Třináctá komnata

Dnes se budu věnovat novince jedné z českých autorek – společenskému románu Na kameni kámen od Nadi Revilákové. Naďa má na svém kontě několik knih určených dětem, ve kterých jim představuje naše nedávné dějiny. Zmíněný román je její první knihou pro dospělé, takže je možné, že tuto spisovatelku většina z vás zatím příliš nezná. Proto vám ji nejprve představím: vystudovala divadelní dramaturgii, jako dramaturgyně pracuje v Českém rozhlase v Praze a žije v malém městečku ve středních Čechách. V rozhlase připravuje pořady o knihách a o historii. Jak již bylo řečeno, historií se zabývá i ve své tvorbě – proto by vás nemělo překvapit, že se toto téma objevuje i v novince Na kameni kámen.

Autorka pro své vyprávění vybrala dva hlavní hrdiny: studenta religionistiky Adama, který se zajímá hlavně o židovské tradice, a třiadvacetiletou studentku ekonomie Evu. Musím se přiznat, že výběr jmen mě zaujal – hned mě napadlo, že tyto dvě postavy se k sobě prostě hodí. A nepletla jsem se, jejich osudy Naďa Reviláková dokonale propletla!

Eva žije poklidným životem – alespoň do chvíle, než se na prahu dveří její babičky objeví Adam Hrubý s neobvyklou prosbou. Rád by si prohlédl byt, v němž Evina babička bydlí, protože v minulosti tam žil jeho dědeček – se svými rodiči, mladším bratrem a babičkou. Před lety však byt všichni museli kvůli povolání do transportu opustit. A dědeček byl z této rodiny jediný, kdo veškerou hrůzu přežil…

„Eva znala tenhle byt, Adam byl ten, kdo znal jeho tajemství.“

Nejspíš vás nepřekvapí, že Evina babička mladého muže odmítne. Ruku na srdce: vy byste si přece také nepustili do bytu úplně cizího člověka! Jenže Eva na Adama později opět (doslova) narazí: slovo dá slovo a jdou spolu do kavárny. Evu zaujme, co všechno jí Adam vypráví. A rozhodne se, že ho do babiččina bytu vezme.

„Pustí do bytu cizího člověka a bude tam s ním úplně sama. To může být ve výsledku ještě horší než samotný fakt, že porušuje babiččin zákaz.“

Co všechno se Eva od Adama dozví? Stanou se z nich přátele? Ať už bude jejich vztah jakýkoli, oba se ponoří do minulosti. A společně odhalí řadu tajemství jejich rodin…

„Adam se rozpovídal, aniž by musela pokládat další doplňující dotazy. Ten příběh z něj tryskal, jako by byl jeho součástí. Jako by byl jeho. Zatímco Eva o něm neměla ani tušení, přestože byl součástí její rodiny.“

Autorka se věnuje tématům, která i dnes rezonují společností a tvoří důležitou část naší historie (např. holocaust, judaismus, antisemitismus, nacismus, protektorát, restrikce atd.). Důležitější roli než historická fakta však hrají rodinná tajemství, kterým hlavní hrdinové postupně přichází na kloub. Nechybí ani témata jako trauma, smrt, láska, přátelství a s tím související i milostný trojúhelník. Zcela originální je potom zapojení transgeneračního přenosu traumatu – jde o vědecký pojem, s nímž pracuje interdisciplinární výzkum mezi obory jako psychologie, psychiatrie, sociologie, epigenetika, historie či antropologie. V tomto ohledu mi autorka jednoznačně rozšířila obzory. Nejspíš i vy budete překvapeni, jak se na dalších generacích odráží těžké důsledky bolestných zážitků lidí z generací předchozích…

Musím se vám k něčemu přiznat: vůbec jsem nečekala, že mě příběh tolik pohltí. Byla jsem zvědavá na osudy členů obou rodin a zajímalo mě, kam až dějová linka Adama a Evu zavede. Autorka píše velmi poutavě. Řekla bych, že kniha zaujme i čtenáře, kteří historii nemají příliš v oblibě a historické náměty obvykle nevyhledávají. Na kameni kámen se přece jen odehrává v současnosti – důležitou roli mají osobní životy hlavních postav. Samozřejmě ale nechybí pátraní v minulosti a objevování tajemství jednoho bytu a několika rodin. Historie tedy zde má důležité místo, ale autorka vše dokázala podat zajímavým způsobem. A její vyprávění má velmi tajemnou auru. Chvílemi jsem totiž nevěděla, co si mám o některých postavách myslet… A čekala jsem, kdy se „něco“ zvrtne!

Pokud rádi objevujete nové české autory a zajímá vás, jaká tajemství může skrývat jeden jediný byt, určitě si román nenechte ujít.

Ukázka:

„Jak se jmenovala tvoje babička za svobodna?“
„Nikdy se nevdala. Jmenuje se pořád stejně. Anna Kalinová. Což si můžeš přečíst i na zvonku.“
„Všechno do sebe zapadá,“ zašeptal Adam.
„Co tím myslíš?“
„Tonda Kalina byl nejlepší kamarád mýho dědy. A máma tvý babičky byla Marie, že jo?“
Znovu si sedla. „Jak tohle víš?“ pronesla překvapeně.
„Vždyť říkám, děda v tom bytě prožil kus života. A vyprávěl mi o tom.“
„Počkej, myslela jsem, že odešel, než se tam nastěhovala naše rodina. Copak oni se znali?“
„Jo. A dost dobře. Něco ale přece jen nechápu.“
„Co?“
„Tvoje babička se toho 16. května neměla narodit.“
„Proč?“ vykulila na Adama oči.
„Marie byla přece teprve v sedmém měsíci.“
Eva zalapala po dechu. Jak tohle může vědět?
„To ano. Narodila se předčasně, málem nepřežila. Dopékali ji tenkrát ve vyhřátých kamnech. Babička vždycky říkala, že ji přitom trochu připálili. Proto má tak tvrdou kůrku.“
Adam se zasmál. „Tak vidíš, že si nevymýšlím.“ Eva si ho zkoumavě prohlížela. Až teď v ní jeho ponor do hluboké minulosti vzbudil zvědavost. Poprvé se jí stalo, že ji zaujal kluk, přestože vede řeči o osudu. Opravdu byli nějakým zvláštním způsobem propojení.

Na kameni kámen – Naďa Reviláková. Praha: Kniha Zlín, 2025.