Máte rádi romány, ve kterých hrají hlavní roli láska, tajemství, staré dopisy a zchátralý dům? Pak byste si neměli nechat ujít Rozmarýnovou zátoku od americké spisovatelky Jenny Haleové.

Melanie Simpsonová poslední tři roky života strávila péčí o babičku, která onemocněla rakovinou. A přišla kvůli tomu o všechno, co měla – o práci i o snoubence. Z energické dívky, která ráda riskovala, se změnila v uzavřenou a rozvážnou osobu. Babička svou vnučku milovala a po své smrti jí zanechala nečekaný dar: finanční částku určenou na konkrétní věc – koupi domu.

Melanie strávila mnoho času s babičkou v malebné floridské vesničce v Rozmarýnové zátoce.  Nespočetněkrát se procházely kolem zchátralé budovy ve viktoriánském stylu, kterou místní znají jako Ellisův dům. Patřil totiž podivínovi Alfrédu Ellisovi – samotáři se spoustou tajemství. Od chvíle, kdy dům před mnoha lety postavil, v něm žil pouze on. Přitom byl tak velký! Jako by plánoval mít velkou rodinu, ale nikdy ji nezaložil…

Za domem se rozléval záliv s tyrkysově modrou vodou. Desítky let byl dům na prodej, ale nikdo o něj nestál – údajně v něm strašilo. Pomalu se rozpadal a čekal, až ho nějaký developer zbourá. Nyní by Mel z peněz, které ji babička odkázala, měla zchátralou budovu koupit… Jednou babičce řekla, že by z domu mohl být úžasný penzion. Společně snily, jaké by to bylo, kdyby ho vlastnila právě Melanie.

„Je to finanční díra. Možná by bylo levnější ho prostě srovnat se zemí.“

Mohl by to pro Melanie být nový začátek? Těžko se Mel vrátí ke svému starému životu… Ale proč byla babička přesvědčená, že právě ve vesnici na pobřeží Mexického zálivu najde štěstí? A podaří se jí skutečně přeměnit zchátralé stavení ve fungující penzion?

Děj příběhu bude pro některé čtenáře předvídatelný, ale milovnice romantiky si ho i tak užijí. I mě bavil. Zaujal mě námět – někteří z hrdinů ušli kus cesty, aby zjistili, že se nevyplatí utíkat z místa, které vás k sobě něčím přitahuje. Oblíbila jsem si prostředí, ve kterém se vyprávění odehrává (komu by se nelíbil dům na pobřeží moře?), i hlavní postavy, které v něm vystupují. Jak bývá často zvykem, i tento příběh se skládá ze dvou dějových linek. Jedna, vás zavede do současnosti, druhá do minulosti. A obě mají samozřejmě něco společného: odehrávají se v kulisách domu v Rozmarýnové zátoce. A minulost vám pomůže pochopit přítomnost. Tipujete správně: Melanie patří do přítomnosti – tato dějová linka je zároveň dominantnější. Ale abyste pochopili, proč jí babička zanechala peníze právě na koupi domu v Rozmarýnové zátoce, je třeba se vrátit do minulosti…

Důležitou postavou je také Alfréd Ellis, energický námořník, který se zamiloval do slečny Andrewsové. Měli na sebe jen málo času, Alfréda čekala cesta do Kalifornie. Slíbil, že se vrátí. A že si ji vezme! Matka ji varovala před muži, kteří jejich vesnicí jen projíždějí a už se nikdy nevrátí, což je nevýhoda života ve vesnici na tropickém pobřeží. Alfréd a jeho vyvolená se domluvili, že pokud o ni skutečně stojí, za dva měsíce od odjezdu jí napíše dopis. Bude to znamenat, že na ni neustále myslí. A ona na něj pak počká třeba celou věčnost!

„Láska si vždycky najde cestu domů.“

Nejspíš tušíte, že slečna Andrewsové ani po čtyřech měsících žádné psaní neobdržela. Opravdu na ni Alfréd zapomněl? Nebo došlo k nedorozumění? Jak události z minulosti ovlivní přítomnost? Není někdy lepší nechat minulost spát a nepátrat po tom, co se stalo před mnoha lety? Nechte se i vy přenést na pobřeží Mexického zálivu a společně s Mel zjistěte, jaká tajemství ukrývá jeden zchátralý dům.

Ukázka:

Oči se jí zalily slzami, nikdy v životě se necítila tak osamělá a ztracená. „Babi, musíš mi pomoct, tak jako jsem ti pomáhala já! Teď je řada na tobě,“ zašeptala. Jedna z trubek zakňučela, což ji vylekalo.
Potřebovala se posunout dál, aby zahnala smutek, a tak se prodrala mořem krabic, došla ke schodišti, přidržovala se uvolněného zábradlí a pomalu stoupala do patra. Něco se pohnulo, až nadskočila, srdce jí bušilo v hrudi, ale uvědomila si, že je to jen uvolněný cár tapety, s nímž si průvan z haly povlává sem a tam. Zírala do chodby, zadržovala dech a myslela na ducha, o kterém všichni ve vesnici mluví.
Stará dřevěná prkna jí vrzala pod nohama, a tak se prsty přidržovala stěny v naději udržet rovnováhu, kdyby podlaha povolila. Zkontrolovala všechny pokoje a potěšilo ji, že v žádném z nich nebyla zima ani ji nepřepadl žádný nepříjemný pocit. „A vy, pane Ellisi, zůstaňte tam, kde jste, a nevycházejte ven,“ zašeptala Alfrédovi. „Přivodil byste mi infarkt.“
Stála tam v tichu a čekala, prozkoumávala dům a modlila se, aby se s ní bývalý majitel nechtěl seznámit. Do mysli se jí vkrádal babiččin hlas: Zůstávají tu, jen když nám chtějí říct něco, co bychom měli vědět. Uvědomovala si, jak se jí s dechem zvedá a klesá hrudník, jak jí na prstech ulpívá prach a po zátylku stéká pot. Ale k její úlevě se nic dalšího nestalo. To ticho bylo hořkosladké, a ačkoli si přála, aby v domě nestrašilo, cítila se izolovanější než kdykoli předtím. Byla tu jen ona a tenhle dům.

Rozmarýnová zátoka – Jenny Haleová. Praha: Cosmopolis, 2023.