Dáváte přednost dílům od českých autorů? A máte rádi romány? Pak by vás mohla zaujmout kniha Jezero lásky, kterou napsala Iveta D. Chmiel.

Hlavní hrdinka Marie Friss prochází v osobním i profesním životě velkým zklamáním. Rozešla se s přítelem Bobem, který měl dojem, že právě on bude v jejich vztahu o všem rozhodovat. Navíc na ni naléhal, aby založili rodinu. Jenže Marie zatím nechtěla přerušovat svou rozjetou kariéru advokátky nástupem na rodičovskou dovolenou… Což Bob nedokázal pochopit, podle něj by pro ni jako ženu mělo být mateřství důležitější.

Ani v Mariině pracovním životě však nic není zalité sluncem: Marie řeší v advokátce, pro kterou pracuje, řadu problémů. A nedokáže se smířit s tím, že někteří z kolegů do advokacie vnáší příliš probyznysových prvků. Přece nepůjde proti svým zásadám! Zatímco Marie dává přednost spravedlnosti, jiní upřednostňují peníze a moc…

„Pracovala jsem jako advokátka. V kanceláři, která měla jiné hodnoty než já.“

Proto se Marie rozhodne nejen odejít z advokátky, ale chce opustit i Prahu a Českou republiku. Přestěhuje se do belgických Brugg, kde koupí menší dům a přijme prestižní místo soudkyně. Její matka byla Češka a otec Belgičan, proto pro ni výběr destinace nebyl vůbec těžký. Navíc právě v Bruggách kdysi byla na praxi. Doufá, že v této zemi konečně najde vytoužený klid. Ovšem nejspíš tušíte, že tak jednoduché to Marie mít nebude…

„Prahu chtěla zapomenout, ale vzpomínky se chtěly vkrádat i sem. Snažila se nemyslet na propojení, které ji začínalo zneklidňovat.“

Brzy se ukáže, že Mariin nejbližší soused je muž, kterého tak trochu zná. Pierre Renaud je charismatický advokát spojený s firmou, která v Praze Marii málem zničila život. Minulost ji tedy bohužel dohání rychleji, než čekala… A aby vše bylo ještě komplikovanější, bude se s Pierrem potkávat i v soudní síni.

„Tady ho budete vídat často. Je tu skoro každý den. Je o něj zájem.“

Pierre je pracovně velice vytížený a patří k nejlepším advokátům. O tom svědčí i fakt, že zatím neprohrál jediný spor. Ale jaký má tento muž charakter? Je pro něj důležitá spravedlnost, nebo vyhrávají jiné hodnoty? To Marie velice brzy zjistí…

Útěk od problémů a pokus o nový začátek patří u románů k častým motivům. Já osobně za průkopnici této tematiky považuji Julii Caplin – její série Romantické útěky je celosvětově proslulá a mnoho knih je s ní srovnáváno. Přesto bych řekla, že málokterý autor dokáže vytvořit stejnou atmosféru jako ona. Iveta D. Chmiel ovšem může Julii Caplin směle konkurovat! Obě autorky mají něco společného a v dalších věcech se naopak liší. Iveta D. Chmiel (podobně jako Julie Caplin) ráda cestuje – jako bývala diplomatka se podívala do mnoha zemí, což je na příběhu znát. Autenticky vykreslila kulisy belgických Brugg. Přestože toto město neznám, měla jsem dojem, že se i já procházím jeho uličkami. To samé se mi stává v dílech Julie Caplin.

A v čem se tedy příběh naopak liší? Iveta D. Chmiel zasadila děj do právnického prostředí, které se v knihách tak často neobjevuje – ani v těch od Julie Caplin. Z mého pohledu jde o skvělou volbu. Bavilo mě číst o různých kauzách, v nichž hlavní hrdinové figurovali. Zároveň jde o prvek, který do románu vnáší napětí – určitě i vy budete chtít vědět, kdo v popisovaných sporech nakonec zvítězí! Mě to tedy zajímalo moc…

Také se mi líbilo, jak nenápadně autorka do svého vyprávění vnáší téma genderové nerovnosti. Jednak otázkami mateřství, druhak třeba postavením hlavní hrdinky v pražské advokátní kanceláři. Někteří kolegové totiž zpochybňovali Mariiny schopnosti jen proto, že je žena. Přitom je držitelkou stejného diplomu jako oni! Jde o názornou ukázku, že předsudky vůči ženám mohou přetrvávat i v prostředí, kde bychom je možná nečekali. Třeba v advokátní kanceláři – tzn. mezi inteligentními lidmi, kteří by měli vědět, že schopnosti nejsou vázané na pohlaví. Vůbec se nedivím, že Marie v Belgii přijala místo soudkyně – doufala, že si ve svém oboru konečně získá uznání a respekt.

„Marie, jste nebezpečená, na vás si musí jeden dávat pozor.“

Za dokonalou považuji i zápletku: Marie a Pierre stojí na opačných stranách soudní síně a přesto k sobě mají velmi blízko. Jeden by si myslel, že své city ovládnou a vyhnou se jakémukoli sblížení. Protože ani jeden z nich pořádně neví, zda druhému může věřit. S muži jako Pierre má navíc Marie své (nikoli pozitivní) zkušenosti… Jenže lásce člověk neporučí! Takže se oba vrhají do neznámých vod a riskují vše, na čem jim záleží.

Autorka mě svým románem velice mile překvapila. Podle anotace jsem sice tušila, že by mě mohl zaujmout, ale teď musím přiznat, že má očekávání nakonec předčil. A pokud vás zajímá, jak se Marii v Bruggách povede, určitě si ho ani vy nenechte ujít!

Ukázka: 

Přesně v šest spustil budík jemnou hudbu. Marie ho vypnula ťuknutím prstu, chvíli ještě ležela s otevřenýma očima. Dnes je ten den. První den v nové roli – soudkyně, v novém městě. Vstala z postele, osprchovala se a oblékla si tmavě modrý kostým, který s Laurou vybíraly poslední týden v Praze. V zrcadle uviděla ženu, která vypadala sebevědomě. Zvenku. Uvnitř se celá chvěla. Snídani raději vynechala a jen si nalila do hrníčku silnou hořkou kávu. Otevřela diář, ve kterém měla odškrtané všechny důležité položky, které poslední roky musela splnit, aby se mohla stát soudkyní v Belgii. Otáčela list po listu – justiční zkoušky, praxe v bruselské advokátní kanceláři, nostrifikace diplomu. Povzdechla si. Týdny strávené belgickými zkouškami místo dovolených u moře, měsíce papírování kolem přesunu – nic z toho jí nespadlo do klína. Záložku přesunula na další prázdnou stránku. Jsem konečně tady, uvědomila si, seskočila z barové židličky a odsunula prázdný hrníček.

Jezero lásky – Iveta D. Chmiel. Praha: Cosmopolis, 2026.