O knize Dům krásy od kolumbijské autorky Melby Escobarové se zatím příliš nemluví. Myslím, že je nejvyšší čas to napravit, protože i v kolumbijské literatuře je možné najít zajímavá díla. Mě upoutal už samotný název. A samozřejmě obálka. Po přečtení anotace už jsem si byla téměř jistá, že právě tohle by mohl být můj šálek čaje.

Dům krásy představuje místo, kam dochází ženy na různé zkrášlovací procedury. Budete mít možnost ho detailně poznat především díky jedné z klientek a jedné ze zaměstnankyň. Claire Dalvardová je téměř šedesátiletá psychoanalytička, která se čas od času nechá ráda rozmazlovat. Na Dům krásy narazila úplnou náhodou během jedné ze svých procházek. A právě zde se seznámila s kosmetičkou Karen. Postupně se mezi nimi začíná utvářet jistý vztah a společné chvíle se stávají příjemným rituálem. Sblížily se natolik, že jí Karen začala vyprávět svůj příběh o tom, jaký život vlastně vede a jak se dostala až do Domu krásy. A také o tom, jak ji návštěva jedné z klientek (dívky jménem Sabrina) změnila život: Karen byla totiž poslední, kdo mladičkou Sabrinu viděl živou.

V knize se prolíná více žánrů, má vhodně zvolenou zápletku a obsahuje v sobě několik příběhů, které se postupně propojí. Styl, kterým autorka píše je čtivý a některé popisné pasáže jsou vskutku malebné. A postavy? I ty mají mé sympatie. Hlavně s Karen budete určitě soucítit. Budete si přát, aby se některé věci nestaly. I prostředí je velmi dobře zvolené. Autorka zde vsadila tak trochu na jistotu a zkombinovala místa plná elegance, luxusu, bohatství a snobství se zákoutími plnými nebezpečí, v nichž jde člověku o život. Stejně tak hlavní hrdinky pochází z různých společenských vrstev.

A ještě jedna věc: autorka se nebojí zabrousit i do zásadních témat, kterým je například feminismus. Myslím, že už název její knihy k tomu tak trochu svádí. Přesto se i zde projevuje obrovský kontrast. Dům krásy slouží hlavně k tomu, aby se v něm ženy zkrášlovaly. A proč to většina klientek dělá? Kvůli mužům.

„Chlapi si dělají to, co chtějí, zatímco my ženský děláme to, co musíme.”

Ale ne všechny ženy takové jsou. Některé své tělo a svou krásu nechtějí k ničemu využívat. Jsou sami sebou a všechno dělají pro sebe. Nebo pro své dítě. Občas ale i žena, která chce být naprosto nezávislá, může upadnout až na samé dno. A pak se začnou dít věci…

„Ten, kdo se naučí umění předstírat, má větší šanci uspět.”

Dům krásy se podle mého názoru pohybuje na hranici společenského románu a detektivky. Pro společenské romány bývá někdy typické, že jsou napsány komplikovaněji. A předpokládám, že právě kvůli tomu pak nejsou čtenáři tolik vyhledávány, což může být někdy škoda. Chápu, že někoho to určitě může od čtení odradit. Tady to tak ale není. Možná je to celé způsobené detektivní zápletkou, kvůli které je dílo poutavé a čtivé. Nemusíte se bát, že budete mít s orientací v ději problémy. A to i přesto, že děj je zaměřený na více postav. Hlavní slovo má Claire, která čtenářům zprostředkovává příběh Karen. Tento koncept je poměrně zajímavý, zatím jsem se s ním mnohokrát nesetkala. I když budete mít pocit, že k vám mluví samotná Karen, brzy zjistíte, že komunikujete právě s Claire. A třetí důležitou ženou je kamarádka Claire – její vyprávění nezabírá moc místa, ale má svůj význam. Osudy všech tří žen jsou totiž prostřednictvím různých vazeb vzájemně propletené, o čemž se sami můžete přesvědčit, pokud se do čtení pustíte. A závěr? Vyrazí vám dech. Poslední třetina knihy nabrala grády a nikdy bych nečekala, že události se budou ubírat směrem, kterým se ubíraly!

„Celý lidský život je lež, nemyslíš? Je to něco, co si člověk vymyslí od začátku až do konce. Dokonce i ty rádoby šťastné okamžiky jsou výmysl.”

Já mám společenské romány ráda, takže jsem nemusela dlouho hloubat nad tím, zda se do této knihy pustím. Pokud navíc máte rádi detektivní zápletky, rozhodně se Domu krásy nevyhýbejte, za přečetní stojí.

Ukázka:

Cítila se slabá a bála se, nicméně byla zvyklá poslouchat, snažit se ostatní potěšit a nikdy neodporovat. A ten zvyk jí nedovolil se ani pohnout. Nebo jí v tom zabránil strach, bolest, možná smutek. Ať už to bylo cokoliv, Sabrina ležela nehnutě, ztuhlá jako kus ledu. Jenom její srdce bilo tak divoce, jako by se jí mělo rozskočit. Ten muž, kterého měla před sebou, byl její princ na bílém koni. Alespoň tak si ho vysnila na základě dvou nebo tří schůzek a několika telefonátů. Jak byla naivní. Představovala si, že si pustí romantickou hudbu a otevřou lahev šampaňského. Vybájila si, že se po pokoji bude vznášet několik balonků nebo že na posteli najde pár růží. Její matka jí kdysi řekla, že manželství je kříž a s láskou to není jen tak. Láska není jednoduchá. Copak si myslela, že život je jako pohádka z filmů Walta Disneyho? Přece teď neuteče jako malá holčička, kterou už stejně není a nikdy nebude. 

Dům krásy – Melba Escobar. Host, 2018.

HOST-logo