Úspěšná česká autorka Bianca Bellová napsala nový román: nenechte si ujít jejího Neviditelného muže!

Pokud se v literatuře alespoň trochu orientujete, jistě víte, že tato žena získala roku 2016 cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku za román Jezero. I mě její tvorba baví, takže se ráda pustím do každé novinky, která se na pultech knihkupectví objeví.

V románu Neviditelný muž se seznámíte s Emilií, která pracuje jako redaktorka v rozhlase. Prožívá osobní krizi (manžel ji opustil kvůli jiné ženě, její matka skončila v péči psychiatra, protože už několik let nepromluvila). Útěchu nachází v návštěvách psího útulku, kde tráví čím dál více volného času. Ač je přesvědčena, že žádný z chlupáčů jí nikdy nepřiroste k srdci natolik, aby mu poskytla nový domov, nakonec se tak stane. Pes je pro ni dobrým společníkem. Možná je to i tím, že vždy měla komplikované vztahy s lidmi… Následně však Emilie zjistí, že její babička zemřela. Vydá se na pohřeb do svého rodiště Serafiny, kde babička žila.

Těšit se můžete na dvě dějové linky: minulost hlavní hrdinky se totiž prolíná se současností. Abyste pochopili přítomnost, musíte poznat minulost – což platí i o Emilii. I ona potřebuje zjistit, co vše se v její rodině odehrálo. Společně s ní tedy pozvolna odkryjete mnoho rodinných dramat a lépe tak poznáte její blízké.

„Nikdy se nehrabej v rodinné minulosti, nevíš, co za bubáky z ní na tebe vykoukne.“

Ačkoli jde o poměrně krátký příběh (kniha má necelých 200 stran), autorka vše brilantně vystihla. Tady se skutečně potvrzuje pravidlo, že méně je někdy více! Vůbec není potřeba děj zbytečně natahovat, stačí stručnost, výstižnost, pár promyšlených zvratů a dokonalý čtenářský zážitek je na světě. Jednotlivé informace si musíte sami poskládat, ale nebojte se: ve správný okamžik do sebe vše najednou zapadne. Během čtení jsem také uvažovala o tom, do jaké míry je příběh fikcí a do jaké míry odráží realitu. Teď mohu konstatovat, že ho lze chápat tak i tak – záleží tedy na každém čtenáři, co všechno v něm najde…

Kromě komplikovaných mezilidských vztahů se autorka věnuje i předsudkům, rasismu a vůbec tomu, jak moc nás formuje minulost. Setkáte se se silnými ženami, jejichž životy byly plné křivd. Ovšem vždy je důležité najít cestu k odpuštění!

Neviditelného muže si troufnu doporučit i čtenářům, kteří po podobných příbězích obvykle nesáhnou. Bianca Bellová patří mezi talentované české spisovatelky a skutečně by byla škoda se s její tvorbu neseznámit.

Ukázka: 

Adina opravdu neměla velkou radost, když zjistila, že bude babičkou. Jak mohla její dcera zabřeznout tady, v pevnosti zvané Mont Athos, tři sta kilometrů od Serafiny a svého snoubence? Adině přímo před očima? Bea odmítala cokoliv říct, Adina se neudržela a dala své prvorozené pár facek, ale ani to nepomohlo.
„Spustila ses s bezectným mužem, co se stydí předstoupit před rodiče dívky, kterou zostudil, a přiznat se ke svému otcovství?“
Na to Bea naklonila hlavu na stranu a neříkala nic. Mlčela a neříkala, že jsou zostuzených dcer plná kasárna. Major Pepé vykřikoval, že se zastřelí, taková ostuda! Adina chtěla skákat z mostu. Seděla u okna, neupravená, a teatrálně si trhala vlasy. „Kolikrát jsem vám říkala, že musíte znát svou cenu, kolikrát? Kde jste se scházeli, ty špíno, a kdy?“
Bea věděla, že musí počkat, až se matčina zloba otupí a až se otec naučí s novou skutečností žít. Až se tak unaví, že budou schopni přijmout to, co bylo v tuto chvíli mimo jejich představy.
Nemohla se teď se svým milým vídat, strážili ji na každém kroku, matka ji dokonce zamykala, když šla k některé z dalších důstojnických manželek na kávu a višňový piškot.

Neviditelný muž – Bianca Bellová. Brno: Host, 2024. 

HOST-logo