Příznivci sportovních romancí určitě dobře ví, že pod názvem Volná jízda vyšel už třetí díl série Mimo led, kterou píše kanadská autorka Bal Khabra.

Tentokrát se v hlavní roli objevuje krasobruslařka Sierra a hokejista Dylan. Sierra má za sebou mnoho úspěchů – včetně těch olympijských. Pak se ale zranila, což se bohužel podepsalo i na její psychice. Nedokáže se vrátit na led! Jakmile na něj vstoupí, ke slovu se přihlásí panická ataka. Pracuje na sobě a pomalými krůčky se snaží vrátit ke své kariéře. Není to jednoduché, ale dostane se tak daleko, že hledá nového krasobruslařského partnera. Potřebuje někoho, kdo se jí vyrovná po technické stránce, ale zároveň někoho, kdo ji podrží, když bude bojovat sama se sebou. A tak se její cesta střetne s Dylanem – skvělým hokejistou, který byl kvůli svému chování vyhozen z hokejového týmu. Technicky se dobře doplňují, ale dokáží se podržet i psychicky? Vypadá to totiž, že si příliš rozumět nebudou…

Třetí díl série se od předchozích dvou liší: v originalitě. Krasobruslařka a hokejista – v románech jde o čím dál častější spojení. Já jsem navíc nedávno četla velice podobný příběh jako tento, kde ovšem byly role přehozené – panické ataky trápily hokejistu, který se po zranění pokoušel dát dohromady a vrátit se na led. Oporu našel v krasobruslařce… Nicméně já mám tyto náměty ráda, takže jsem si i tak čtení užila a podobnost knih mi nevadila. Navíc nesmíme zapomínat, že Mimo led je hokejová romance a hokejisté se objevují v každém díle – a jinak tomu určitě nebude. Přiznám se, že nevím jistě, zda bude ještě další pokračování, ale doufám že ano. A jsem zvědavá, kdo se po boku dalšího hokejisty objeví…

Vzhledem k výše uvedenému vás asi nepřekvapí, že jsem odhadla, kam děj románu bude směřovat. Přesto ale mohu říct, že napsán je velice čtivě. Za zajímavé považuji postavy. Nejprve jsem si k nim nějakou dobu hledala cestu, ale čím více jsem se jim dostávala pod kůži, tím raději jsem je měla. A líbilo se mi, že Sierra i Dylan procházejí určitým vývojem. Romantická linka je založena na oblíbeném „od nepřátelství k lásce“, což mnoho čtenářů určitě také ocení. Zároveň však musím podotknout, že chemie mezi hlavními hrdiny funguje velice dobře od samotného začátku – mezi láskou a nenávistí je někdy skutečně tenká hranice, což se tady jen potvrzuje. Od prvních stránek jsem byla zvědavá, kam až (a také jak rychle) se Sierra a Dylan ve svém vztahu posunou.

Autorka si zaslouží plusové body i za výběr tématu. Panické ataky trápí (z různých důvodů) mnoho lidí, ale jen někteří s nimi umí  (nebo se naučí) pracovat. Snad bude příběh pro čtenáře, kteří až příliš dobře ví, s čím hlavní hrdinka bojuje, motivační. A my ostatní snad alespoň budeme vědět, jak se ke druhému v takové citlivé chvíli chovat.

Vyhledáváte-li sportovní romance z univerzitního prostředí, pak se vám série Mimo led bude líbit. Zejména ji doporučuji všem, kteří mají rádi tvorbu Elle Kennedy (především sérii Off-Campus či na ni volně navazující Lásky z kampusu).

Ukázka: 

„Máš pozitivní test na drogy.“
A sakra.
S telefonem ještě na uchu nechám hlavu spadnout na volant. Cítím, jak mě do čela tlačí jeho studenej potah, a bojuju s nutkáním mlátit o něj hlavou tak dlouho, dokud nezapomenu všechno, co se podělalo od chvíle, kdy jsem včera vkročil do kampusu.
Dalton University oficiálně zahájila další semestr. Výuka sice začne až za pár dní, ale hokej už se rozhodně hraje. Na rozdíl od koučů v jiných školách si náš trenér Kilner nepotrpí na dlouhý úvody a naopak je rozhodnutej nemarnit vzácnej čas čímkoli jiným než tréninkem. Někdy si ho představuju, jak se každý ráno budí zbrocenej studeným potem a hned obsedantně kontroluje, jestli pořád ještě drží rekord v největším počtu po sobě jdoucích výher ve Frozen Four.
Takže když v šest ráno uslyším z telefonu tuhle zničující zprávu z úst Vika Chopry, třeťáka, co se chystá na medicínu, zděsím se tak, že mě to probere i z kocoviny. Z kocoviny, kterou bych hlavně vůbec neměl mít.
Vik dělá dobrovolníka v univerzitní nemocnici, takže o všem z univerzitního sportu, co souvisí se zdravím, ví jako první. Vloni byl jedním z čekatelů na přijetí do Kappa Sigma Zéta a byl jsem to já, kdo mu pomohl, aby se do našeho bratrstva dostal. Takže tenhle telefonát byl evidentně jeho způsob, jak se mi za to odvděčit.
Přiznávám, že před tejdnem na mejdanu, kterej se konal těsně před předsezonníma drogovýma testama, nechyběly zpocený těla, chlast ani oblaka marihuanovýho kouře. Typická vysokoškolská párty – i když já osobně už jsem zažil mnohem divočejší večírky –, ale nepamatuju si nic víc než ty dvě holky, jedna byla brunetka a druhá měla růžový vlasy, a obě trvaly na tom, že musím vidět jejich ložnici.

Volná jízda – Bal Khabra. Praha: Cosmopolis, 2026.