Všichni dospěli od autorky Jami Attenberg, to je novinka mezi romány pro ženy. Jde o poměrně útlou knihu, které stačí obětovat jediné odpoledne. A myslím, že jde přesně o ten typ příběhu, po kterém čas od času sáhne každá žena bez ohledu na věk.

Ptáte se, o čem tento román vlastně je? Odpověď je vskutku jednoduchá a stručná: o životě. O přátelství, o rodině, o smrti, o mužích, o ženách, o vztazích, o dospělosti… Zkrátka zde najdete naprosto vše, co skutečný život obsahuje. Hlavní hrdinka Andrea je obyčejná žena, která miluje umění a která se kdysi vzdala svého snu. Nyní má byt v Brooklynu, dobře placenou práci v reklamě, občas bojuje s alkoholem, je svobodná a ve své posteli vystřídala více mužů. To vše má jediná háček: ve svém životě má díru, kterou stále nedokáže zaplnit.

„Na mém životě není vůbec nic špatného až na to, že je pořád úplně stejný.”

Andrea vypráví o tom, co prožila a prožívá. A to docela neotřelým stylem: pokud bych styl vyprávění měla charakterizovat jedním jediným slovem, napsala bych, že vše je prostě neskutečně upřímné. Bez zbytečných příkras a bez kompromisů, občas syrové, ale i takový život někdy opravdu je. Já jsem jí věřila každé slovo. A to se mi zase tak často nestává.

„Ve tvém životě se chystá změna. Konečně přijde něco nového a nečekaného. Věc, která tě dělala něčím výjimečnou, je pryč.”

Troufám si říct, že toto dílo není úplně typickým románem. Spíše mi připomíná soubor povídek, kdy každá kapitola představuje jednu povídku. Některé spolu příliš nesouvisí, jiné jsou propojeny některými zážitky nebo postavami. Z hlediska časové linky zde není žádné uspořádání. Jde zkrátka o vzpomínky a zážitky hlavní hrdinky, které se odehrávají střídavě během několika let. V některých si připomene dobu, kdy ji bylo sedmnáct, v jiných už jde o zralou čtyřicetiletou ženu, pak se zase vrací o několik let zpátky. A pointou toho všeho je zjištění, co vlastně znamená být dospělý. Všichni dospíváme. Čekáme, že postupem času se s tím, jak dospíváme, něco změní. Jenže pokud se zpětně zamyslíte nad svými životy, zjistíte, že v každém věku člověk řeší v podstatě ty samé problémy. Takže co se vlastně má dospělostí změnit? A kam se během téměř dvaceti let posune samotná Andrea?

„Nikdy nevíš, co se může stát.”

Někteří o tomto díle tvrdí, že je vtipné. Mám trochu pocit, že tito čtenáři četli něco jiného než já. Místy se možná pousmějete nad nějakou sarkastickou poznámkou, ale to je vše. O příběhu hlavní hrdinky můžete říct prakticky cokoli, ale rozhodně ne to, že je vtipný. Je melancholický, sarkastický, sebekritický i ironický, ale není vtipný. Naopak je plný velmi citlivých míst, u kterých budete s větší pravděpodobností spíše brečet. A v samotném závěru si uvědomíte, jak moc je pravdivé rčení, že život není fér.

Pokud máte rádi díla, pro která je charakteristické zamyšlení nad životem, tak Všichni dospěli jsou tím pravým čtením právě pro vás.

Ukázka: 

„Říkají ti spoustu věcí, Andreo. Říkají ti, že máš vyrůst, dostat práci, zamilovat se, vdát se, koupit si dům, mít děti. Tohle všechno znamená, že jsi dospělá. Chceš být v tomhle klubu? Pak to musíš udělat. Tak to je. Tahle cesta k tomu vede.”

„Na spoustu věcí to ale neplatí. Věděla jsi třeba, že se můžeš v životě zamilovat do více lidí, ne jenom do jednoho člověka? Kluci po tobě budou šílet, to ti můžu říct. Nebo se nemusíš zamilovat do nikoho. Nemusíš nikoho milovat a bude to v pohodě, i když pak je život takový osamělý a bylo by lepší, kdyby ses zamilovala. Nemůžeš být ale někým, kým nejsi. Nemůžeš.”

Všichni dospěli – Jami Attenberg. Omega, 2018.