S příchodem podzimu mám vždy chuť na nějaký thriller. Z bohaté nabídky jsem tentokrát zvolila knihu Samotář z nakladatelství Host, jejímž autorem je S. R. White. Nalákala mě nejen svou obálkou (ta je vyloženě podzimní), ale i anotací. Zdá se totiž, že by příběh v ní ukrytý mohl mít lehce odlišný koncept než ostatní podobného ražení. A taková změna je vždy vítaná.

Seznámíte se s vyšetřovatelkou Danou Russoovou, která pracuje na carltonské policejní stanici. Jako každý člověk i ona zažívá dobré i špatně dny. Úspěchy a zklamání. Je empatická, inteligentní, introspektivní, chrání si své soukromí. Má své vlastní bolístky, s nimiž se musí vypořádat. Každý rok si bere dovolenou ve stejný den, přezdívá mu den naprosté svobody. V onen den přemýšlí, zda chce na tomto světě zůstat ještě další rok. Rozjímání o životě na kraji útesu ji však tentokrát naruší pracovní hovor: něčí smrt ji udržela naživu. Je odvolána do obchodu, ve kterém byl nalezen mrtvý muž. Jde přímo o majitele. Měl podezření, že do jeho obchodu někdo chodí v noci pravidelně krást, takže tam čas od času přespal. Osudnou se mu stala jediná bodná rána. Na místě činu byl zadržen podezřelý muž: Nathan Whittler. Ale skutečně šlo o nepovedenou loupež, která stála majitele obchodu život? Podezřelý měl na rukou krev, ale chystal se ukrást jen levné (a z větší části neprodejné) věci. Opravdu je vrahem právě on?

Nathan Whittler je velmi zvláštní muž. Přemýšlivý, zdrženlivý, mlčenlivý. Nepřítomný pohled, žádný oční kontakt, rezignovaný přístup. Jeho gesta jsou nezávislá na myšlenkách, svou řečí těla nikomu nic neodhalí. Rozhovor s ním vyžaduje obrovské soustředění. Půjde o detaily. Rozhodující může být i to, co zůstane nevyřčeno. Vyšetřovatelům prozrazuje jen minimum informací. Když už mluví, mluví v hádankách a náznacích. Je těžké říct, zda je tak moc naivní, nebo jde jen o chladný kalkul. Jedna věc je však jistá: je vyděšený z lidí. Chová se jako vystrašený koloušek.

„Podezřelí, kteří nemluvili, měli tu nejlepší šanci, že budou usvědčeni z něčeho, co neudělali. Ale také že jim projde, co udělali.“

Koncept tohoto vyprávění je skutečně jiný: vyšetřovatelé mají hlavního podezřelého ve vazbě od počátku příběhu. Jenže situaci jim to vůbec neusnadňuje. Je téměř nemožné přistihnout ho při lži. Chybí svědci i jasný motiv. A Dana má jen pár hodin na to, aby přistoupila na jeho hru, dokázala ho více rozmluvit a najít důkaz, kterým ho usvědčí z vraždy. Je tedy nutné odhalit pozadí celého tohoto komplikovaného případu. Dana je velmi schopná a trpělivá vyšetřovatelka, ale i pro ni to bude velmi těžké. Kdo je Nathan Whittler? Proč před patnácti lety odešel od své rodiny? Jak se mu podařilo zůstat tak dlouho skrytý před moderním světem? Mají vůbec správnou osobu? Co třeba rodina majitele obchodu? I jejich minulost bude nutné prověřit.

„Žádný život není prázdný, Dano: něčím ho naplnil. Možná je to něco, o čem nechce, aby se vědělo.“

Příběh je zaměřený na vyšetřování. Nese se v duchu pátrání, příprav, porad, dedukcí, ověřování záznamů, prokousávání jednotlivými fakty a provádění výslechů. Sám autor dvanáct let pracoval u britské policie, pohybuje se tedy v prostředí, které velmi dobře zná. Bavil mě způsob, jakým je vyšetřování vedeno. I postavy, které v něm hrají roli. Vše je promyšlené, nic není prvoplánové. Nejsem fanouškem „krváků“, mám raději právě vyšetřování a psychologické hry vyšetřovatelů. Patřím ke čtenářům, kteří rádi nahlédnou do pozadí jejich práce. Samotné přestřelky mě tak nelákají. A i bez nich má tato kniha temnou a pochmurnou atmosféru. To se autorovi povedlo.

 

Ukázka:

Bill si urovnal desky s dokumenty v podpaží. „Něco na něm mi říká, že to bude velký případ. Přeju ti s ním hodně štěstí.“

„Cože?“ Dana nebyla zvyklá, že by Bill zpochybňoval její kompetence nebo šanci na úspěch.

„Tím chci říct,“ řekl Bill a podrbal se na bradě, „že možná nepůjde poznat, jestli lže – až bude lhát.“

„A to protože?“

„Jen se na něj podívej. Buď je to ten nejhorší, nebo nejlepší hráč pokeru, kterého jsem kdy viděl. Všechna pravidla o řeči těla jsou v jeho případě úplně na nic. Když přijel, poučil jsem ho o jeho právech: jenomže jakmile spustíš, on začne být úplně mimo. Nepoznáš jeho náladu, nebo na co myslí, podle držení těla, očního kontaktu, tiků, impulzů ani podle gest – nic. Může mít dobrou náladu, špatnou nebo nějakou úplně jinou: neexistuje vůbec žádný způsob, jak to poznat. A co se týče řeči: zapomeň. Za deset minut jsem z něj dostal pět slov. Jako když se snažíš rozmluvit pařez. Nikdy jsem neviděl nikoho tak závislého na tom, držet pusu na zámek.“

Dana zamyšleně přikývla. Ti dva policisté, kteří Nathana přivedli na stanici, oznámili, že celou cestu zíral do země, neřekl nic kromě svého jména, nevzpíral se ani nic nevysvětloval. Dana ale byla zvyklá na to, že některé lidi realita zatčení zdrtí. Přesto se zdálo, že Billovo pozorování sedí. Nathan Whittler nebyl jejich obvyklý podezřelý. A není to jednoduše proto, přemítala, když ho teď sledovala, že by měl strach z policejní stanice. Nevyvedlo ho z rovnováhy, že byl zatčen vedle mrtvého těla. Je za tím něco hlubšího.

Samotář – S. R. White. Host, 2021. 
HOST-logo