Mezi novinkami vydanými nakladatelstvím Cosmopolis se před prázdninami objevil román (Ne)dostupný, který napsala akademička a literární kritička ze Sydney Madeleine Gray.

Zaujal mě hned z několika důvodů: Madeleine Gray je absolventkou doktorského programu feministické literární teorie na Univerzitě v Manchesteru. Zajímalo mě, jaké pohledy na život se tato vzdělaná žena rozhodla lidem předat. Přestože zmíněná kniha je její prvotinou, zařadila se mezi mezinárodní bestsellery. Musí tedy být něčím výjimečná a já jsem chtěla vědět, čím?

Hlavní hrdinka Hera Stephen tak trochu zápasí se životem. Přestože na střední škole patřila mezi nejlépe prospívající studentky, o své budoucnosti nikdy neměla úplně jasno. Nakonec jí po získání několika titulů nezbyde nic jiného, než se ve čtyřiadvaceti letech snažit zapojit do pracovního procesu a naučit se být soběstačná – zkrátka najít v životě své místo. Ačkoli Hera patří ke vzdělaným lidem (vždyť má tři tituly z humanitních oborů!), neumí své přednosti pořádně prodat… Teď se však zdá, že se konečně vydala správným směrem. Našla si práci – stala se součástí novinářské komunity. Jejím úkolem je zajistit, aby debaty pod články byly konstruktivní a respektující. Korporátní život jí však přinese více, než kdy očekávala – lásku. Okouzlil ji jeden ze starších kolegů – Arthur.

„Čím víc mluvím s Arthurem – mám dojem, že už se dávno známe a ani jeden z nás to nemůže ovlivnit, prostě to tak je.“

Netrvá dlouho a Arthur s Herou spolu začnou flirtovat. Pak přijde pozvání do baru, večeře, první polibek, první společná noc… A také prozření: Hera zjišťuje, že dostala roli, o kterou nestála – roli milenky. Arthur je totiž ženatý, po příjemných chvílích strávených s Herou spěchá za svou ženou…

„A přestože jsem měla jisté obavy, přestože mi lhal a cesta přede mnou, pokud bych se po ní rozhodla jít, by byla plná nášlapných min a problémů a nejspíš by mě nedovedla tam, kam bych se ráda dostala – i přes to všechno jsem věděla, že pokud to on neukončí, tak já taky ne.“

Zápletku autorka vystavěla na milostném trojúhelníku, ale co si budeme povídat – tento námět se objevuje v mnoha románech. Spisovatelé často zakládají svá vyprávění na tom, že si muž najde milenku. Někdy pár nevěru překoná, jindy dojde k rozchodu. Já však marně přemýšlím, zda jsem někdy četla příběh o nevěře napsaný z pohledu milenky. Domnívám se, že ne. Zdá se tedy, že právě tím je kniha jedinečná.

Dalo by se říct, že se Madeleine Gray pustila do celkem kontroverzního tématu. Protože pokud v milostném trojúhelníku společnost někoho odsoudí, obvykle je to právě milenka. Jenže není skutečným viníkem někdo jiný? Co třeba muž, který zatají, že na něj doma čeká manželka? A pak se také nabízí otázka: co rozhodnutí muže mít sex s jinou osobu než s manželkou vypovídá o jeho manželství a především o něm samotném?

„Někdo, kdo podvádí svého partnera, nejspíš nebude ten nejlepší člověk pod sluncem.“

Těšit se můžete na citlivý rozbor komplikovaných vztahů i na úvahy o tom, proč lidé setrvávají v nefunkčních svazcích – tentokrát především z pohledu milenky. Jak dlouho bude Hera ochotná scházet se s Arthurem a čekat, zda se Arthur někdy odhodlá svůj život změnit? Má jejich vztah vůbec budoucnost, nebo oba jen uvízli ve slepé uličce? A co vlastně člověka drží ve vztahu, o němž ví, že nikam nevede? A kdo za to nakonec zaplatí nejvyšší cenu?

„Moje rozhodnutí pokračovat je složité přijmout. Možná. Možná byste rádi podotkli, že jsem to v tuhle chvíli měla zastavit, protože by to bylo etické a taky by to ochránilo mé city. Jenže to, co jsem doopravdy chtěla, byly city, které bych mohla chránit. A tady jsem je měla. A tak jsem se rozhodla pokračovat.“

Autorka má bohatou slovní zásobu a nebojí se používat méně obvyklé či odborněji znějící výrazy. Díky tomu má román osobitý, intelektuálně laděný styl, který se výrazně odlišuje od současné běžné produkce. Některým čtenářům může připadat náročnější, jiní si ho zamilují.

Pokud máte rádi jazykově vytříbenou prózu, která vypráví příběh s tématy blízkými každému z nás, tento román by vám neměl uniknout.

Ukázka:

Když se teď ohlížím zpátky, vidím, že outsider by tuhle scénu mohl chápat jako ustanovení mocenské hry: já coby dychtivá mladá naivka, Arthur coby světaznalý starší muž. Na určité rovině by tenhle postřeh jistě nebyl daleko od pravdy. Já jsem ho rozhodně chtěla o to víc proto, že byl člověkem absolutně mimo moji běžnou sféru interakcí. Chtěla jsem ho o to víc kvůli předpokladu, že ho nemůžu mít, přičemž tento předpoklad vycházel z mé profesní bezvýznamnosti v porovnání s jeho platem, penzijním pojištěním a neurčitě rozpoznatelným jménem v tirážích.
Jenže by nebylo fér označit dynamiku téhle situace jako predátorskou pouze z jeho strany. Já jsem se totiž taky vnímala jako predátorka. Možná že to byl z mojí strany jen nějaký pokřivený pocit vlastní vůle, ale přesto jsem to cítila. Byla jsem Hera a chtěla jsem Arthura a neviděla jsem jediný důvod, proč bych ho neměla dostat.
Ovšem popravdě taky musím přiznat, že jsem mlčky dychtila po tom získat přístup na druhou stranu opony.
Chtěla jsem být přítomna diskusím těchto lépe placených mužů a žen, zažít energii, která se vytvářela a proudila během pátečních drinků po práci. Chtěla jsem vědět, jak mluví mimo kancelář a jestli se ta jejich aura samolibosti dá prorazit, nebo ne. Chtěla jsem je vidět opilé. Chtěla jsem, aby někdo po sedmi pivech prohlásil něco homofobního a pak se z toho nemotorně pokoušel vykroutit. Chtěla jsem vidět, jestli to mají skutečně rádi, tenhle život, který žijí. Chtěla jsem pochopit, co si o tom všem myslí Arthur. Protože mi něco napovídalo, že i on je pozorovatelem.
Možná jsem ho od začátku přeceňovala. Jenže co je touha, když ne snaha o zachování velkorysosti? Chtěla jsem, aby byl tím, koho jsem potřebovala, a tak se jím i stal.

(Ne)dostupný – Madeleine Gray. Praha: Cosmopolis, 2026.