Sledujete tvorbu českých autorek? A znáte M. K. Hardy? Na svém kontě už má několik povedených titulů, které čtenáře zaujaly. Největšího úspěchu dosáhla s volnou trilogií Hřiště lásky. Ale i další její příběhy stojí za přečtení! Třeba novinka Ve zlém i v dobrém.

Seznámíte se s novomanželi – Alicí a Trevisem, kteří se před dvěma týdny vzali. Následně se přestěhovali do nového domu a zahájili tak novou životní etapu. Vybalují, snaží se uspořádat si všechny důležité záležitosti a samozřejmě poznávají sousedy. Všichni se zdají být sympatičtí a vypadá to, že Alice a Travis před sebou mají idylickou budoucnost!

Jenže: nemají. Je všeobecně známé, že nic ve skutečnosti není takové, jaké se to na první pohled zdá… A tím se inspirovala i autorka. Ačkoli Alice a Travis na ostatní působí jako dokonalý pár, nikdo neví, co skrývají za zavřenými dveřmi. Vztek, výčitky, šrámy na těle i na duši – to vše patří k jejich minulosti. Dokáži ji překonat? Najdou k sobě cestu a budou spolu šťastní?

„Hranice mezi hněvem a vášní je tenká.“

Od začátku jsem tušila, že mezi novomanželi není něco v pořádku. Ale nevěděla jsem, o co přesně jde. Prostě na mě jen nepůsobili jako harmonický pár. Spíše naopak… Chvílemi se chovali opravdu zvláštně. Proč se tedy vůbec brali? Stěhovali se? Autorka tak ve mně dokázala vzbudit zvědavost už po pár přečtených stránkách: chtěla jsem vědět, co se mezi nimi stalo, proč se před ostatními přetvařují, proč spolu vůbec jsou. Skvělý způsob, jak čtenáře donutit rozečtenou knihu neodkládat! A samozřejmě mě také zajímalo, jakou roli budou hrát v knize sousedé novomanželů. Alice a Travis se přestěhovali do poměrně snobské komunity. A tušila jsem, že to také není samo sebou…

Co se týče dějové linky: něco jsem odhadla, něco pro mě bylo překvapením. Některé pasáže jsou napínavé, v jiných naopak nechybí romantika. Začátek je trochu pomalejší, M. K. Hardy si totiž připravuje půdu pro zbytek příběhu – pozvolna vás uvádí do děje. Myslím však, že vydržet se vyplatí. Autorka si dala práci s vybudováním „té  správné“ atmosféry: tíživé, temné, tajemné… se špetkou romantiky. Moje představivost rozhodně nezahálela a napadaly mě různé možnosti, jak bude děj pokračovat. Oceňuji, že příběh vypráví oba hlavní hrdinové – střídají se kapitoly napsané z pohledu Alice i Trevise. Autorka tak svým čtenářům dává možnost nahlédnout do myšlenek obou postav. Lépe je poznat a pochopit jejich chování. A moc se mi líbilo propojení přítomnosti a minulosti – díky tomu se postupně dozvíte vše důležité a začnete chápat jednání hlavních hrdinů. Zároveň ale musím přiznat, že mi po dočtení v hlavě zůstalo i pár nezodpovězených otázek. Možná za to může jen má nepozornost, možná jde o autorčin záměr. Nebo se třeba dočkáme ještě dalšího pokračování? Uvidíme!

Pokud znáte autorčinu předchozí tvorbu, musím vás upozornit, že tato kniha se od ostatních liší. Má jinou atmosféru, jiný typ hlavních hrdinů. Není tak odpočinková, nechybí v ní důležitá témata a pohybuje se na hraně více žánrů. Příběh je promyšlený a jeho zpracování poměrně originální. Pokud se chcete pustit do vyprávění, ve kterém najdete něco víc než jen erotiku, pak bude Ve zlém i v dobrém skvělou volbou!

 

Ukázka:

Cesta netrvala nijak dlouho, vzhledem k tomu, že jsme bydleli ve stejné ulici s Normanovými a mezi našimi domy stál jako ochranná bariéra jen jeden dvojdomek. Všichni si tu z nějakého důvodu zřídili ploty maximálně do výše pasu, takže něco jako soukromí tu zjevně neexistovalo. Nejspíš to bude chtít udělat pořádnej plot. Nesnáším náhodný tlachání na ulici nebo nezáživnou konverzaci celkově. A to se nezmiňuju o smradu, který vypouštěl Normanovic gril. Alice pustila mou ruku a otevřela dřevěnou branku před domem, která mi sahala sotva do pasu.
„To byl hnus,“ pronesl jsem znechuceně až před vchodovými dveřmi a pohladil jsem si své nebohé břicho. Doufám, že se z toho nepodělám, vyloučit to bohužel nelze.
„Až tak?“
Nebylo třeba ji ujišťovat, že mluvím o steaku, který by svou tuhostí předčil i gumovou hračku. „Já se o jídle špatně nevyjadřuju. Jenže ten chlap nás chtěl snad otrávit,“ odfrkl jsem si, a jakmile jsem se vyzul ze sandálů, cíl byl jasnej – pořádný žrádlo. Vydal jsem se přímo k lednici a minul Alici, která si napouštěla vodu u dřezu.
„Neboj, jestli tě někdy někdo otráví… budu to já.“ Hodila po mně pohledem a se škodolibým úsměvem odešla i se svou sklenkou do obýváku. Chvíli jsem zíral jejím směrem a nemohl se rozhodnout, jestli to myslí vážně.

Ve zlém i v dobrém – M. K. Hardy. Praha: Cosmopolis, 2025.