Mary-KubicaPřed nedávnem se mi do rukou dostal knižní thriller Hodná holka  (kterou u nás vydalo nakladatelství Beta) a já jsem z tohoto příběhu byla tak nadšená, že jsem o svých kladných pocitech z četby napsala samotné autorce. Pro  mé velké překvapení, mi Mary Kubica za pár dní odepsala a v návaznosti na to byla tak moc hodná a zodpověděla mi také pár otázek, které jsem jí položila.

Je opravdu příjemné, jak jsou světový autoři vstřícní a ochotní přes email odpovědět na váš email plný chvály, a dokonce se někdy poštěstí dostat nějaký ten autogram poštou.

Dříve by mě ani nenapadlo, že bych mohla přímo komunikovat s autorem mé oblíbené knížky, ale čím dál více autorů na svých stránkách zveřejňuje svůj kontaktní email, a když jim pak napíšete, vůbec nemusíte čekat dlouhé měsíce na jejich reakci.

Opravdu moc ráda dělám s autory rozhovory a doufám, že jich ještě do budoucna mnoho vyzpovídám.

A tady  jsou již slibované otázky pro autorku Mary Kubica.

  •  Kdy a proč jsi se rozhodla být spisovatelkou?

 Bylo mi asi 8 nebo 9 let, když jsem objevila svou lásku ke čtení, která u mě přetrvává dodnes. Psaní se tak odmala stalo mým koníčkem, ale rozhodně by mě nenapadlo, že bych se mu mohla věnovat profesionálně. Místo toho jsem se stala učitelkou. Ale v momentě, kdy se mi narodily děti, se mé plány změnily. Bývala jsem hodně doma a zjistila jsem, že mám na psaní hodně času a tak jsem začala pracovat na svém prvním románu – Hodná holka.

  • Kde bereš inspiraci ke psaní?

U mě platí, že všechny nápady ke mně přicházejí tak nějak samy od sebe. Nejsou totiž založeny na skutečných událostech, nebo lidech, které vídávám kolem sebe, ale zcela na mé osobní fantazii. Zjistila jsem, že jakmile mám nějaký nápad, chci ho okamžitě sepsat na papír, jinak se té myšlenky nezbavím.

  • Co je podle tebe na psaní nejlepší?

Já osobně miluju vytváření postav a příběhů, které přivádí obyčejné stránky knih k životu. Častokrát jsem charakteristiku mých postav vytvářela s úzkou spojitostí s mými čtenáři a tím se také chci řídit i nadále při mém psaní. Chci totiž vytvořit takové znaky příběhu, které budou čtenáři opravdu blízké a on je tak bude rád číst.

  • Kdy a kde nejčastěji píšeš?

 Často píši velmi brzy ráno, ještě před tím, než se probudí zbytek mé rodiny. Řekla bych, že přesně tohle je můj oblíbený čas na psaní. Domov je také nejlepší místo, které bych mohla pro psaní najít – když píši doma, klidně si najdu nějaký klidný koutek a pustím se do psaní.

  • V České Republice je velmi známá tvá kniha Hodná holka (The Good Girl). Kde jsi pro vytvoření tohoto příběhu vzala inspiraci?

Když jsem začala psát Hodnou holku, měla jsem představu o únosu, který ale nebude úplně takový, jaký se na první pohled zdá. Neměla jsem ale tušení, jaké zvraty v románu budou a rozhodně jsem neměla naplánovaný jeho konec. Ale začala jsem psát jednu kapitolu po kapitole a po pěti letech se všechny sešly v jednom příběhu.

  • Když začneš psát máš v hlavě hned celý příběh, nebo třeba jen jeho část?

Ne, vůbec jsem v hlavě neměla obraz celého příběhu. Obvykle mám nějaký svůj výchozí bod, a když začnu tvořit postavy a přesně jim dám jejich charakter, spojím je s tímto výchozím bodem, a pak na řadu začnou přicházet zvraty a nakonec se doberu ke konci příběhu. Nesestavuji příběh tak, že bych přemýšlela dopředu, ale spíše tvořím postupně a čekám co se z toho vyvine.

  • Co na tvou práci říká rodina? Dáváš jim své příběhy číst během své práce nebo až v konečné verzi?

Nechám svou rodinu, aby četla mé příběhy jen v konečné fázi. Jediní lidé, se kterými sdílím svá ještě ne úplně dokončená díla, jsou můj agent a editor.

  • Co děláš, když nepíšeš?

Když zrovna nepíši, věnuji se své rodině. Mám dvě děti ve věku 10 a 8 let a trávím s nimi tolik času, kolik jen můžu. Také jsem dobrovolnicí v místním útulku, což také zabere mnoho času.

  • Jak jsi se cítila, když jsi vydala svou první knihu?

Velmi nadšeně! Bylo to velmi vzrušující. O tom, že vydám knihu, jsem snila už jako malá holka, a tak to pro mě bylo o to více vzrušující, když se mi to v dospělosti podařilo.

  • Posloucháš nějaké písničky, když píšeš? Máš svůj speciální playlist?

Ne u psaní nic neposlouchám. Jsem typ člověka, který potřebuje u psaní naprostý klid.

  • Kdybys jsi se mohla setkat s jakýmkoli autorem, kdo by to byl? A proč?

Určitě s S. J. Watsonem. Jeho román Dřív než půjdu spát je jedním z nejlepších napínavých románů, co jsem kdy četla. Moc ráda bych se tedy dozvěděla, jak takto složitý a vzrušující román vytvářel.

  • Jaké jsou tvé tří nejoblíbenější knihy?

Tim O’Brien – The Things They Carried ,  Ann Hood – The Obituary Writer a Ernest Hemingway – A Farewell To Arms

  • Pracuješ teď na nějaké nové knize?

 Ano, právě vyšla má druhá kniha Pretty Baby a já teď právě dokončuji mou třetí knihu, která se jmenuje Don´t you cry. V USA by měla být vydána v červenci 2016.

 

Tímto bych chtěla autorce moc poděkovat za její čas.