Emigrant
Máte chuť přečíst si dílo od českého autora? Co takhle zkusit literární prvotinu Roberta Kapala s názvem Píseň pro Kateřinu? Jde o příběh o velké lásce, kterou poznamenala emigrace z totalitou sevřené vlasti.
Robert Kapal se narodil v Berouně a několik let pracoval jako lodník u Československé plavby labské. Vystudoval politologii a sociologii na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní pracuje v mezinárodní logistické společnosti a střídavě žije v Praze a v Dolním Žlebu.
Své zkušenosti z práce na lodi ve svém literárním debutu plně zúročil. Stejně tak zasadil příběh do míst, která důvěrně zná – do Prahy, na Děčínsko, do Nizozemska a na severoněmecké baltské pobřeží. Těšit se můžete na dvě časové linie: jedna se odehrává v Praze a v Dolním Žlebu u Děčína v roce 1970, druhá v nizozemském Leidenu o čtyřicet let později.
Seznámíte se s Pavlem Leitnerem, který v Leidenu vede antikvariát. Má za sebou dlouholeté manželství, které se však nakonec rozpadlo. Nyní je jeho jediným společníkem kocour. Od života už nemá žádná velká očekávání: alespoň do chvíle, kdy se mu telefonicky ozve mladík jménem Petr. Má pro něj totiž dopis od Pavlova dávného známého – Petrova otce. Jak tento dopis ovlivní Pavlův život? Mohu vás prozradit, že hlavní hrdina propadne nostalgii a ocitne se ve víru vzpomínek… A možná dokonce odhalí i některé z dávných tajemství…
Ač jde o útlou knížečku, skrývá toho v sobě hodně. Autor připomíná dobu, která nepřála ideálům, svobodě či pravdě. Přesto lidé nacházeli naději, prožívali lásku a vzhlíželi k budoucnosti – ta byla často samozřejmě nakonec úplně jiná, než si původně plánovali… Neváhejte a vydejte se společně s jedním stárnoucím mužem do minulosti i vy!
Ukázka:
„Dobře, dobře, to by asi šlo, mohu zajet do Amsterdamu a potkat se tam s vámi.“
„Skvělé, děkuju,“ spadl mladíkovi kámen ze srdce, což bylo slyšet i přes těch tisíc kilometrů z Prahy až do Leidenu.
„Až budete mít tu autobusovou jízdenku, zavolejte mi znovu na tohle telefonní číslo, jsem tu každý den od osmi do pěti hodin. Domluvíme se, kdy a kde se potkáme.“
„Dobře, děkuju, v každém případě brzy zavolám.“
„Můžu se jen zeptat, vy jste, předpokládám, Kateřinu znal?“
Na okamžik se odmlčel. „Ano, samozřejmě. Byla to moje matka.“
Leitner zůstal chvíli mlčky sedět a zíral před sebe. Zaplavily ho vzpomínky. Nevracely se mu ale ani tak vzpomínky na dobu prožitou v Československu, jako spíš na to, co zažil poté. Navíc ještě takové zvláštní, banální detaily.
Píseň pro Kateřinu – Robert Kapal. Praha: Vyšehrad, 2025.
Napsat komentář