Vánoce se pomalu blíží a i vy už určitě sháníte dárky pro své blízké. Já mám dnes tip pro milovnice příběhů od Jodi Ellen Malpasové: obdarujte je novinkou Hříšný gentleman.

Hlavní hrdinka Izzy Whiteová pracuje jako zdravotní sestra. Jejím posláním je záchrana lidských životů a pomoc druhým. Jde o ženu se srdcem na správném místě, takže by vás nemělo překvapit,  že se snaží být nápomocná v jakékoli situaci. Třeba cestou z práce, když narazí na dívku ve zuboženém stavu – téměř v bezvědomí. Bohužel i ona se tak nevědomky ocitne v ohrožení, protože útočník je stále na místě činu…

„Právě jsem vlezla přímo do ohniska nebezpečí. Co jsem si myslela? Jak jsem mohla být tak hloupá? Ale část ve mně nemůže litovat, že jsem se sem odvážila, že jsem se snažila pomoci. Doufám, že jsem alespoň o polovinu snížila bolest, které bude vystavena žena vedle mě.“

Naštěstí se záhy objeví tajemný zachránce. V té chvíli však Izzy ještě netuší, že brzy bude čelit úplně jinému nebezpečí… A už vůbec nemá představu, jak moc jí tento tajemný muž změní život!

„Stanu se vězněm jeho pohledu. Za tvrdostí jeho tváře se skrývá jistá roztomilost, díky níž vypadá mladší, než jsem si původně myslela, a přesto je jeho chování projevem mnohem zralejšího muže.“

Co se týče námětu, nic nového román nepřináší. Alfasamec s mnoha tajemstvími, který má dvě tváře (laskavou i nebezpečnou) a ženy mu padají k nohám, se objevuje v příbězích velmi často. Stejně tak žena, která se ho pokouší změnit. Klišé? Určitě ano. Nicméně čtenářky mají tento motiv prostě rády. A často ho cíleně vyhledávají. I já mohou říct, že autorčino zpracování se mi líbilo. Oba hlavní hrdinové mají svá trápení, kterým se snaží čelit. Někdy se jim to daří, jindy nikoli. Zároveň platí, že díky tomu mají něco společného a mohou jeden od druhého získat tolik potřebnou podporu. Vědí totiž, jaké to je utíkat před minulostí, které ovšem stejně nikdy neutečou! Minulosti je totiž potřeba čelit…

Pokud znáte autorčin styl psaní, víte, co od nového románu čekat. Jodi Ellen Malpasová se nevyhýbá erotice a erotické scény nechybí ani tady. A protože si autorka uvědomuje, jak mohou být lidé zranitelní, vkládá do svých příběhů mnoho emocí – negativních i pozitivních. Právě to mám na jejích vyprávění nejraději. Vztah mezi hlavními hrdiny nepostrádá dynamiku, stejně tak ani samotný příběh. Díky tomu jste okamžitě vtaženi do děje a jen se necháte unášet na vlně romantiky i napětí. A ačkoli její romány mívají obvykle téměř pět set stran, vůbec mi to nevadí. Během čtení nenarážím na hluchá místa, nenudím se. Vše plyne s lehkostí.

Na závěr tedy mohu říct jedno: autorka si u svých příběhů drží laťku stále stejně vysoko – ani tento nevybočuje. Skvěle dokáže vylíčit charaktery hlavních hrdinů – vy se do nich následně snadno vcítíte a sympatizujete s nimi. Mně se navíc líbí, že do románů vkládá temnější prvky, což ji umožňuje pracovat s napětím. Ani skutečný život není stále růžový a každý z nás má občas tendenci propadat temnotě. Důležité ovšem je, abychom nakonec dokázali najít na konci tunelu světlo. A to klidně může mít třeba podobu lásky! Jsem si jistá, že fanoušci této spisovatelky zklamaní nebudou.

Ukázka:

Pozornost věnuji ženě, dokud vzduchem nepronikne zvuk zavírajících se dveří auta. Uši mi naplní rovnoměrné údery bot, které dopadají na zem a působí téměř zlověstně. Chlápek v obleku je stále naproti a drží zpanikařeného útočníka u zdi, což mi napovídá, že ty kroky patří někomu jinému. Obejmu ženu kolem ramen a stočím pohled doprava, dokud nenajdu auto, které, jak si přes svůj šok všimnu, je Bentley. A pak mi ve výhledu náhle brání pár nohou zahalených v kalhotách. Dlouhé nohy. Silné nohy. Oči mi pomalu začínají stoupat vzhůru, přes stehna, trup zahalený v saku, krk…
Dokud se nedostanu k tváři.
Jeho pronikavé modré oči mě donutí zamrkat.
Polknu, nadechnu se a zadržím dech, když se nade mnou vznáší.
Možná má na sobě oblek, ale svou sílu neskrývá. Je to svalnatá bestie. Ústa mi při výdechu trochu ochabnou, moje mysl nedokáže pochopit takovou hrozivou sílu. Vypadá děsivě, přesto v sobě ty jeho kobaltové oči skrývají jemnost, když na mě hledí, hnědé vlasy mu padají do čela. „Kdo jsi?“ Jeho hluboký, drsný hlas mi proniká kůží.
Zůstávám němá, jen tak zírám a moje mysl se mi usilovně snaží říct, jestli se mám bát.
„Kdo jsi?“ opakuje a zní to hrozivě.
„Šla jsem domů z práce,“ spěchám s vysvětlením. „A slyšela jsem…“ Moje slova se vytratí, když si uvědomím, že neznám jméno ženy, kterou držím v náručí.
„Penny,“ pobídne mě a kývne směrem k ženě. „Jmenuje se Penny.“
Nervózně polknu a nedokážu zabránit tomu, abych očima nesledovala hromadu svalů a síly, která stojí nade mnou. On tu ženu zná? „Slyšela jsem Penny. Zněla rozrušeně.“
Tázavě zakroutí hlavou. „A ty jsi jí přišla na pomoc?“
Trochu se zamračím. „Ano.“
Jeho pohled mě začne pálit na kůži tak intenzivně, že mám chuť odvrátit zrak, než se proměním v prach. Je přímo děsivý, ale nějaký prvotní instinkt mi říká, že mi nehrozí žádné nebezpečí. A Penny taky ne. Ten druhý muž však rozhodně nebezpečí představuje.