„Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní.”

Dvůr trnů a růží patří ke knižním sériím, které není nutné představovat. Sarah Janet Maasová je tímto svým počinem proslulá. A pokud jste četli první dva díly, určitě dobře víte, že nedávno vyšlo třetí pokračování nazvané Dvůr křídel a zmaru. Já jsem se ho už nemohla dočkat.

„Jeden život může změnit svět.”

Už je to rok, co jsem se do této série pustila. Měla jsem štěstí, že první dva díly jsem mohla číst hned za sebou. Pokud totiž máte možnost vrhnout se bez čekání na celou sérii, úplně jinak si čtení užijete. Po prvních dvou dílech ale následovalo téměř roční čekání. Ačkoli je to v případě sérií naprosto běžné, nese to s sebou i negativní stránku: některé věci, události či postavy prostě zapomenete. V případě této série to platí dvojnásobně, protože knihy Sarah J. Maasové jsou dost rozsáhlé, takže i v jednom jediném díle se stane opravdu velké množství událostí, které různě zamíchají s osudy postav. Pro tuto autorku je navíc typické, že své vyprávění začíná v podstatě přesně tam, kde předchozí skončilo. Vyhýbá se zdlouhavým úvodům a zbytečným odbočkám. Čtenáři tak rovnýma nohama skočí do rozvyprávěného příběhu. Nemusíte se však bát, že by vám podstatné události ve zkratce nepřipomněla. Díky tomu do příběhu opět plynně zaplujete. Zároveň je její připomínání některých věcí opravdu nenásilné, takže rozhodně nemáte pocit, že čtete pořád to samé dokola. A pokud i tak máte dojem, že jste některé souvislosti zapomněli, tak není nic jednoduššího, než si celý příběh znova oživit – vím, že v případě Dvora trnů a růži to tak spoustu čtenářů opravdu dělá.

I v třetím díle čeká Feyre mnoho problémů, kterým bude muset čelit. Kráska se totiž opět vrací k netvorovi. Vzhledem k tomu, co jí, Rhysovi a jejich přátelům Tamlin společně s králem Hybernu provedl, se v ní probouzí nenávist a touha po pomstě. Jenže si dobře uvědomuje, že bleskurychlá pomsta by nikomu neprospěla. Proto se rozhodne pro propracovanější plán. Vladařka Nočního dvora, družka Rhyse, se vrací na Tamlinův Jarní dvůr. Feyre si postupně formuluje seznam věcí, za které Tamlin zaplatí. Navíc je rozhodnutá zabít lidské královny, krále Hybernu, Juriana i Ianthe za to, co udělali jejím sestrám a přátelům. Její plány rozhodně nejsou nesmělé. A proto ji nezbývá nic jiného, než se před Tamlinem přetvařovat. Nasadí si masku lhářky a postupně zasévá jednotlivá semínka svých lží… Feyre tak společně s Rhysem rozehrají nebezpečnou hru, kterou nikdo nesmí prohlédnout. Občas bude velmi těžké učinit rozhodnutí o tom, komu vlastně věřit a které informace tajit. Budou odhaleni?

„Nestává se každých sto let, že by spor o ženu zapříčinil válku. Obzvlášť o ženu s takovým nadáním.”

Situace se však značně komplikuje tím, že hrozí válka. Král Hybernu se chystá svrhnout zeď. Opravdu to s pomocí Kotlíku dokáže a lidé na druhé straně se stanou bezmocnou kořistí? Jakou roli v tom všem sehrají Nesta a Elain, které po své proměně zůstávají s Kotlíkem propojeny? A kdo bude stát na čí straně? Bude mít Noční dvůr přese všechno, co se v minulosti stalo, vůbec nějaké spojence?

„Válka se mnou zůstane dlouho potom, co skončí, jako neviditelná jizva, která možná vybledne, avšak nikdy úplně nezmizí.”

Dějově je třetí díl opět velmi nabitý: o tom svědčí i fakt, že má přes sedm set stránek. A sami vidíte, že otázek ohledně toho, co se stane, je opravdu hodně. Musím říct, že první čtvrtina knihy pro mě měla trochu pomalejší spád (v dalších částech už to však byl přesně ten starý dobrý Dvůr trnů a růží, který mě do sebe absolutně vtáhl a jenom jsem čekala, co se stane, kdo přežije…). Asi to bylo tím, že Feyre byla znovu s Tamlinem a přece jen jsem si už více oblíbila Rhyse. Na druhou stranu je i tato první část velmi podstatná k tomu, k čemu později dojde. A rozhodně neříkám, že jsem se při čtení nudila. Navíc chápu, že se autorka opět potřebovala zaměřit na Jarní dvůr, protože představuje bariéru mezi vojsky na severu a lidmi na jihu. Nemůže tedy zůstat neutrální… A věřte, že některá Tamlinova rozhodnutí budou opravdu nečekaná.

„O tom, co tě zlomí, rozhoduješ jen ty.”

Musím autorku pochválit za to, jak v tomto díle pracovala s postavou Luciena. Jeho dějová linka mě bavila a dlouho jsem nedokázala odhadnout, na které straně vlastně stojí. Vždycky měl k Feyre blízko a zachraňoval ji před hněvem Tamlina. Zároveň byl ale věrný a loajální vůči svému vladaři. Nicméně v souvislosti s Lucienem se objevila řada překvapivých událostí, které jsem rozhodně nečekala. Maasová opět dokázala, jak skvěle má vše vymyšlené. Myslím, že teď je ten správný čas, aby autorka opustila Rhyse a Feyre. A začala se podrobněji věnovat jiným postavám. Osobně bych uvítala právě Luciena, toto dějové vlákno by mohlo být velmi slibné.

Co se týče stylu, kterým autorka píše, neliší se od předchozích dílů. Takto rozsáhlá série vyloženě vyžaduje, aby byla napsána jednoduše, nenáročně a hlavně čtivě. Tím se Maasová skutečně řídí.

Jsem si jistá, že pokud by autorka v samotném závěru udělala jednu věc jinak (až knihu přečtete, pochopíte, co myslím), dostala by tím své čtenáře do kolen, vyrazila by jim dech a zanechala v nich mnohem více emocí. Jsem ale vlastně ráda, že vše nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. Dvůr trnů a růží si tak zachovává své pohádkové kouzlo.

Celkově musím říct, že jsem od Dvora křídel a zmaru dostala přesně to, co jsem očekávala. Je to další skvělý díl, který by si milovníci série rozhodně neměli nechat ujít.

Ukázka:

„Feyre.” Lucienův hlas byl pouhým zachroptěním. „Vracíš se k Nočnímu dvoru.”

Hodila jsem si vak na záda a konečně se na Luciena podívala. „Ano.”

Jeho snědá tvář pobledla. Pak se však podíval na Ianthe a dva mrtvé hybernské vyslance. „Půjdu s tebou.”

„Ne.” Bez dalšího vysvětlování jsem zamířila ke stromům. Hluboku v žaludku jsem pocítila křeč. Musela jsem se dostat pryč. Musela jsem využít zbytek své moci, abych se přenesla ke kopcům.

„Bez magie se tam nedostaneš,” varoval mě.

Jen jsem zatnula zuby, abych potlačila ostrou bolest v břiše, zatímco jsem sbírala síly, abych se přenesla ke vzdáleným kopcům. Lucien mě ale chytil za paži a zdržel mě.

Dvůr křídel a zmaru – Sarah Janet Maasová. Albatrosmedia, 2018.

logo-albatros-media-5162a4e38cf92