Po delší době bych vám zase ráda doporučila román z mé oblíbené edice 7lásky. Jde o novinku s názvem Počkám na tebe od kanadské autorky Marie-Christine Chartier.

Hlavní hrdinové jsou v příběhu dva: muž a žena. Max a Cam jsou přátelé už více jak čtyři roky. V některých věcech se okamžitě shodnou, na jiné (méně důležité) mají rozdílné názory. Vždy však dokáží najít společnou řeč a v obtížných situacích jsou tu jeden pro druhého. Ano, jejich přátelství je postaveno na pevných základech. A ani jeden z nich nehodlá udělat nic, čím by tyto základy ohrozil…

Max je pohledný a inteligentní chlap, který má image cynického tvrďáka. Jde však spíše o pouhou masku než o životní postoj. Max má velmi komplikovaný vztah s otcem: otec ho ve všech ohledech považuje za neúspěšného, nesouhlasí s jeho volbou kariéry (Max pracuje v PR), přátel, oblečení, účesu… zkrátka s ničím. Max proplouvá životem a kromě Cam nikoho blízkého nemá. Marně hledá pravou lásku, ale žádná z žen mu není dost dobrá. Možná jsou jeho nároky až příliš vysoké? Nebo jeho srdce už dávno patří dívce, která o tom nemá ani tušení?

Cam studuje psychologii a přivydělává si v kavárně. Podařilo se jí dokonce získat doktorandské stipendium, ale občas má chuť se vším praštit a jít studovat literaturu! Už jako dítě chtěla psát příběhy… Měla by být hrdá na vše, co dokázala. Přesto má pocit, že spíše přichází o vše, o čem kdy snila!

„Postupem času se většina dětských snů rozplyne, převálcuje je realita a člověk se naučí dělat kompromisy mezi tím, o čem sní, a tím, v čem je dobrý.“

Vztah mezi Cam a Maxem je velmi komplikovaný. Vzájemně k sobě cítí náklonnost. Táhne je to k sobě, ale nechtějí překročit stanovenou hranici, protože jsou přesvědčeni, že jeden druhého ve svých životech prostě potřebují jako kamaráda. A přece nebudou zbytečně riskovat hypotetické štěstí? Tím, že spolu nechodí, eliminují riziko vzájemně zlomeného srdce.

„Můžu žít s málem, ale nemít nic bych nepřežila.“

A tak si od sebe drží bezpečnou vzdálenost a přitom zůstávají v začarovaném kruhu… Jak z něj ven? Možná prostřednictvím náruče jiného člověka?

„Nehodlám předstírat, že to bylo víc než jen povyražení, abych zapomněla na všechno, co mě deprimuje. Problém je v tom, že umrtvovací moc příležitostného sexu netrvá nikdy dlouho. Je to jako lokální anestetikum: znecitliví na povrchu, ale uvnitř neléčí. A já mám Maxe hluboko v sobě. Nic hlubšího nikdy nenajdu.“

Marie-Christine Chartier své vyprávění založila na motivu, který není nijak neobvyklý. V mnoha románech vystupují dva přátelé, jejichž přátelství se postupně přemění v lásku. Ač tento motiv není originální, mnoho čtenářek ho stále vyhledává. I já musím říct, že mě bavilo sledovat, jak se vyvíjí vztah mezi Cam a Maxem. Chvílemi jsou si velmi blízcí, pak si uvědomí, k čemu se mezi nimi schyluje, a zařadí zpátečku… Co myslíte, zvládnou vzájemné přitažlivosti odolat? A jak dlouho? Nebo už potom bude příliš pozdě?

Román je napsaný z pohledu obou hlavních hrdinů. Zjistíte tak, co si jeden o druhém myslí a co společně prožili. Jak vnímají své předchozí vztahy, co je oba spojuje a v čem se naopak jeden od druhého liší. Postupně poznáte rodinu obou hlavních hrdinů a vztahy s jejich nejbližšími. Max i Cam v souvislosti s rodiči prožili něco, co je svým způsobem navěky poznamenalo…

Příběh je čtivý a já jsem do poslední chvíli neměla tušení, jaký bude jeho závěr. Musím sice přiznat, že v edici 7lásky mám na předních příčkách jiné favority (vzhledem k tomu, že v edici vyšlo již přes dvacet titulů, je opravdu těžké vybrat cca tři nejlepší), ale kniha Počkám na tebe jim lidově řečeno šlape na paty! Rozhodně tedy patří k těm povedenějším a své čtenáře bezpochyby dokáže oslovit.

Ukázka:

Nakonec to zkusím znovu: „Takže… kromě toho obočí, jaká byla?“
Povzdechne si.
„Nevím, vážně. Nic jsem necítil. Těžko se to vysvětluje. Víš, jak mi je, když to necítím…“
„Jasně. Víš, vlastně si ani nejsem jistá, jestli vím, jak vypadáš, když to cítíš.“
„Nestává se to moc často.“
„Nikdy jsem nepotkala někoho tak náročnýho.“
„Očekávám kvalitu, Cam.“
„Jo, možná až moc.“
„Naznačuješ mi, že mám moc vysoký nároky?“
„Ne, snažím se ti říct, že máš nepřiměřený nároky.“
„Víš, že trávím čas jenom se smetánkou. Třeba s tebou.“
„Šplhoune.“
„Možná, ale nemůžu být jenom vůl, ne? Z nějakýho důvodu jsem tvůj best friend.“
„Zásah. Ale jenom z jednoho.“

Počkám na tebe – Marie-Christine Chartier. GRADA Publishing, a. s. (Metafora), 2022.

logo