Máte rádi romantické příběhy, ve kterých vystupují v hlavní roli i pejsci? Pak určitě znáte německou autorku Petru Schierovou. Já jsem před časem přečetla její romány Psí štěstí a Kdo je tu šéf?. Nyní jsem se pustila do novinky Psí láska, která na zmíněné tituly volně navazuje.

Hlavním hrdinou je tentokrát Lars Verhoigen. On a jeho nevlastní bratr jsou majiteli jedné z německých loděnic – věnují se výrobě motorových člunů a jachet. Proto se také Lars vydal do Rakouska na kongres o e-mobilitě na vodě, ze kterého si pro své podnikání odnesl mnoho důležitých poznatků. Při zpáteční cestě do Německa se stal svědkem situace, která mu změnila život! Během jedné ze svých občerstvovacích pauz zahlédl u lesa muže s jutovým pytlem. Neznámý muž praštil s pytlem o kmen stromu, pak do něj kopl, nechal ho ležet na zemi a utekl. Lars se považoval za muže činu, proto vystoupil z auta a vydal se zkontrolovat, co pytel ukrývá.

„Celá ta scéna mu připadala podivně neskutečná, ale zanechala v něm hodně špatný pocit. Co je v tom vaku?“

Ke svému zděšení nalezl v pytli dvě štěňátka zlatého retrívra. Pejskovi už bohužel nebylo pomoci, ale fenka i přes svá zranění stále žila!

„Jestli existovalo něco, co opravdu k smrti nesnášel, bylo to násilí na zvířatech. Pohled na bezbranné tvorečky mu málem zlomil srdce.“

Lars ani na okamžik nezaváhal: naložil fenku do auta a odvezl ji k veterinářce – samozřejmě k Luise. Tato žena totiž patří ke kapacitám v oboru! Co myslíte, podaří se jí fenečku zachránit? A kdo si získá její důvěru a koho přijme ho za svého páníčka?

Luisa je další členkou Messnerovic rodiny – mladší sestrou Christiny a Alexe, které znáte z předchozích dílů. Teď už nejspíš tušíte, že autorka vás opět zavede do Lichterhavenu. Lépe poznáte Luisu a zjistíte, zda se i ona dočká svého šťastného konce…

 „Od rána do večera prostě jenom pracuju a pracuju. Tady v ordinaci pana Božského určitě nepotkám.“

Těšit se můžete i na své oblíbené hrdiny z předešlých románů – na Christinu, Bena, Alexe a Melanie. A samozřejmě i na Bosse a Čoko!

Začátek příběhu bude pro milovníky pejsků velice bolestný. Bohužel všichni víme, že k podobným situacím skutečně dochází… Lidé si neuváženě pořídí psa a po pár dnech se ho chtějí zbavit, protože zjistí, že péče o zvíře vyžaduje čas, který nemají. Nebo neuhlídají svou fenu, která následně porodí štěňata, o něž její majitelé nestojí… Každopádně Lars si svým chováním získá vaše sympatie hned na prvních stranách! I já jsem si ho oblíbila: ačkoli někdy působí jako vznětlivý drsňák, je jasné, že má dobré srdce. Čím více jsem ho poznávala, tím více mě překvapoval… Odhadli byste, že tento muž má rád vážnou hudbu? Miluje zejména Chopina – právě u jeho skladeb velice rád relaxuje. Nutno podotknout, že i on má za sebou bouřlivé období. Během posledních několika let prošel velkou proměnou: z rváče a povaleče, který tropil jednu hloupost za druhou, se stal celkem rozumný muž. Konečně si uspořádal život a srovnal priority. Jen lásku svého života zatím nenašel…

Autorka ve všech dílech postupuje podle stejné šablony. Vždy se v roli hlavního hrdiny objeví pes, který bojuje s nepříznivým osudem. A stejně tak jeho potenciální pán. Nicméně já mám ráda jak pejsky, tak podobné typy příběhů, takže mně nic z toho ani do třetice nevadilo – i když jsem od začátku tušila, kam autorka bude děj příběhu směřovat. Líbí se mi, že se prostřednictvím knih snaží předat dál svou lásku ke zvířatům. A už teď se těším na (nejspíš) závěrečný díl série, který by měl pojednávat o Larsovu nevlastním bratrovi. Jsem zvědavá, jaký pejsek vstoupí do cesty právě jemu!

Ukázka:

Lars si odhodlaně svlékl šedou mikinu, kterou měl na sobě přes bílé tričko, protože červnové počasí se zase jednou rozhodlo připomínat spíš duben. Rozprostřel ji na zem a opět sáhl po štěněti.
Au, au, au, to strašně bolí! Nesahej na mě, nebo tě znovu kousnu. Ne chci, slyšíš, pusť mě!
„No tak, uklidni se, nechci ti ublížit, štěňátko. Jestli ti mám pomoct, musím tě vyndat z téhle hrozné věci.“
Ne, au, přestaň, pusť mě! Au, haf, nech mě!
Štěně se svíjelo a vřeštělo strachem a bolestí, znovu chňaplo po Larsově ruce, ale ten se tentokrát nezalekl.
„Všechno bude zase v pořádku. Hned to budeme mít za sebou. Zbavíme se toho ošklivého pytle, jo? No tak, auvajs, nemůžu ti pomoct, když mě budeš pořád kousat.“ Lars se snažil mluvit velmi tiše a klidně, aby toho zoufalého tvorečka nevyplašil ještě víc, než už zjevně byl. Psí tělíčko se silně třáslo a opakované vytí a pištění pronikalo Larsovi až do morku kostí. „Uklidni se, vidíš, už to bude. Pomůžu ti.“
Pomůžeš? Ty? Jsi ošklivý, obrovský chlap, člověk jako ten druhý, kte rý mi vždycky ubližoval. A – čmuch, čmuch – kde je bráška? Před chvílí tu ještě byl, a už tu není. Připravil jsi mě o něj. Nechci být úplně sama, a už vůbec ne s takovým zlým člověkem, který mi zase ubližuje. Au, au, au, to všechno tak moc bolí. Já to už nechci.
Lars si bezděčně přejel hřbetem ruky po očích, když se mu konečně podařilo štěňátko z jutového pytle vyprostit a položit ho na mikinu.
„No vida, ty jsi malá fenečka,“ konstatoval po bližším prozkoumání. „Co ti to ten darebák jenom udělal?“ Úzkostlivě hledal na zvířecím těle otevřené rány, ale žádné nenašel. Malá však při každém dotyku žalostně vyla, takže určitě měla vnitřní zranění, nebo dokonce zlomené kosti.

Psí láska – Petra Schierová. Cosmpolis: Praha, 2025.