Pokud máte děti, nejspíš i vy rádi využijete pomoc s jejich hlídáním. Často se do výchovy zapojují třeba prarodiče: babička a dědeček. Jenže co když babička vyznává naprosto odlišný životní styl než vy? O tom napsala knihu Martina Boučková s všeříkajícím názvem Šílená babička.

Možná jste z předchozího odstavce mylně pochopili, že se dnes podíváme na knihu o výchově dětí. Tak tomu opravdu není, naopak vám představím román, který vám vykouzlí úsměv na tváři. V situaci hlavní hrdinky byste se nejspíš ocitnout nechtěli, ale příběh o jejích patáliích si určitě s chutí přečtete!

Lucie vychovává dvě děti: téměř desetiletou Janu a sedmiletého Vojtu. A jako většina jiných rodičů, i ona má přes prázdniny problém s jejich hlídáním. Navíc je na děti sama, jejich otec o ně příliš zájmu neprojevuje. Aby si pořád nemusela brát dovolenou, rozhodne se o pomoc poprosit svou matku. Jenže si vůbec není jistá, zda jde o dobrý nápad…

„Jestli já jsem si spíš neměla zaplatiti chůvu.“

Lucčina matka totiž není typická babička. Své mládí strávila v době, kdy hippie zažívalo největší boom. A „květinové dítě“ v ní už zůstalo. Nadále vede bohémský život. Miluje batikované oblečení a vyznává heslo, že člověk by měl žít přítomností. Nic neplánuje dál než na pár hodin dopředu. I přes svůj pokročilý věk si klidně nechá udělat piercing, tetování a zakouří marihuanu. Je energická a bezprostřední, nebojí se prosadit si svůj názor, odmítá poslouchat ostatní a zkrátka si dělá, co uzná za vhodné.

„Zajímavé je, že člověk může být plný vzdoru, s něčím rezolutně nesouhlasit a vehementně bojovat za svůj vlastní názor, jako by to bylo právo na holý život, ale s mou matkou to je vždycky předem jasná prohra.“

Opravdu jí Lucie může svěřit své dvě děti? A jaké dobrodružství je s babičkou čeká? Mohu vám slíbit, že příjezd babičky obrátí život této rodiny úplně vzhůru nohama! Děti čekají prázdniny, o kterých se jim ani nesnilo. A Lucie bude čelit rovnou několika infarktovým stavům!

Já jsem si čtení užila. Humorné romány nečtu příliš často a možná je to škoda. Několikrát jsem se od srdce zasmála. A v určitém slova smyslu je čtení i napínavé: s napětím jsem totiž čekala, co dalšího babička s vnoučaty (i bez nich) zase provede. Nejspíš tušíte, že rozhodně nezkazí žádnou lumpárnu. Děj má spád a knihu zvládnete přečíst za jediné odpoledne – má totiž jen dvě stě stran.

A i když se to na první pohled nezdá, autorka do knihy vložila jedno z důležitých témat: odlišné názory na výchovu dětí. I dnes se rodiče a prarodiče často neshodnou – stejně jako Lucie se svou matkou. V této knize je vše samozřejmě přehnané, navíc v reálném světě tolerancí neoplývají spíše prarodiče (babička z tohoto vyprávění je naopak velmi tolerantní), ale i tak je příběh v ledasčem poučný.

Bavilo mě, jak si Lucčina matka dokáže poradit v každé situaci – jak jinak než s humorem! I já jsem si ji zamilovala a myslím si, že sympatická bude většině čtenářů. Ale rozhodně chápu i veškeré Lucčiny obavy – sama bych se v mnoha situacích zachovala stejně jako Lucie. Důležité však je, že její matka má Lucii (a samozřejmě také vnoučata) i přes odlišný způsob života moc ráda. Což vám také dokáže!

Máte-li rádi humorné příběhy z českého prostředí, bude se vám kniha líbit.

Ukázka:

Než jsem uložila děti do postele, ještě jsem se naklonila k Janě: „Zítra budete s babičkou sami. Prosím tě, Janinko, měj u sebe pořád mobil. Kdyby cokoliv, volej, ano? A dohlídni mi na babičku!“
„Já na babičku?“ divila se.
„Ano, ona bude hlídat vás a ty zase ji, abyste byli všichni v pořádku.“ A já snad nebudu litovat svého rozhodnutí.
Všechny instrukce jsem nechala na lednici, uvnitř pak byla navařená jídla na tři dny, aby si mohli vybírat a abych měla čisté svědomí. Nedávala jsem moc naději tomu, že všechno bude do puntíku splněno. Ale kdyby alespoň polovina!
Jen jsem doufala, že se dětem nic nestane. Navzdory tomu, jak je moje mamka šílená, pořád je to dospělá svéprávná osoba – a přece by neudělala něco, co by dětem mohlo způsobit nějaký úraz nebo duševní újmu.

Šílená babička – Martina Boučková. Praha: Cosmopolis, 2024.