Patříte mezi fanoušky autorky Holly Bourne? Pak mám pro vás skvělou zprávu: právě u nás vychází její kniha To ti moc přeju.

Hlavní hrdinka Nicole Daviesová je těhotná. Na roli mámy se těší, ale v osmém měsíci cítí obrovskou únavu, kterou zhoršují právě panující úmorná vedra. Musí však posbírat zbytky energie a alespoň v rámci možností si užít svou baby shower, kterou pro ni připravila jedna z kamarádek. Nikdo však nečeká, že se oslava promění v noční můru! Skončí totiž požárem, se nimž hasiči budou bojovat přes 7 hodin! V parném létě se nekontrolovaně rozšíří a napáchá obrovské škody za miliony liber… Tři rodiny přijdou o střechu nad hlavou a všechen majetek, požár zničí více než 14 hektarů půdy a zpustoší přírodu. Nejspíš i vás napadla otázka, kdo nese za vznik požáru zodpovědnost? Odpověď se pokusí najít vrchní inspektor Simmons. A jak jinak začít, než výslechy zúčastněných?

Nicki, Lauren, Charlotte a Steffi se kamarádí už od vysokoškolských studií. Po třicítce se jejich životní cesty rozdělily, ale díky tomu, že nyní Nicki čeká miminko, se všechny opět setkávají. Nutno podotknout, že Nicki o baby shower vůbec nestála. Nevadilo jí, že se setká s kamarádkami. Ale stačilo by třeba rychlé kafe v kavárně. I většina ostatních žen by se v osudný den raději věnovala něčemu jinému. Kromě jedné!

„Pořád jsem nejlepší kamarádky, jen máme plný ruce práce s vlastním životem.“

Autorka samozřejmě využila různé typy postav: Charlotte patří k těm, které o každém svém kroku informují na Instagramu. Ačkoli její život působí dokonale, opak je pravdou… I ona by ráda prožívala stejné radosti jako Nicki! Ovšem mateřství jí není souzeno… Lauren naopak už dítě má, jenže mateřství je pro ni mnohem těžší, než si kdy dokázala představit. Trápí ji poporodní deprese, péče o syna jí dává pořádně zabrat a ne vždy se dokáže ovládnout… Proč její situaci nikdo nechápe? A Steffi? Ta je šťastně bezdětná, rozjíždí kariéru a po dítěti netouží. Zároveň se ale bojí, že ji za to ostatní odsoudí! Co myslíte, která z těchto žen požár založila? Proč? Omylem? Nebo dokonce schválně?

Já jsem se na nový příběh od Holly Bourne moc těšila, protože mám její tvorbu ráda. Líbil se mi třeba román pro dospívající čtenáře Jsme všichni sněhové vločky?. Jde o zvláštní vyprávění, ale zajímavé. Donutí vás k zamyšlení a všímaví čtenáři v něm najdou hluboké poselství. O autorce je známo, že se snaží odstraňovat stigmata spojená s duševními problémy. A ty se lehce objevují i v nejnovějším románu – ve formě poporodní deprese, která mnoho maminek skutečně trápí. Podobné příběhy považuji za velmi důležité a mohou čtenářkám pomoci – minimálně uvidí, že nejsou sami a nemusí se stydět říct si o pomoc.

Hlavním tématem autorčina vyprávění je mateřství a Holly Bourne ho rovnou rozebere ze všech možných úhlů pohledu. Z pohledu ženy, která touží po dítěti, ale nedaří se jí otěhotnět. Z pohledu ženy, která dítě má, ale mateřství jí přerůstá přes hlavu a její život se hroutí jako domeček z karet. A také z pohledu ženy, která se naprosto svobodně rozhodla dítě nikdy nemít. Vše má svá negativa i pozitiva. Každý se sám musí rozhodnout, co je pro něj nejlepší. A pak už jen čelit všemu, co život přinese… Kniha ukazuje, že mateřství prostě není jednoduché. Myslím si, že ženy, které už dítě mají, budou příběh vnímat jinak, než ženy, které mateřství zatím jen plánují. A ještě jinak ho budou vnímat ty, které po dítěti vůbec netouží. Každému autorka svým vyprávěním přidá něco úplně jiného. A to se mi líbí.

„Nevěř těm lžím, zlatíčko moje. Mít dítě není ta lepší varianta, co přináší to největší štěstí. Naopak je to velmi omezující a zavře ti to spoustu jiných dveří. Musíš si být jistá, že ti ta cesta za to stojí, že nejsou jiné, díky kterým by ses cítila stejně naplněná.“

Chcete vědět, co přesně se na baby shower stalo? Jaké vztahy mezi sebou kamarádky mají? A k čemu mezi nimi došlo v minulosti?  Neváhejte a pusťte se do čtení!

Ukázka: 

Vysílám toto do světa se smířením a přijetím, šeptala jsem, když jsem v zahradnictví objednala stěnu z pivoňkových květů, a srdce mě rozbolelo snahou myslet to doopravdy upřímně.
Vysílám toto do světa se smířením a přijetím, zopakovala jsem, když jsem plánovala, jaké přesnídávky nematlat do plínek, aby vypadaly jako hovínko.
Nechávám odplout své rozbité naděje, přidala jsem, když jsem sháněla věci do výtvarného koutku, kde hosté mohou namalovat, jak si myslí, že bude vypadat Nickino miminko. I toto daruji vesmíru.
Přijímám, že tohle není moje baby shower, přesvědčovala jsem sama sebe, když jsem objednala z eBaye krabici plyšových medvídků, na nich budeme cvičit přebalování na rychlost. Cítit zármutek je v pořádku, ale je načase vypustit ho do vesmíru a osvobodit se.
Obětovala jsem svou vlastní vysněnou baby shower na oltář osobního rozvoje. Teď už je Nickina. Ne moje. Patří jedné z mých nejlepších kamarádek, která je jí hodna. Sice jsem to tak desetkrát obrečela, ale dokázala jsem to. Osvobodila jsem se. A dnešek bude perfektní. Perfektní.

To ti moc přeju – Holly Bourne. Praha: Slovart, 2026. 

LogoSlovart