Prokletí

Nakladatelství Slovart právě vydalo knihu, která mezi čtenáři sklízí mnoho pozitivních ohlasů. Nadšení jsou samozřejmě především fanoušci autorky V. E. Schwab, ale jsem si jistá, že po ní sáhnou i čtenáři, kteří ji zatím tak dobře neznají. Jde o knihu Neviditelný život Addie LaRue.

Jak napovídá název, hlavní hrdinkou je dívka jménem Addie LaRue. Narodila se na konci 17. století v jedné francouzské vesničce a bezpečně ji poznáte podle sedmi pih, které má rozesety jako spršku hvězd na tvářích a nose. Nejspíš je vám jasné, že její tehdejší možnosti byly značně omezené. Ve třiadvaceti letech měl být její osud zpečetěný sňatkem: měla si vzít muže, kterého nemilovala. Během porodu mu zemřela žena a bylo třeba, aby se někdo postaral o jeho děti. Obrátila se tedy na staré bohy s žádostí o pomoc. Ve svém zoufalství, které právě prožívala, však zapomněla na pravidla, jenž by vždy měla během rozhovorů s nimi dodržovat.

„Musíš si dát pozor, o co je žádáš. A nikdy se nemodli k bohům, kteří odpovídají po setmění.“

Staří bohové vyžadují dary a chválu. Ale jsou velmi vrtkaví. Addie už přinesla za oběť vše, co měla. Ačkoli se stále modlila, docházel jí čas i dary. Ve snaze zachránit samu sebe si během svých modliteb nevšimla, že se začalo stmívat. Nevědomky porušila jedno ze základních pravidel. A konečně se dočkala odpovědi. A tak v tuto noc upsala svou duši. Nechtěla se vdát, chtěla být volná a svobodná. Přála si najít svou vlastní cestu a žít tak, jak se jí zlíbí. Když vyslovila své přání, netušila, že tím o svůj život vlastně úplně přijde. Nikdy nezapomene na datum, které v sobě nese zároveň smrt i znovuzrození.

„Temnota hraje svou vlastní hru. Podle svých vlastních pravidel.“

Od té noci Addie žije zahalená anonymitou. Jakmile se s ní někdo setká, hned na ni zapomene. Jenže ona nezapomíná. Neustále je obklopena samotou, prožívá různá utrpení a marně čeká na své vysvobození. Addie objeví způsob, jak po sobě zanechat na světě alespoň nějakou stopu: stane se múzou několika umělců. Slova obalená melodií jsou jedním z chatrných důkazů její existence. To však nestačí, jak tedy prolomí své prokletí? Stále v sobě nosí naději, že jednoho dne se tohle změní. A potká někoho, kdo si vzpomene, že ji už vlastně zná. A že dotyčný pochopí, co tolik let prožívala.

I toto je jedna z těch knih, kde se mísí přítomnost s minulostí. Celý děj se odehrává v průběhu téměř tří set let a autorka z každého století vždy vypíchne několik důležitých okamžiků. Já jsem si o něco více užívala přítomnost. Je to však minulost, ve které najdete ta nejdůležitější vysvětlení. Právě kvůli ní se Addie nachází tam, kde je teď.

Autorka se v tomto svém příběhu pohybuje na hranici fantasy a románu. Nenechte se odradit délkou, má totiž více jak pět set stránek. Musím se přiznat, že mě překvapila jedna věc: ačkoli jde o tak rozsáhlé vyprávění, na první pohled to vůbec není poznat. Má to své výhody i nevýhody. Když knihu vezmete do ruky, nenapadne vás, že v sobě ukrývá tolik stránek. Je to však tím, že jednotlivé listy jsou opravdu slabounké, na můj vkus snad až příliš. Pro hodnocení samotného obsahu je tento postřeh samozřejmě zcela irelevantní, ale překvapilo mě to. Grafické zpracování je však velmi povedené, laděné do modra. Čtenáře jistě zaujme svým členěním kapitol, obálkou i modrou ořízkou.

Neviditelný život Addie LaRue vás osloví zejména jednou věcí: nezapomenutelný je styl psaní. Malebný, truchlivý, melancholický. Zaměřený na emoce, které hlavní postavy prožívají. Bez jakýchkoli akčních scén. Tempo vyprávění je zkrátka velmi poklidné. A přesto si troufám tvrdit, že se při čtení nebudete nudit. Přesvědčte se sami.

Ukázka:

„Jess, počkej,“ chytí ji Toby za ruku. Hledá ta správná slova, pak to vzdá a zkusí to jinak. „Mám dneska koncert, v Allowayi. Přijď. Je to…“

Addie samozřejmě ví, kde to je. Setkali se tam poprvé, a popáté, a podeváté. A když kývne, že přijde, jeho úsměv ji oslní. Jako vždycky.

„Slibuješ?“ zeptá se Toby.

„Slibuju.“

„Tak se tam uvidíme,“ vyřkne pár slov plných naděje a Addie se otočí a vyjde ze dveří. Ohlédne se a poví mu: „Hlavně na mě do té doby nezapomeň.“ Starý zvyk. Pověrčivost. Prosba. 

Toby zavrtí hlavou. „Neboj. Jak bych mohl?“

Addie se usměje, jako by to byl jen vtip. Ale zatímco schází po schodech, do každého kroku se musí nutit, ví, že už se to děje – že jakmile za ní zavře dveře, přestane pro něj existovat. 

Neviditelný život Addie LaRue – V. E. Schwab. Praha: Slovart, 2021.