Pták smrti

Opět přišel ten správný čas na detektivky – venku je sychravo, mlha tak velká, že vidíte jen pár kroků před sebe a stmívat se začíná velmi brzy. Takže zkrátka ideální atmosféra, která napětí u čtení ještě více prohloubí (i když u některých knih to ani není potřeba). Já mám ráda severské detektivky, takže jsem se po delší době zase do jedné pustila: není tomu příliš dlouho, co vyšlo další dílo Samuela Bjørka – Sova.

Ústředním tématem je samozřejmě vražda – pracovník Ústavu biologických věd v Oslu naprostou náhodou najde v lese na mýtině ležet mladou, nahou, mrtvou dívku. V ústech má bílou lilii, tělo zkroucené ve zvláštní poloze, kolem sebe soví peří a svíčky tvořící nějaký symbol. Rozhodně to tedy nevypadá na běžnou vraždu a nad fotkami z místa činu se pozastaví i zkušení vyšetřovatelé a kriminalisté. Z předběžné pitevní zprávy navíc vyplývá spousta dalších zajímavostí – např. v žaludku dívka měla pouze granule, jinak vůbec nic, co by připomínalo běžné jídlo. Je nutné tento případ co nejdříve vyřešit, aby náhodou nedošlo ještě k dalším obětem…

Dále nesmí chybět ani postava detektiva. Tím je Holger Munch: čtyřiapadesátiletý kuřák, který miluje především šachy, křížovky, matematiku a cokoli dalšího, co dokáže rozhýbat jeho mozkové buňky. Na knize se mi líbí to, že autor se nezaměřil pouze na samotného detektiva, ale vůbec na celou jeho rodinu. Holger Munch je již několik let rozvedený, jeho manželství zkrachovalo především kvůli tomu, že se své rodině příliš nevěnoval, protože většinu času trávil v práci. Od rozvodu však nikdy neměl žádné rande a vypadá to, že svou bývalou manželku má stále hodně rád. Ta si však již našla nového přítele, kterého si pravděpodobně vezme. Ke svatbě by možná nemuselo dojít, pokud by se její přítel objevil na seznamu podezřelých v souvislosti s mladou mrtvou dívku. Nikdy nevíte, co se vlastně může stát…

Holger Munch má se svou bývalou manželkou již dospělou dceru Miriam – ta má v příběhu mnohem více prostoru, než byste na začátku čekali. Žije s přítelem Johannesem a jejich šestiletou dcerou Marion, ale nezdá se, že by se svým způsobem života byla příliš spokojená – celý vztah s Johannesem spíše vypadá jako pubertální vzbouření proti rodičům. A teď z tohoto vztahu utíká. Možná se i zamiluje a možná se kvůli tomu dostane do obrovských problémů.

Na vyšetření tak komplikované vraždy se nepodílí Holger Munch sám – doplňují ho ještě další kolegové a i o nich se toho dozvídáme více než pouhých několik fakt z pracoviště. Uznávám, že Samuel Bjørk se nad svými postavami opravdu zamýšlí. Z ostatních postav však nejvíce vyniká vyšetřovatelka Mia Krügerová: je inteligentní, sebejistá, klidná a dokáže odhalit to, čeho si ostatní často vůbec nevšimnou. Nicméně tato dívka vede svůj vlastní boj se životem. Hodně ji poznamenala smrt její sestry (dvojčete) Sigrid. Z její smrti obviňovala jejího přítele, kterého o pár let později zabila – nyní je suspendovaná a musí navštěvovat psychologa, aby se zase mohla do práce vrátit. Otázkou je, zda se jí svůj vlastní boj podaří vyhrát, nebo zda půjde za svou sestrou… Právě Miu by však Holger Munch při vyšetřování tohoto případu opravdu potřeboval.

Ve většině detektivek často propadá hlavní vyšetřovatel depresím a postupně se z něj stává alkoholik – tomu se bohužel nevyhneme ani zde, nicméně přesto je tady alespoň drobná odchylka, protože tyto stavy neprožívá Holger Munch, ale právě Mia. Autorův styl psaní se mi líbí a ačkoli je jeho dílo poměrně rozsáhlé, neměla jsem pocit zbytečného natahování děje. Navíc do sebe vše postupně zapadá. Kapitoly jsou poměrně krátké, takže i když máte opravdu jen chvilku na čtení, kapitolu nebo i dvě v pohodě stihnete. Autor to má však dobře vymyšlené, protože v kapitolách se střídá jedna zápletka za druhou, takže je potom těžké knihu vůbec odložit – prostě ještě musíte přečíst další dvě kapitoly, abyste věděli, co nového vyšetřovatelé zjistili. I téma se mi zdá poměrně originální – různých šílenců je všude dost, ale s tímto jsem se zatím v knize nesetkala.

Na závěr ještě musím upozornit, že jde už o druhé dílo Samuela Bjørka. Pokud by vás tato recenze zaujala nebo pokud prostě máte rádi severské detektivky, začněte jeho první knihou, která u nás vyšla: V lese visí anděl. Klidně můžete začít i Sovou, vše podstatné se v ní dozvíte, takže vám rozhodně nic neunikne, ale zároveň si vyspoilerujete důležité okamžiky z prvního dílu – mě osobně to pak už odrazuje od čtení.

Ukázka:

„Asi se teď chvilku nevyspíme. Tohle byl nějaký šílenec.“
„Jak to myslíš?“ zeptal se Munch a cítil, jak se mu po těle rozlézá velmi nepříjemný pocit.
Holger Munch vyšetřoval vraždy téměř třicet let a viděl už skoro všechno, věci, které by běžného člověka připravily o spánek na pěkně dlouho, ale jen málokdy ho něco vyvedlo z rovnováhy. Většinou se mu dařilo udržet si od věcí, které viděl, profesionální odstup. Kdyby označení šílenec použil kdokoli jiný, asi by to úplně přešel, kdyby to třeba řekla Mia, která byla velmi zranitelná a všechno se jí dotýkalo zcela vnitřně, nebo Curry, který byl jednou dole a jednou nahoře, ale Kim Kølso? Tohle se tedy Munchovi vůbec nelíbilo.
„Mám ti to říct hned, nebo to chceš vidět sám?“ pokračoval Kim.
„Tak ve zkratce,“ požádal ho Munch, ale musel si zacpat ucho, protože kolem něj projížděl zásahový vůz a zničehonic spustil sirénu.
„Tak jsi tam?“ ozval se Kim.
„Jo, jo, zopakuj to poslední, co jsi říkal.“
„Mladá holka, pravděpodobně šestnáct nebo sedmnáct let, nahá, vypadá to jako, jak to říct… jako nějaký rituál. Všude kolem ní peří. A svíčky…“

Sova – Samuel Bjørk. Plus, 2016.