19433714_10203543283499604_1850526055_nPokud jste fanoušky sci-fi, tématiky paranormálních jevů a pátráni po neidentifikovatelných létajících objektech, které se čas od času mohou někde objevovat, pak byste neměli přehlédnout novinku nakladatelství Omega s názvem Hlídači od Neila Springa. Máte rádi knihy, při jejichž čtení zažíváte pocit mrazení v zádech? Pak tahle je právě jedna z nich.

„Držte své myšlenky na uzdě, nebo nad vámi převezmou vládu.”

Hlavní hrdinou je Robert Wilding – bývalý vyšetřovatel, který pracoval pro poslance Paula Bestforda, předsedu Výboru pro obranu. Robert se má zúčastnit schůze Národní bezpečnostní rady, kde bude vyprávět svůj příběh s cílem přesvědčit ostatní o jeho pravdivosti. Pokud by se mu to podařilo, měly by být konečně provedeny odpovídající kroky. Věřte mi, že to však Robert nebude mít vůbec jednoduché. Zejména proto, že se jedná o takové skutečnosti, jež mají nálepku přísně tajné a jsou tedy záměrně skrývány. Některé by mohly mít i zahraniční přesah.

„Zvědavost je největším lidským nepřítelem.”

Robertův příběh začíná před šestnácti lety v západním Walesu, na místě zvaném farma Ravenstone. Právě ta se stala jeho novým domovem poté, co jeho rodiče zemřeli a jedenáctiletého Roberta se ujal jeho děda Randall Llewellyn Pritchard. Přestože se věk tohoto muže blížil k šedesátce, byl velice vitální, o celou farmu se zvládal starat sám. Okolo této osoby se však rozléhalo podivné tajemno. Řadou lidí byl považován za šílence a paranoika, obdobný názor na něj dlouho měl i sám Robert. Mohlo to být způsobeno tím, že žil daleko od civilizace, kde nejsou pojmenovány ulice ani silnice, žádné obchody či hospoda, dokonce ani telefonní budka. Farma je zkrátka dokonale izolována od okolního světa. Kde jinde by se měly odehrávat různé podivné, mysteriózní a snad nevysvětlitelné záhady, než na takovém místě? Randall se nikdy netajil tím, že věří v temné síly, ve skryté zlo a v to, že lidé jsou na naší planetě pronásledování. Věřil v Hlídače, kteří údajně žijí na hraně našeho světa, jsou zlomyslnými a nebezpečnými bytostmi, jejichž úkolem je dostat se do mysli člověka a zahltit ji nepředstavitelnými hrůzami. Objevuje se čím dál více lidí, kteří tvrdí, že se s nimi setkali a všichni se shodují v tom, že jejich tváře jsou vytvořeny ze stínů. Zpravidla se objevují v časech změn. V časech, kdy hrozí nebezpečí.

„Nejhorší vzpomínky jsou ty, které se v sobě snažíme potlačit.”

Robert si na své dětství příliš nevzpomíná – alespoň prozatím. Je přesvědčený, že právě kvůli dědovi se také stal tak trochu labilním – neustále kontroloval všechny dveře a okna, polykal pilulky na nervy a tiše nenáviděl muže, který se podle jeho názoru o něj tenkrát nedokázal pořádně postarat. Už rozhodně nehodlá přistoupit na jeho hru. Nyní se na farmu, ze které po dovršení osmnácti let odešel, znovu vrací a veškeré záhady chce racionálně vysvětlit, odmítá být paranoidní a věřit v šílenosti. Ke všem událostem je značně skeptický, ale co když určité nebezpečí opravdu existuje? Podaří se Robertovi odhalit nekalé praktiky zahraniční vlády a pomoci místním lidem vyřešit záhady, které jim zasahují do životů?

„Čím více něco hledáte, tím více očekáváte, že něco najdete.”

Neil Spring je autorem, který mě zaujal. Studoval na Oxfordu ekonomii, politiku a filozofii. Asi vás příliš nepřekvapí, že se zajímá o paranormální jevy. Vychází z událostí, jež se opravdu staly: inspiroval se sérií pozorování UFO v Havenu v zimě roku 1977. A tak napsal příběh o víře a o tom, jak lidé na tyto jevy reagují a jak vnímají realitu okolo sebe. Použil však jiná vysvětlení, originální. Své dílo Hlídači dokázal napsat způsobem, jenž ve čtenáři vyvolává mrazení v zádech a pocity úzkosti. Možná i vy budete pochybovat o tom, co možné je a co nikoli – hranice mezi tím je občas opravdu velmi tenká. A jestli jste náhodou také nebyli někdy svědky nějakých nebeských tajuplných zjevení. Autor velmi dobře pracuje s postavami, ty se postupně vyvíjejí a nakonec se projeví v úplně jiném světle, než se původně mohlo zdát. Samozřejmě tedy nechybí okamžiky překvapení, jejichž prostřednictvím odhaluje další a další skutečnosti, které vám nejprve budou skryty a později vám tak trochu zamotají hlavu a vyvolají ve vás řadu mylných dojmů. Je to zkrátka mysteriózní příběh, jenž se rozjíždí od samého začátku a věřte, že druhá polovina nabírá ještě větší spád než ta první. Závěr byl na můj vkus už možná trochu překombinovaný, ale na čtivosti to celému vyprávění rozhodně neubralo.

Ukázka:

Než jsem se stačil na posteli znovu posadit, vytáhl Bestford z kapsy dokument, který jsem tak usilovně opatroval. O jeho existenci věděla jen Selina a admirál.

Uviděl můj tázavý výraz. „Našli to, když tě sem přivezli; co sis, ksakru, Roberte, myslel?”

„Je tam vše, co potřebujeme,” řekl jsem a pohlédl do jeho vodnatých očí. „Ten dokument je zcela zásadní!”

„Možná, ale nic konkrétního nemáme!” vyhrkl a přesunul se k oknu. „Nemáme žádné důkazy o tom, co se tehdy v třiašedesátém opravdu stalo. A já jsem nyní pod velkým tlakem dát tajemníkovi Ministerstva obrany přesný nástin toho, co se tam událo. Pokud tak neučiním, pojme podezření, že se jedná o spiknutí. Teorie vycucaná z prstu levicovými aktivisty opilými svou vlastní představivostí! Cožpak to nechápeš, Roberte? Má důvěryhodnost je teď v sázce, ne tvá.”

Vypadalo to na začínající krizi. Jestliže to Bestford vzdá, jak se dozvím, co se stalo na Croughtonu v únoru 1963? Co způsobilo matčinu slepotu a jaký výbuch měl na svědomí její zjizvenou tvář?

„Roberte, vyšetřování je nyní pozastaveno do té doby, než budou dostupné přesvědčivější důkazy o ilegální činnosti Američanů na britské půdě.”

„Vždyť největší důkaz máte právě v ruce!”

Podíval se na dokument, který byl pravděpodobně jediným klíčem k tomu, abychom zjistili, co se na Croughtonu stalo. „Kdyby ministerstvo zjistilo, že tento dokument máme… byl by to náš konec.” Nervózně si pohrával se složkou.

Když začal dokument trhat, odvrátil jsem raději zrak, neboť jsem se nechtěl dívat na to, jak mizí má poslední naděje. 

Hlídači – Neil Spring. Omega, 2017.