkou je šestadvacetiletá Melanie Stricklandová. Mel vystudovala informační technologie a hned po ukončení studia se jí podařilo najít práci v oboru: přijala místo na oddělení technické podpory. Tehdy však ještě netušila, jak brzy bude mít své práce plné zuby. Většina jejích kolegů jsou totiž muži. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného. Ale věřte, že s muži, kteří se v příběhu vyskytují, by nechtěla pracovat žádná žena. Nemají k ní ani špetku respektu a vnímají ji jen jako podřadného pracovníka, který vlastně nic neumí. A proč? Protože jde o ženu. Je těžké je přesvědčit, aby ji začali brát vážně! Přitom většinu z nich Mel svými znalostmi značně převyšuje. A právě takovým osobám má Mel zajišťovat fungující počítače. A zároveň chránit jejich křehká ega, protože oni přece mají vždycky pravdu! A bohužel ani šéf se na její stranu nikdy nepostaví.

Ani v osobním životě ji neprovází příliš velké štěstí. Ráda by našla partnera. Ovšem nemá zájem jen o sex na jednu noc. Chtěla by vážný vztah. Možná si myslíte, že v době moderních technologií bude seznamování jednoduché. Ale nenechte se zmýlit. Třeba to dokonce sami znáte: když už člověk neví, kde najít partnera, využije některou ze seznamkových aplikací. A právě to dělá i Mel a její kamarádky. Ovšem bez velkých úspěchů. On-line seznamování svádí k poskytování nepravdivých informací. Pánové často hledají jen povyražení, ačkoli mají doma manželku a děti. Nebo si domluví schůzku, na kterou se neobtěžují dorazit. A pak existuje docela široký okruh mužů, kteří mají pocit, že žena po krátké on-line konverzaci čeká jen na fotku jejich „chlouby“. A přesně těchto mužů má Mel dost. Nastal čas, aby využila své znalosti k něčemu užitečnému. K něčemu, co zlepší lidem život. Nastal čas, aby všichni tito páni konečně převzali odpovědnost za své činy. Nastal čas, aby je jejich pověst předcházela. Přišel čas na pomstu za všechny nezadané ženy! Přišel čas na reference!

„Někdy se i z toho nejlepšího muže na světě může vyklubat nevěrný zmetek.“

A tak Mel vytvoří anonymní stránku, kde ženy mohou sdílet své zkušenosti s muži, které poznaly právě přes seznamkovou aplikaci. Je to místo, kde se recenzují rande. Původním cílem Mel bylo vypuštění dlouhodobě zadržované frustrace. Jenže najednou se vše rozjelo tak, že už nic nešlo vzít zpět. A tak vznikla virtuální pokladnice špíny těch nejhorších exemplářů ze seznamkové aplikace! Ale kdo ví, možná je tohle její šance, jak prorazit?

„Dostanu od života přesně to, co chci. Tím jsem si byla najednou úplně jistá. A nic mi v tom nezabrání.“

Příběh ukazuje každodenní realitu života ženy. Mel působí jako naštvaná, skeptická, sarkastická, znechucená, ale inteligentní žena, kterou nebaví sloužit mužům. Možná se vám to bude zdát jako trochu přehnané tvrzení, ale většina pánů je tu opravdu vylíčena tak, že by se jim každá normální žena vyhnula obloukem: povrchní tvorové, se zálibou v sexismu bez jakékoli úcty k opačnému pohlaví. Ale Mel se jimi prostě zlomit nenechá! Naštěstí má kolem sebe spoustu kamarádek, které ji vždy podpoří.

„Abych uspěla, nemusím hrát podle chlapských pravidel.“

Mě téma, kterým se autorka rozhodla zabývat, bavilo. Okamžitě jsem se začetla a prožívala s Mel všechny strasti, kterým musela čelit. Možná se takto autorce podaří některým ženám dodat odvahu k tomu, aby si nic podobného nenechaly líbit. A možná se alespoň někteří ze čtenářů zamyslí nad tím, jak velikou moc internet a moderní technologie vlastně mají.

Kdo si tento román opravdu užije? Především ženy. Ženy, které mají plné zuby mužů vnímajících ženu jen jako sexuální objekt, který nemůže mít žádné schopnosti (tedy mimo těch „postelových“). Kteří mají pocit, že žena nikdy nic nedokáže. Protože takových mužů je tento příběh plný. Pokud máte rádi silné ženské hrdinky, tak vám knihu doporučuji.

Ukázka:

Vtom mi Whit napsala do soukromé zprávy, aniž by přidala Liu nebo Dani: Máš chvilku?

To nezní dobře. Zvedla to na první zazvonění. „Slib mi, že se nebudeš zlobit.“

„Cos udělala?“

„Nasdílela jsem JerkAlert pár lidem.“

„Pár“ mohlo ve whitštině znamenat i stovky lidí. Pracovala v PR, takže měla nespočet kontaktů. A zároveň pokřivenou představu o tom, co znamená „pár“.

„Nechtěla jsem, aby to viděl někdo cizí,“ řekla jsem. „Bylo to jen ze srandy.“

„No a jak jsem to měla vědět? Nic takovýho jsi neřekla.“ To měla vlastně pravdu. Neřekla jsem, že to nemají rozesílat. Navíc, jestli jsem to chtěla udržet v tajnosti, v první řadě jsem to neměla posílat Whit.

„Rozhodně to nevypadá jako jen tak ze srandy,“ pokračovala. „Je to fakt vymazlený, Mel.“

„Dík.“ V hrudi mě začalo hřát. Hrdost. To už jsem dlouho necítila. „Jdu to ale smazat.“

„Cože? To nedělej!“

„Udělám. Na chvíli mi to udělalo dobře, ale ničemu to nepomůže. Chodit na rande a snažit se někoho najít je dost depresivní i bez téhle záplavy negativní energie, co takhle šířím do světa.“

Jak hacknout zlomené srdce – Kristin Rockaway. Dobrovský s.r.o., Praha 2020.

logo DK