Dnes potěším příznivce české literatury. Znáte autorku Michaelu Janečkovou? Pracuje jako novinářka, působila třeba v Lidových novinách a informace z jejích článků přispěly k odsouzení tzv. žhářů z Vítkova. Pracovala i v České televizi, kde přes deset let točila reportáže pro Události. A na svém kontě má už i knihu: znát můžete její humorný příběh Třešně v rumu, který se dokonce dočkal i divadelního zpracování v projektu Listování. A nyní se můžete pustit do románu Jelita & jitrnice, který právě vyšel.

O čem autorka vypráví? Seznámí vás s několika postavami, které vedou zcela obyčejný život. Myslíte, že to zní divně? Vůbec ne! Prožívají totiž podobné radosti a strasti jako vy. A jsem si jistá, že právě tím vás autorčina nová kniha osloví. Děj je zasazen do současnosti a určitě je z knihy znát, že ji napsala novinářka: do svého vyprávění zapojila řadu témat, která nyní rezonují společností.

S hlavními hrdiny strávíte celý rok. Kniha není rozdělena klasicky do kapitol, ale do částí právě podle kalendářních měsíců. Moc se mi líbí i grafická stránka, text totiž doprovází glosy oceňovaného grafika a ilustrátora Lumíra Kajnara.

V románu vystupuje více postav, bavilo mě poznávat jejich charakter. Stejně jako v životě i v této knize poznáte lidi různého ražení – tomu odpovídá i jejich slovník. Někteří si vaše sympatie získají, jiní nikoli. Já jsem si nejvíce oblíbila novinářku Stáňu, která žije s manželem Ladislavem a dcerou Žofií v Chrášťanech u Prahy. I když by to nikomu nepřiznala, mezi její guilty pleasure patří sledování podřadné reality show Výměna manželek. Ruku na srdce: kdo z vás neviděl ani jeden díl?

Hned na začátku knihy autorka upozorňuje, že postavy jsou smyšlené. Ale jejich příběhy a kulisy většinou ne. Inspirovala se tedy situacemi ze svého života a ze života ostatních skutečných lidí. Já mám podobný typ knih ráda, u čtení si odpočinu, nad dějem vůbec nemusím přemýšlet, takže i tato novinka se mi trefila do noty.

A moc se mi líbí název knihy: jakmile se pustíte do čtení, pochopíte, jak moc je výstižný a zároveň originální. I vy jste určitě prožili situaci, v níž jste si jako jelito nebo jitrnice připadali. Každý z vás určitě někdy předstíral, že rozumí něčemu, o čem ve skutečnosti nic neví… Jistě tedy budete hlavním hrdinům velmi dobře rozumět.

Hledáte-li příběh, který vás pobaví, určitě jsou Jelita & jitrnice dobrou volbou. Autorka ukazuje život takový, jaký skutečně je. Všichni dennodenně řešíme mnoho bizarních situací – stejně jako hlavní hrdinové tohoto příběhu. Je snadné se do nich vcítit a různé patálie s nimi prožívat. Samozřejmě autorka místy vše přehání – s cílem zvýšit požitek čtenářů. Myslím, že s tím je zkrátka třeba u knih podobného typu počítat. I já souhlasím s tím, že autorka místy až příliš tzv. tlačí na pilu a chce být vtipná za každou cenu, ale i tak jsem si příběh užila a mnoha situacím se od srdce zasmála.

Ukázka: 

Zatímco Lukáš parkoval před nedalekým obchoďákem, Karolína doma měnila v rychlém sledu už třetí plínu, a přemýšlela, co se jim, ještě kromě dítěte teda, tak podělalo. Že jsou teď každý hlavou trochu někde jinde. Nebo to vnímala jen ona? Nebo je to fakt normální, a moc se v tom šťourá?
Ne, že by Lukáš byl jeden z těch, co se po příchodu z práce rozvalili s pivákem na gauč, a odmítali se na čemkoliv podílet.
Dokonce musela říct, že ve srovnání s jinými doma často něco dělal. I když, s kým ho má vlastně srovnávat? Jediným mužem, kterého mohla v domácnosti pozorovat nějaký delší časový úsek, býval její vlastní táta.
A ten byl přítomný tak maximálně, když se dával oběd na
stůl. Určitě pak otec nebyl tím, kdo by sklízel špinavé nádobí do myčky.
Zaprvé teda žádnou neměli, a zadruhé ho máma ke dřezu ani nepustila, protože by beztak umyl hrnce jenom zevnitř, a ještě by to po něm musela předělávat.
Táta dělal věci okolo baráku, sekal zahradu, spravoval auto, nebo byl zalezlý v dílně, aby měl klid od mámy. A o tom, co je potřeba udělat doma, aby všichni členové domácnosti měli vždycky co jíst z čistých talířů a nesmrděli u toho, o tom neměl ani páru.
Takže se za jednu generaci vlastně tolik nezměnilo. Ve výsledku. Jenom jsme se někteří z těch domů přesunuli do bytů, takže odpadlo to chlapské šontání okolo baráku. Každopádně většina chlapů se stále nechytá, a má pocit, že celá denní péče o domácnost spočívá v tom, že se vysaje, a naloží 
se myčka a pračka.
A současně by bez zaváhání zvedli ruku pro rovnoprávnost.
Jediný rozdíl viděla Karolína v tom, že naše matky pomoc mužů v domácnosti ani neočekávaly.
Kdežto my ji dnes čekáme.
A pak jen čumíme.

Jelita & jitrnice – Michaela Janečková. Praha: Cosmopolis, 2024.