Kelly Barnhillová za Dívku, která upíjela měsíc, získala literární Cenu Johna Newberyho 2017 a dá se říci, že s radostí může každý čtenář vyhledávat v tomhle fantasy příběhu důvody, proč si ji zasloužila. Argo vážně nesáhlo vedle. Není ostatně nad to, když vás už první řádky navnadí tak, že máte pocit, že nevíte vůbec nic, ale zároveň víte všechno, tušíte……a tak moc se těšíte do toho zvláštního světa, kde uprostřed bažin každý rok spočine jedno obětované batole a… anotace vám říká, že tady jde o jeden velký omyl na obou stranách a v podstatě jediným, kdo na tom všem skutečně profituje, je právě to batole.

Otevřete první stránku: „Ano. V lese žije čarodějnice. Žije tam od nepaměti. Přestaneš se projednou vrtět? Hvězdy moje! V životě jsem neviděla takovou neposedu. Ne, zlatíčko, já ji neviděla. Nikdo ji neviděl. Už celou věčnost. Učinili jsme jistá opatření, abychom tu zlou čarodějnici už nikdy neviděli.“

Ha, to víte, jak to s takovými opatřeními dopadá?

Asi tušíte, nebude to nic moc. A právě taková opatření bývají i v životě pak tím, na čem se všechno jednoho krásného dne zhroutí. A tak si můžeme projít les pro jedno z posledních miminek, prožít příběh zešílené matky, jejíž role je v celém příběhu z mého úhlu pohledu asi nejpodivuhodnější, doslova vás někdy dostává na pokraj až snad opojeného stavu…. a prožít příběh čarodejnice, která si pro miminko jde a cestou zpátky udělá z únavy a nepozornosti neodčinitelný omyl. Dá dívce napít měsíčního svitu, což způsobí, že si ji raději nechá ve své péči a… vlastně do poslední chvíle neví, co takové kouzlo, které ji tím nateklo do žil, vlastně způsobí.

A tak se rozvíjí příběh mlžení, lží, upřímnosti, dospívání na straně jedné, i stárnutí k vetchosti na straně druhé. Máte tu mužské ego a panovačnost, moc, nadvládu, manipulaci, i ženskou intuici, lásku na straně druhé. A mezitím ještě pobíhají fantazijní bytosti, protože počítám, že s dráčky se běžně ve svém životě nesetkáváte.

A když se tedy dostanu zpět k tomu, zač asi autorka dostala svou literární cenu?

 

Rozhodně za příběh, který zůstává skryt čtenáři i při nejbujnější fantazii a předvídavosti do poslední chvíle.

Za umění do fantasy příběhu včlenit natolik normálního života, že zapomínáte na to, že čtete příběh prvotně určený pro mládež a starší děti.

Za hloubku ženské moudrosti, intuice, která osloví ženskou část čtenářek.

Za nádherné reálie, které jsou vykresleny a vypsány tak, že knize ráda odpustím i to, že v ní chybí obrázky, na které tak úžasně navnadila obálka.

A jsem si jista, že každý čtenář dle svého rozpoložení a povahy, najde na Dívce, která upíjela měsíc, to své… To své, PROČ je tohle právem oceněná kniha.

Kelly Barnhillová – Dívka, která upíjela měsíc. Argo, 2018.