13115855_10201858462500132_395495453_n (1)Lori Nelson Spielmanová nedávno vydala svůj druhý román s názvem Sladké odpuštění. Není to tak dlouho, co jsem četla její první román Seznam tajných přání – ten se zařadil mezi mé oblíbené knihy, které bych mohla číst pořád dokola. Je tedy jasné, že jsem byla opravdu zvědavá na její další dílo. Splnila Spielmanová má očekávání?

Hlavní hrdinkou je třiceti čtyřletá Hannah Farrová, známá a oblíbená moderátorka vlastního pořadu jménem Show Hannah Farrové. Ačkoli se na první pohled zdá, že Hannah má vše, po čem v životě toužila (dobrou práci a vysoce postaveného přítele Michaela) a působí jako spokojená svobodná žena zaměřená na kariéru bez zapuštěných kořenů, která se při první příležitosti přesune přes půl země za lepším platem a postavením, není tomu tak. Hannah touží po rodině a rodinném životě. Znenadání dostane nabídku účastnit se výběrového řízení na moderování vlastního pořadu v Chicagu – tedy ve městě vzdáleném patnáct set kilometrů od New Orleans, kde momentálně žije. Jak na to zareaguje její přítel Michael, starosta New Orleans? Je na čase zjistit, zda je Hannah Michaelovou prioritou a zda směřují ke společné budoucnosti.

„Nikdy si nedělej prioritu z někoho, pro koho jsi jen možnost.“

Pokud bych měla román charakterizovat jedním slovem, zvolila bych slovo odpuštění, které dokonale vystihuje celý děj dále se točící zejména okolo viny a hanby. Přímo Hannah se dostává do středu kruhu odpuštění založeného její bývalou spolužačkou ze základní školy Fionou Knowlesovou, na kterou by Hannah raději zapomněla, protože ji tenkrát tyranizovala a šikanovala. Zároveň je Hannah přesvědčená, že ji Fiona zničila rodinu a právě kvůli Fioně se její rodiče kdysi rozvedli. A tato žena ji nyní prostřednictvím dvou kamenů žádá o odpuštění: pokud jí Hannah odpustí, měla by jí jeden z obdržených kamenů zaslat zpět na znamení přijetí omluvy. K druhému kamenu, který jí zůstane, pak může přidat další a dát je někomu, komu by se ráda omluvila ona. Dokáže Hannah Fioně odpustit? A komu pošle druhý kámen na znamení své omluvy?

„V tom je asi půvab těch hloupých kamenů. Dávají člověku svolení – nebo mu možná ukládají povinnost – být zranitelný.“

Aby problémů nebylo málo, dusí v sobě Hannah jedno velké rodinné tajemství. V minulosti se snad stalo něco, kvůli čemu už víc jako dvacet let neviděla svou matku. Možná by bylo na čase spolknout hrdost, zamyslet se nad situací a dávný spor uvězněný v minulosti vyřešit a odpustit.

„Dokud si neposvítíš na to, co tě halí do temnoty, budeš v ní bloudit navždycky.“

Kniha je velice pestrá na různé, kladné i záporné, charaktery postav. Hlavní hrdinka představuje děvče s velkými sny a velkým srdcem, prožívá příběh, který může potkat v běžném životě každého z nás. V některých svých rozhodnutích je poměrně naivní, ale přiznejme si, že jen výjimečně je vše tak, jak si člověk dopředu naplánuje. Pak se ovšem můžete lehce zamotat do svých lží… V románu nechybí ani její sokyně, která Hannah neustále komplikuje život a bez které by to vlastně vůbec nebylo ono, protože bychom přišli hned o několik zápletek. Další významnou postavou z hlediska charakteru je starosta New Orleans Michael, který je sebestředný, arogantní a záleží mu jen na své pověsti. Co kdyby mu ji náhodou někdo zkazil? Pak jde vše ostatní stranou. Prostě „muž snů“.

„Neobracíme se zády k lidem, které milujeme.“

Spielmanová  napsala dílo inspirované běžným životem. Přesto, že jde o oddechovou knížku napsanou jednoduchým jazykem, vnímavý čtenář v ní najde řadu životních mouder – nevěřili byste, kolik lepících papírků jsem spotřebovala, abych si je všechny mohla založit. Jde o oddechový příběh určený spíše ženám, přesto mu však nechybí významná pointa – v životě je důležité odpouštět.

Ukázka:

„Hannah, já vím, že otec pro tebe znamenal všechno na světě, ale…“ Dorothy se zarazila, jako by hledala ta pravá slova. „Není možné, že by tě úmyslně držel dál od matky?“

„Samozřejmě, že držel. Chtěl mě chránit. Ona mi pořád ubližovala.“

„To je tvůj příběh – tvoje pravda. Věříš tomu, to chápu. Ale neznamená to, že je to čistá pravda.“

Paní Rousseauová byla sice slepá, ale přísahala bych, že mi vidí do duše. Otřela jsem si oči. „Nechci o tom mluvit.“ Otoman zaskřípěl na betonu, když jsem se zvedla. 

„Sedni si,“ vyzvala mě Dorothy. Znělo to přísně. Poslechla jsem ji. „Agatha Christie jednou řekla, že uvnitř každého z nás jsou padací dveře. Pod těmi dveřmi leží naše nejhlubší tajemství. Necháváme je zavřené na petlici a zoufale se snažíme sami sebe obelstít, přesvědčit se, že ta tajemství neexistují. Ti šťastnější tomu možná opravdu uvěří. Ale bojím se, má milá, že ty k nim nepatříš.“

Zašátrala mi v dlani, vzala z ní kámen a vložila ho zpátky do sametového váčku ke druhému. Zatáhla šňůrky a natáhla ruce před sebe. Chvíli jí trvalo, než našla po hmatu moji kabelku. Když ji konečně uchopila, strčila váček dovnitř. „Nikdy nenajdeš budoucnost, dokud nevyřešíš minulost.“

Lori Nelson Spielmanová – Sladké odpuštění. Ikar, 2016. 

 

bux int k1.indd