„Nikdy jsem nebyla tím, za koho jsem se považovala – měla jsem daleko k tomu být hlavní postavou vlastního příběhu. Byla jsem prostě vedlejší postavou v příběhu někoho jiného.”

Pokud patříte k těm ženám, které se zvyšujícím věkem mají pocit, že už nikdy nic pořádného nemohou prožít, měly byste si pořídit knihu Kaktus od spisovatelky Sarah Haywoodové. Proč? Protože právě ona vám prostřednictvím své hlavní hrdinky Susan ukáže, že nikdy není pozdě rozkvést. Nikdy totiž nevíte, co vám život přinese. A proto byste si ho měly užívat v každém věku.

Susan je pětačtyřicet let. Vystudovala právo, ale dala přednost jistotě a zvolila si kariéru ve státní správě. Je produktivní, pracuje tvrdě a spolehlivě. Je cílevědomá, soběstačná, nechce být na nikom závislá a moc dobře ví, co od života chce a jak to získá. Nestará se o to, co si myslí ostatní. Ráda je sama sebou a povahou má rozhodně blíže k introvertům. Své skutečné pocity často skrývá. Nestojí o kontakt s lidmi, žije prostým životem a i přes svůj věk je svobodná. Má za sebou nějaký ten vztah, ale hlavním heslem je pro ni nezávaznost. Poslední její nezávazný vztah trval více jak deset let. Ano, skutečně nezávazný – budete koukat, na jakých pravidlech byl postaven. A nemá děti. Alespoň zatím. Jedno je totiž právě na cestě – tak trochu omylem. Nikdy si nedovedla představit, že bude mít dítě, nikdy netoužila po rodině. Když už k tomu ale došlo, dokáže se s tím vyrovnat. Prostě bude mít dítě. Zvládne to.

Nutno podotknout, že představy Susan o tom, jaké to vlastně je mít dítě, jsou značně naivní. Myslím, že u těchto částí se pobaví každá žena, která už matkou je. Susan se navíc netají tím, že umí jednat pouze s lidmi, kteří jsou přístupní rozumu a logice – na to si u malého dítěte chvíli počká. Škoda, že její příběh končí porodem. Já bych si určitě ráda přečetla i nějaké pokračování o tom, jak to všechno bylo dál.

Asi je vám jasné, že Susan není úplně typickou hlavní hrdinkou románů pro ženy. Je spokojená sama se sebou a rozhodně v jenom kuse nefňuká, že nemůže najít toho pravého. A vlastně se o to vůbec nesnaží. Je pragmatická. Vystačí si sama. Nehodlá se spoléhat na nikoho jiného – ani emocionálně, ani finančně. Má železnou vůli, hroší kůži a kontrolu nad všemi aspekty svého životě. Nebo alespoň skoro všemi…

„Pokud jsi za vlastní osud zodpovědná jen a jen ty, nikdo tě nemůže zklamat.”

Oblíbila jsem si její suchý smysl pro humor a svérázný pohled na život. Tohle všechno pro mě rozhodně byla příjemná změna. Ale vůbec se nemusíte bát, že by byl její život strohý. Při čtení této knihy se rozhodně nudit nebudete. Možná si chvilku budete muset zvyknout na to, jaká Susan je, ale jsem si jistá, že postupně si ji oblíbíte a budete jí stejně jako já fandit. Susan má totiž spoustu jiných problémů, které musí vyřešit, než se její dítě narodí.

„Ale někdy člověk musí něco ztratit, aby něco jiného získal.”

Nedávno jí zemřela matka. Je proto nutné vyřešit otázku vypořádání dědictví. Dědicové jsou naštěstí jen dva: Susan a její bratr Edward. Jenže tito sourozenci si spolu příliš nerozumí. Ačkoli je Edward jen o dva roky mladší, mají oba zcela odlišný pohled na život. Nikdy si nebyli zrovna blízcí. Možná je čas, aby se právě tohle změnilo. Jedna věc tomu ale příliš nepomáhá: jejich matka zanechala závěť. Zdá se, že jeden ze sourozenců je trochu zvýhodněn před druhým. V čem je háček a čí je tohle celé hra?

„Racionální rozhodnutí nemusí být vždycky to nejlepší.”

Pokud hledáte takový román pro ženy, který má v sobě něco, čím se liší od ostatních, mohl by pro vás být právě Kaktus dobrou volbou. Jak jsem nastínila výše, Susan rozhodně není typickou hlavní hrdinkou romantických knih. Dokonce bych řekla, že je jejich pravým opakem. Autorka se vůbec zaměřila na odlišná témata než bývá obvyklé: zabývá se spíše rodinnými vztahy a problémy s nimi spojené. Láska a partnerské problémy jsou zde skutečně jen okrajové. Naopak dochází k pátrání v minulosti a objevování rodinných tajemství, která nikdy neměla vyplout na povrch. Pokud právě tohle máte v knihách rádi, pusťte se do čtení.

„Pravda je subjektivní – každej má svou vlastní verzi.”

Ukázka:

„No, Richarde,” řekla jsem. „To je moc hezký nápad. Ale samozřejmě budeme potřebovat byt se zahradou, pro to miminko, co je na cestě. A taky bude muset být dostatečně velký, aby se do něj vešly kočárky, postýlky a kdovíco je třeba. Kolik stojí v centru města byt se zahradou? Ovšemže budu muset přestat pracovat, ale ty určitě moc rád zaplatíš hypotéku a s dítětem se o nás postaráš. A nebudeme už moct večer chodit ven, protože chůvy jsou v Londýně astronomicky drahé. Ale neboj, když budeme spolu, tak se budeme moct jenom tak přitulit na pohovce a objednat si jídlo. Budeme mít jeden druhého – alespoň dva večery v týdnu – a to je to jediné, na čem záleží, ne?”

Richardův výraz byl k nezaplacení. Když jsem mluvila, zvedal obočí výš a výš a začal mu cukat jeden koutek pusy. Na čele mu vystoupil pot, přestože bylo chladno, a jeho normálně zářivá pleť nezdravě zežloutla.

Kaktus – Sarah Haywoodová. Motto, 2018. 

logo DK