Nakladatelství Jota vydalo knihu, která mě na první pohled upoutala svou obálkou. A jakmile jsem si přečetla anotaci, bylo jasné, že by to mohl být příběh přesně pro mě. Mluvím o románu Milovat a psát, jehož autorkou je Lily Kingová. O čem vypráví? Odpověď je jednoduchá a lze ji jednoduše vyvodit už z názvu: o psaní a o lásce.

Hlavní hrdinkou je jednatřicetiletá Casey Peabodyová. Prožívá komplikované životní období. Je unavená, zkroušená, oči se jí několikrát za den zalévají slzami. Snaží se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Její matka se v zimě vydala na dovolenou  – odjela se čtyřmi přáteli do Chile a jako jediná z nich už se nevrátila. Aby toho nebylo málo, nedávno Casey dostala kopačky. Šlo o krátký vztah, ale o to intenzivnější. A tak teď bojuje se steskem po matce i po bývalém příteli.

Casey pracuje jako servírka v restauraci a žije v zahradnickém přístěnku u kamaráda svého staršího bratra. Splácí dluhy, které nechala narůst do obřích rozměrů, takže se snaží ušetřit všude, kde to jde. Ráda by prorazila jako spisovatelka, ale zatím se jí to nedaří. Na svém románu, ve kterém vzpomíná na matčino dospívání na Kubě, pracuje už šest let. Jenže zatím nemá ani název ani hrubý rukopis. A vzhledem k tomu, co teď prožívá, nemůže se na psaní pořádně soustředit. Zároveň psaní k životu potřebuje, takže se pohybuje v začarovaném kruhu. Důležité však je, že věří, že jednou bude zase všechno fajn. Jen musí komplikované období zvládnout.

„Píšu, protože kdybych nepsala, bylo by mi ještě hůř.“

Někomu by se mohlo zdát, že hlavní hrdinka žije ve svém vyfantazírovaném světě, zodpovědnost jí nic moc neříká a ani ve třiceti letech se nechová jako dospělá žena. A možná na tom něco je – alespoň na první dojem to tak rozhodně může působit. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že prožívá velkou životní ztrátu. A každý člověk potřebuje trochu času, aby se z podobné situace vzpamatoval. Ani mně Casey nejprve nebyla příliš sympatická. Ale s tím, jak se její příběh rozvíjel, jsem si k ní cestu našla. Řekla bych, že tohle je přesně jeden z těch románů, u kterého je nutné číst tzv. mezi řádky. Autorka vám předkládá mnoho informací a vy pak máte tendenci polevit ve své pozornosti. A problém je na světě: uteče vám okamžik, který není zásadněji rozebrán, přesto je pro celé vyprávění klíčový. Proto si troufnu tvrdit, že Milovat a psát neosloví běžného čtenáře románů, který hledá jen odpočinkové čtení na letní dovolenou.

Začátek knihy na mě působil dost pesimisticky, protože Casey rozebírá všechna svá trápení. Navíc se přítomnost prolíná s minulostí, takže opět platí, že je třeba číst pozorně, aby vám nic neuniklo. Nicméně smutek postupně odezní a vypadá to, že se v životě hlavní hrdinky začíná blýskat na lepší časy. Alespoň do chvíle, než se Casey ocitne uprostřed milostného trojúhelníku! Kterou cestou se vydá? Kterého z mužů si vybere?

Tempo vyprávění je pomalejší – respektive událostí je odvyprávěno dost, ale není to typ příběhu, ve kterém by docházelo k nějakým zásadnějším zvratům. Styl psaní je spíše popisný – autorka vás seznamuje s životem hlavní hrdinky. Dozvíte se, co ji trápilo v minulosti a s čím bojuje v současnosti. Nechybí vzpomínky na mámu, na některé z jejích partnerů, na dětství. Casey se snaží prosadit jako spisovatelka, takže vám autorka rovněž přiblíží, jak vypadá proces psaní a vůbec „svět spisovatelů“. Některé z nich vám představí, zavede vás na různé literární akce a užijete si i návštěvu knihkupectví či knihovny. A také zjistíte, jak lehké je uvíznout na mrtvém bodě – nejen v literární tvorbě, ale i v životě.

„Na psaní je nejtěžší proniknout každý den do toho světa, protrhnou tu membránu. Druhá nejtěžší věc je dostat se pak zase zpátky. Někdy se pohroužím příliš hluboko a vyplavu příliš rychle. Potom si připadám jako vykuchaná a svlečená z kůže.“

Milovat a psát v sobě ukrývá zpověď ženy, která se snaží dospět a najít samu sebe. Vypráví o psaní, o lásce a o životě. Občas budete mít chuť plakat, jindy vám čtení vykouzlí úsměv na rtech. Ač vám toto téma může znít jako klišé, román se v mnoha ohledech liší od ostatních – především v tom, jak je děj vystavěn.  A kdo ví, třeba po dočtení budete mít i vy chuť napsat svůj vlastní příběh.

 

Ukázka:

Mám víru, že všechno zas jednou bude fajn, že tohle období zvládnu, stejně jako jsem zvládla jiné situace, že to nedozírné a hrozivé prázdno přede mnou je jen přelud, že život je barevnější a veselejší, než na kolik jej hodnotím. Jenomže hned v patách tomuhle pocitu, tomu tušení, že ještě není všechno ztraceno, se táhne nutkavá potřeba říct o tom mámě, dát jí vědět, že jsem dnes v pohodě, že začínám cítit cosi, co se snad podobá spokojenosti, že možná ještě pořád přece jen dokážu být spokojená. Chtěla by o tom vědět. Ale já jí to říct nemůžu, nemám jak. To je ta zeď, do které vždycky narazím, když se mi den daří jako dnes. Moje máma si o mě dělá starosti, a já jí nemůžu říct, že jsem v pohodě.

Milovat a psát – Lily Kingová. Brno: Jota, 2022. 

logo_Jota