Dnes bych Vám ráda představila čerstvou novinku nakladatelství Jota: Skleněný oceán. Jde o román, na kterém se podílelo hned trio autorek: Beatriz Williamsová, Lauren Willigová a Karen Whiteová. Nestává se často, že by na jedné knize pracovalo více autorů. Nicméně z mých zkušeností vyplývá, že romány napsané hned několika autory bývají zárukou kvality. Protože více očí, více vidí. Vyprávění bývá ucelenější, zároveň detailně vypracované a bez nejasností. A jsem ráda, že tomu tak bylo i v tomto případě. Nebudu přehánět, když hned v úvodu napíšu, že tento příběh má potenciál k tomu, aby zasáhl široký okruh čtenářů (potažmo spíše čtenářek) a dostal se na vrchol žebříčků nejprodávanějších knih.

Proč? Odpověď je jednoduchá. Protože jde o dramatický milostný příběh odehrávající se na pozadí jedné z největších katastrof první světové války. Děj se totiž odehrává během plavby luxusním zaoceánským parníkem Lusitania v květnu 1915. Než však loď dosáhne cílové destinace, zasáhne ji německé torpédo. Loď jde ke dnu. Námětem vám kniha nejspíš připomene tolik oblíbený Titanic. I když věřím, že někteří lidé už jsou tímto filmem znechuceni a odmítají se na něj dívat stále dokola. Věřte ale, že příběh ukrytý v této knize je snad ještě lepší. Ukrývá toho v sobě totiž více, než  jen (ne)šťastnou lásku.

„Není to snadné, že? Být ten, kdo přežil.”

Nadchla mě forma knihy: mám ráda, když se prolíná minulost s přítomností. Hlavními hrdinkami jsou hned tři ženy: Sarah Blakeová, Caroline Telfairová Hochstetterová a Tess Schaffová. Jedna z nich hraje důležitou roli v dějové lince odehrávající se v přítomnosti (rok 2013)  a zbývající dvě pak patří do minulosti (rok 1915).

Sarah je historička, která před pár lety napsala docela úspěšnou knihu. Veškeré zisky z tohoto počinu využila pro svou matku, kterou kvůli postupující nemoci musela ubytovat v soukromém sanatoriu pro pacienty s Alzheimerovou chorobou. Úspory už se však značně ztenčily. Byl by tedy nejvyšší čas, aby se jí zase podařilo napsat bestseller v oblasti literatury faktu. Ovšem není to tak jednoduché, jak to vypadá. Sarah chybí pořádný námět, který by mohla zpracovat. A pak si vzpomene na dřevěnou truhličku, která patřila její prababičce. Jsou v ní ukryté věci po pradědečkovi. Ten pracoval jako stevard pro plavební společnost Cunard Line a byl na palubě parníku Lusitania, při jeho poslední plavbě. Tato plavba se i jemu stala osudnou a truhlička obsahuje všechny věci, které u něj našli, když jeho tělo vytáhli z vody. Včetně jednoho velmi kontroverzního vzkazu. Sarah by ráda zjistila, co se tehdy na palubě luxusního parníku stalo. Do čeho se její pradědeček zapletl? Byl to slušný chlap, nebo zrádce? Navíc by to byl i skvělý námět na další knihu!

„Tohle je ten příběh, který si tě chce najít. Žádný jiný.”

Caroline a Tess patří mezi další osoby, které se tehdy plavily z New Yorku do Liverpoolu. A právě tyto dvě dámy, které by nemohly být odlišnější a přece toho budou mít hodně společného, vám budou vyprávět, co se v roce 1915 na palubě Lusitanie vlastně odehrálo. Každá z nich má v románu jinou úlohu a přece jsou jejich osudy tolik propojeny. A co je pojítkem? Rukopis, jenž by měl obsahovat nedokončený valčík Johanna Strausse. Pro jednu svatební dar, který chce její manžel z ničeho nic prodat. Pro druhou objekt, kterého se musí zmocnit, aby se mohla bezpečně vrátit do Anglie (a to v době, kdy v Evropě zuří válka). Zdá se však, že rukopis toho v sobě ukrývá mnohem více a stává se trnem v oku i dalším účastníkům plavby luxusní lodí.

„Pravda je chudá příbuzná přesvědčivé lži.”

Celý příběh je napsán právě z pohledu Sarah, Caroline a Tess. Jednotlivé kapitoly se pravidelně střídají. Dějová linka je tak velmi bohatá a veškerá tajemství jsou rozplétána postupně. Kde jedna z žen skončí, další naváže. Nic vám tedy neunikne. Ačkoli jde o román, dočkáte se i několika napínavých situací. Nechybí milostný trojúhelník, navozování nových vztahů, zklamání, zrada, strach, politický skandál, špionážní zápletka a samozřejmě obrovské drama spojené se samotným potopením lodi. Kdo z vašich oblíbených postav katastrofu přežije? Pro koho plavba znamená nový začátek?

„Ztroskotání lodi je na to skvělé. Můžete uniknout své minulosti, rodině, manželství. Pokud chcete, můžete začít úplně nový život.”

Přiznám se, že má očekávání od tohoto dílka byla vysoká. Často to však bývá problém, protože nakonec nedostanu to, co bych chtěla. Tohle bylo ještě lepší, než jsem čekala. Autorky využily jako námět skutečné události (potopení parníku Lusitania, ke kterému 7.5.1915 skutečně došlo a kvůli této katastrofě zemřelo „jen” o tři sta lidí méně než při potopení Titanicu). Ve srovnání s Titanicem si troufnu říct, že vědomí o této tragédii (jedna z největších tragédií první světové války) není rozhodně tak vysoké, takže díky příběhu můžete rozšířit i své historické znalosti. I když děj jako takový je samozřejmě smyšlený.

A komu bych knihu doporučila? Všem, kteří mají rádi romány s několika propracovanými dějovými linkami. Těm, kteří mají rádi knihy s cílevědomými ženami. A také těm, kdo rádi odkrývají tajemství a odhalují zrádce.

Ukázka:

„Potřebuju vědět, jakého kostlivci má moje rodina ve skříni. Potřebuju to zjistit, než bude pozdě.”

„A co když se nedozvíte všechno? Co když jsou některá tajemství pohřbená příliš hluboko? Nebo úplně zničená?” Zastavil se, když jsme došli k mostu a rukou se dotkl pilíře kousek od vytesaného data. „Co když je lepší nevědět?”

„Vždycky je lepší vědět. Aspoň pro mě. Potřebuju zjistit, jestli byl můj pradědeček oběť, nebo…”

„Nebo co?”

„Nevím. Myslím, že jsem tady proto, abych se to dozvěděla.”

Skleněný oceán – Beatriz Williamsová, Lauren Willigová a Karen Whiteová. Nakladatelství Jota, Brno 2020. 

logo_Jota