Holly Bourne patří mezi autorky, jejíž knihy si oblíbili především dospívající čtenáři. Důvod je jednoduchý: odehrávají se v prostředí, které je jim blízké. A řeší se v nich problémy, jimž sami čelí. Její příběhy mají pointu a ta se odráží i v životě skutečných lidí. A jinak tomu není ani v případě nejnovějšího románu s názvem Ročenka.

Děj je zasazený do středoškolského prostředí. Pamatujete si, jak jste střední školu vnímali vy? Někteří lidé nemají na tato léta příjemné vzpomínky. Důvody pro to mohou být různé. Během svých školních let prožívali různá dramata a traumata, čelili pomluvám či dokonce šikaně. Lidé umí být zlí a čím dál častěji se v kolektivu najde někdo, kdo si v tomto libuje.

„Ponižování ostatních je způsob, jak si zvýšit sebeúctu.“

Hlavní hrdinkou je Paige Vickersová, nenápadná dívka, která stojí stranou od veškerého dění. Je osamělá, zdrženlivá a hodně o všem přemýšlí. Nemá žádné přátele, nemá si s kým popovídat a nejlepším společníkem jsou pro ni knihy. Miluje knihovnu, ticho a klid. Nutno podotknout, že má za sebou i komplikované dětství. Náladový otec, kolem kterého všichni chodí po špičkách, ustrašená matka a úspěšný starší bratr, který od rodičů sklízí veškerou chválu a uznání. O ni se nikdo nezajímá. Nikdy ji nedali najevo svou lásku.

Paige je přesvědčená o tom, že není ničím výjimečná a všichni na ni zapomenou. Snaží se po sobě zanechat alespoň malou stopu, aby bylo zřejmé, že i ona existuje. Ale pro ostatní je neviditelná. Ona si však velmi dobře všímá toho, co se kolem ní děje. Má přehled o všem, co si ostatní mezi sebou provádějí. Je šéfredaktorkou školních novin, ovšem nedokáže psát o skutečných událostech, kterých bývá svědkem. Nepokusí se být oporou těm, na které si ostatní ukazují. I když kvůli tomu cítí provinilost a vztek. Píše jen o nekontroverzních věcech, protože nejpozorněji čtou školní noviny nejpopulárnější holky z ročníku. O nich Paige raději tiskne hlavně lichotivé chvalozpěvy.

„Mluvte neurčitě, nebo radši nemluvte vůbec, a budete v bezpečí.“

Tyto nejpopulárnější holky jsou pořádné potvory. Nebezpečné, nenapravitelné, jedovaté. Právě ony jsou důvodem, proč spousta lidí na svá školní léta nevzpomíná v dobrém. Neustále šíří pomluvy, kterými ostatním ubližují. Baví se bolestí jiných. Mají na svědomí nejvíce slz prolitých ostatními spolužáky. A právě s nimi teď má Paige spolupracovat. Na školní ročence. Ano, je to pro ni zcela nepředstavitelné. Jak se se svým novým úkolem popere? Těžko může spolupráci odmítnou, jen by tím na sebe přitáhla nechtěnou pozornost…

„Pokud bylo posláním novináře odhalovat pravdu a dávat světu skutečné příběhy, tak tahle parodie na ročenku bude pravý opak.“

Dokáže Paige potlačit svůj strach a vyjít na světlo s tím, co se ve škole skutečně děje? Najde v sobě dostatek odvahy, aby vykřičela vše, co v sobě dusí? To je hlavním tématem tohoto příběhu. Možná si nejprve budete myslet, že jde jen o další knihu plnou malicherných starostí dospívajících. Jenže tady tomu tak opravdu není. Všichni dobře víme, že je těžké postavit se proti celému světu, když je na to člověk sám. Ale jakmile se objeví někdo, kdo si vás všimne a kdo vás podpoří v tom, co děláte, je vše najednou mnohem jednodušší. Nejprve stačí jediná osoba. A to může vést k tomu, že i další lidé si uvědomí, co je správné a co nikoli. Zkrátka některé věci by nikdo z nás neměl přehlížet. A je zcela normální, že člověk pociťuje strach a obavy. Nakonec všichni dobře víme, jaké chování už je za pomyslnou hranou.

„Věřit, že na světě panuje spravedlnost, je stejné jako věřit v kouzla.“

Autorka však do románu ukryla i vedlejší dějovou linku. Nechci prozrazovat konkrétní detaily, v čem spočívá, ale mohu napsat, že v ní najdete nádech romantiky a srdce knihomolů během tohoto čtení jistě zaplesá radostí. A autorka tímto způsobem odlehčila hlavní dějovou linku založenou na náročnějším tématu. A zároveň tak přidala téma další: je osvobozující najít spřízněnou duši. Člověku se tak do života vrátí naděje, díky které opět dokáže vidět světlo na konci tunelu.

Máte-li rádi emotivní příběhy ze středoškolského prostředí, které jsou v mnoha ohledech poučné a plné hlubších myšlenek, nenechte si ujít ani tento.

Ukázka:

Radši jsem se k jejich chichotání přidala, jinak by mi mohlo hrozit nebezpečí. Paní Gordonová, která abych k ní byla spravedlivá, tehdy ještě u nás na škole neučila, nám ukázala zdvižené palce. 

„Na rozhovory je nejlepší tady Paige, že jo?“ kývla směrem ke mně. „Šla bys do toho, Paige?“

Všechny se na mě podívaly s očekáváním v očích – bylo to nejspíš poprvé, co mě naplno vzaly na vědomí – a já měla co dělat, abych rovnou nevybuchla vzteky. „Ne, ani omylem do toho nejdu. Nechci s tímhle sebestředným ješitným projektem mít nic společného,“ chtělo se mi zařvat. 

Ale nic takového jsem samozřejmě neudělala ani neřekla, protože jsem naprostý zbabělec. 

„Jasně.“

„Super! Super! Není to super? A jaké máte další nápady děvčata?“

Všechny tři mluvily a mluvily a mluvily, a my jsme poslouchali a poslouchali. Všechny jejich nápady se točily kolem hlavní myšlenky pojmout ročenku jako poctu tomu, jak byly krásné a populární a jaké si během školních let vytvořily nádherné vzpomínky.

Ročenka – Holly Bourne. Slovart (Booklab): Praha, 2021.

LogoSlovart