Máte rádi thrillery britské spisovatelky Alice Feeney? Pak vás dnes určitě potěším: můžete se totiž pustit do jejího dalšího díla s názvem Jeho a její.

Anna Andrewsová už skoro dva roky uvádí zpravodajství na BBC. O moderování zpráv v televizi snila celý život. K této pozici se dostala jako záskok za kolegyni, která odešla na mateřskou. Doufala, že svou práci dělá dobře a bude moci na postu moderátorky zůstat. Ale nyní se kolegyně vrací po mateřské zpět a Anna bude zpravodajkou v terénu. Předstírá, že se těší, až opustí studio a bude se věnovat skutečným příběhům a setkávat se se skutečnými lidmi. A příležitost k tomu má dříve, než čekala: musí jet obhlédnout tělo ženy nalezené v blackdownském lese. Jenže Blackdown patří k místům, kam se už nikdy nechtěla vrátit! Dříve pro ni totiž bylo domovem. Ale prožila v něm až příliš ošklivého…

„Lidé jsou schopni zajít neobyčejně daleko, aby ublížil těm, které milují – mnohem dál než kvůli těm, které nenávidí.“

Anna měla komplikované dětství. V šestnácti odešla z domova. S matkou komunikuje, ale nikdy se nehodlá do Blackdownu vrátit. Má své důvody… V jejím životě však byly i chvíle, kdy byla šťastná. Měla manžela i dítě. To už však je všechno pryč.

„Před lidmi, kteří znají moje skutečné já, se musím naučit skrývat nejvíc.“

Anna není jedinou hlavní postavou příběhu. Poměrně detailně se seznámíte také s Jackem. Jack Harper je čtyřicátník, který žije právě v Blackdownu. Je šéfem oddělení závažných trestných činů. Momentálně se v práci nudí, neustále řeší jen drobnou kriminalitu a příležitostná vloupání. Už léta se v jeho okrsku nic hrozného nestalo. Nyní však cítí vzrušení: v blackdownském lese byla nalezena neznámá oběť. Pobodaná žena, asi čtyřicetiletá, se vzkazem nalakovaným na nehtech. Ukáže se, že Jack ji dobře zná. Strávil s ní totiž včerejší noc…

„Nikdo z přítomných by neuhodl, že se známe, a je v zájmu nás obou, aby to tak zůstalo.“

Dokáže se Jack soustředit na svou práci  – tzn. na vyšetřování vraždy ženy, se kterou měl románek – respektive dohodu o sexu bez závazků? Vždyť mezi podezřelé obvykle patří právě manžel/přítel/milenec… Věděl někdo o jejich „vztahu“? Jack byl pravděpodobně jedním z posledních, kdo oběť viděl živou. Její otisky jsou po celém jeho autě! A jeho otisky zase na místě činu…

„Lhaní je něco, v čem jsem docela dobrý, dokážu lhát sobě i ostatním – mám v tom nemalou praxi.“

Začátek příběhu vypadá velice slibně. Poznáte několik postav, které mají tendenci lidem okolo sebe lhát. Všichni něco skrývají… Můžete jejich slovům věřit? Navíc se ukáže, že všichni hlavní hrdinové se nějakým způsobem znali. Jaký mezi sebou měli vztah? Autorka vás po pár stránkách do svého příběhu vtáhne. Budete chtít vědět, jak bude probíhat vyšetřování – objeví se mezi podezřelými i Jack? Podaří se mu vraha dopadnout? Nebo snad budou nalezeny další oběti? Komu ještě půjde o život?

Některé z kapitol jsou psané z pohledu Anny, jiné z pohledu Jacka. A pak nechybí ani vyprávění samotného vraha. Dozvíte se, co přesně a komu daná osoba provedla. A že vrahem je žena. Z konceptu příběhu lze po pár stránkách usoudit, že vrahem by mohla být Anna. Ale skutečně je to tak jednoduché? Nebo chce autorka své čtenáře jen zmást?

„Lži, které opakujeme dostatečně často, mohou začít znít jako pravda.“

Kniha plná lží a polopravd – když neřeknete celou pravdu, tak to přece není lež, že? Navíc se říká, že každá mince má dvě strany. A co jeden vnímá jako lež, může být pro dalšího pravda…

Anna s vámi postupně bude sdílet své vzpomínky z dětství a dospívání. A právě ony mají ve vyprávění nezastupitelné místo. Díky nim pochopíte některé z činů, k nimž došlo. Pokud si je správně složíte dohromady, získáte ucelený obrázek a odhalíte zápletku – nejspíš se tak ale stane až ve chvíli, kdy to autorka bude sama chtít. Alespoň přesně tak to bylo u mě.

„Někdy se naše vzpomínky samy přetvoří, aby nám ukázaly hezčí obrazy náší minulosti. A někdy je musíme přemalovat, předstírat, že si nepamatujeme, co se pod nimi skrývá.“

Mě kniha bavila. Do poslední stránky jsem nevěděla, jak to tedy ve skutečnosti bylo (za vraha lze považovat více adeptů) a závěr mě překvapil. Alice Feeney mě opět bez problémů dokázala uspokojit. Mám ráda styl, kterým píše. Jak spojuje i zdánlivě nedůležité informace. A i když dáváte pozor, dokáže vás zavést na špatnou stopu. Jak jsem již řekla: zápletku pochopíte, až bude autorka sama chtít. Proto vám Jeho a její mohu doporučit.

 

Ukázka:

„Máme tam něco jiného?“ zeptám se.
Můj hlas zní divně, jako by se mi slova zadrhávala v hrdle.
Hubeňour pokrčí rameny a zavrtí hlavou. Zahlédnu lehký poprašek lupů na ramenou jeho špatně padnoucího obleku a on si všimne, jak na něj zírám. Přinutím se k poslednímu úsměvu, abych rozptýlila další trapné ticho.
„Tak to asi jedu do Blackdownu.“
Všichni máme trhliny, drobné promáčkliny a skvrnky, které nám život dělá na srdci a na mysli, stmelené strachem a úzkostí, někdy překryté křehkou nadějí. Rozhodla jsem se, že zranitelné stránky svého já budu vždycky skrývat tak dobře, jak jen to dokážu. Rozhodla jsem se skrývat spoustu věcí.
Jediní lidé, kteří ničeho nelitují, jsou lháři.
Pravdou je, že i když bych teď nejraději byla kdekoli jinde než tady, Blackdown je jediné místo, kam se už nikdy nechci vrátit. A zvlášť ne po včerejší noci. Některé věci je příliš těžké vysvětlit, dokonce i sobě samým.

Jeho a její – Alice Feeney. Praha: Cosmopolis, 2023.