Jo Nesbø je oblíbeným autorem severských detektivek, kterého jistě všichni velmi dobře znáte. Svou několika dílnou sérií s Harrym Holem je světově proslulý. Za sebe rozhodně mohu říct, že ačkoli dnes vychází hodně poutavých severských kriminálek, série s Harrym u mě prostě vede. Tentokrát však Jo Nesbø přichází s něčím naprosto novým: ke 400. výročí Shakespearova úmrtí převyprávěl na počest tohoto skvělého dramatika jeho úspěšného Macbetha. Svou novinkou tak zasáhne nejen ty čtenáře, kteří milují severskou literaturu, ale také ty, kteří mají rádi klasiku. Je jasné, že to, v čem se Nesbø ve staré dobré klasice inspiroval, poznají jen ti z vás, kteří Shakespearova Macbetha znají. Pokud k takovým čtenářům patříte, určitě poznáte repliky ze Shakespearovy předlohy. Pokud ne, nezoufejte. I tak si příběh nového Macbetha můžete bez problémů užít.

„Nikdy nejde o to, co chceš udělat, ale co udělat musíš.”

Je logické, že Macbeth se od autorových předchozí děl v mnohém liší. Především zde nechává obrovský prostor pro čtenářovu fantazii. Právě tady znalí čtenáři mohou využít výchozí reálie ze Shakespearovy hry. Děj se odehrává v bezejmenné zemi a bezejmenném městě ležícím nedaleko Kapitolu. Toto město je dokonale prorostlé zločiny a kriminalitou. Hlavní slovo zde mají drogoví dealeři a nelítostné gangy. Vrchní policejní komisař Kenneth se zločinci spolupracuje, takže naděje na jakoukoli změnu je velmi mizivá. Pak ale zničehonic umírá. Na jeho místo nastupuje Duncan, který nepatří ke staré škole pragmatických policistů. Naopak zastupuje generaci vzdělaných policistů podporujících reformy, transparentnost, modernizaci a především boj s korupcí. Zdá se, že se konečně našel čestný, důstojný a prozřetelný vrchní policejní komisař. Ovšem je město na takového muže připraveno? Zejména dva dominantní zástupci organizovaného zločinu rozhodně nejsou s nastalou situací spokojení.

„Když jeden ztrácí, jiný získává.”

A pak zde máme hlavního hrdinu celého příběhu: Macbetha. Na začátku se vám bude zdát, že je to muž na správné místě. Jako velitel jednotky rychlého nasazení se vždy všude objeví v ten pravý čas, aby zachránil situaci. Je to člověk z lidu, jenž má své sny a ambice, ale lpí na svých zásadách. Alespoň zatím. Jeho minulost je sice trochu bouřlivá, protože v mládí podlehl drogám, ale dokázal přestat. Lidé v jeho týmu ho mají rádi a pečlivě poslouchají jeho rozkazy. Možná, že právě Macbeth by byl dokonalým kandidátem na pozici šéfa Organizovaného zločinu. A nebo taky ne.

„Všichni se občas musíme v životě vydat oklikou.”

Pak však nastane obrovský zlom. Pozitivní hlavní hrdinové se mění v záporáky a naopak a vy budete mít velký problém vybrat si postavu, které budete fandit a kterou budete podporovat. Vaše preference se během čtení úplně změní. Celý příběh je založen na dvou věcech: touze po moci a obrovské manipulaci. Několikrát jsem zírala, jak někteří lidé dokáží naprosto překroutit jednotlivé informace. Je dost možné, že nakonec se všichni budou ztrácet v tom, co je skutečně pravda a co lež. Některé z postav najednou nebudou tušit, komu ještě mohou věřit. Postupně se totiž ukáže, že není možné důvěřovat ani nejlepšímu příteli. I z něj se totiž stává krvelačná bestie toužící po vyšším a vyšším postu.

„Každý z nás má nějakou mez, za kterou už nedokáže trpět a vzdá to. Věrnost až za hrob je tak nepřirozená, kdežto zrada tak lidská.”

Už jsem zmínila, že tato kniha se liší od autorových předchozích. Je to samozřejmě především tou inspirací v Shakespearově díle. Odlišná je i samotná její konstrukce: mimo kapitoly je rozdělena do třech dějství. A ještě je zde jedna podstatná odlišnost v konstrukci příběhu: najednou známe vraha. Dobře víme, kdo za vším stojí a z povzdálí sledujeme jeho další kroky. A také víme, kdo tahá za pomyslné nitky. Ani v tomto případě však příběhu nechybí napětí. Jedna věc totiž jasná není: zvítězí dobro nad zlem? Bude zlo potrestáno? A kde zde vlastně to dobro je? Osobně si myslím, že temnější knihu tento oblíbený autor ještě nenapsal.

„Co nezměníš, pusť z hlavy. Co se stalo, stalo se.”

Začátek díla má pomalejší rozjezd. Nepovažuji to ale za jeho slabinu. Kniha má totiž přes pět set stran, takže po několika desítkách stránek na samém počátku, které jsou spíše popisné (prostě musíte poznat vše, co tepe a kloktá po povrchem bezejmenného města), se dočkáte několika stovek stránek plných přestřelek a rostoucího napětí. A mimochodem: pod přebalem má kniha luxusní obálku!

Macbeth určitě potěší věrné fanoušky Joa Nesbøho. Nadšeni by však mohli být i ti z vás, které oblíbenec z předchozích jeho děl Harry Hole už omrzel. Ačkoli prostředí, kde se děj odehrává, není zase tolik odlišné, Macbeth je úplně jiný hlavní hrdina, než jaké od tohoto spisovatele známe.

Ukázka:

„Divný to není,” připustil jeho otec. „Ale když se chceš někam dostat, trubko, musíš se snažit sám sebe změnit.”

„A ty ses snažil?” opáčil mladík už trochu podrážděně.

„Ne. Já byl jako ty,” kontroval Banquo. „Byl jsem rád, když mi někdo druhej dával rozkazy. Jo, kéž by mi tenkrát někdo vysvětlil, že můj názor je stejně dobrej jako názor vostatních. A někdy i lepší. No – a pokud máš lepší úsudek než vostatní, pak bys je měl víst. Ber to jako dluh vůči společnosti, sakra.”

„Co si myslíš, strejdo? Může se člověk změnit a stát se vůdcem?”

„Nemám tušení,” přiznal Macbeth. „Podle mě jsou lidi, co se jako vůdci narodí, a postupně ten osud naplní. Jako vrchní komisař Duncan. Lidi s přesvědčením, co tě strhne, lidi, co tě dokážou pro věc nadchnout tak, že bys za to i položil život. A pak jsou lidi, co nemají ani přesvědčení, ani dar nadchnout druhý, co zkrátka jenom šplhají po žebříčku, dokud se nedostanou do šéfovskýho křesla. Často jsou inteligentní, okouzlující, mají vyřídilku, ale lidem ve skutečnosti nerozumějí. Protože je nevnímají. Protože rozumějí jen jednomu a vidí jen jedno: sebe.”

Macbeth – Jo Nesbø. Práh, 2018.
logo DK