1234Po přečtení knihy Měsíční svit nad Paříží ve mně zůstal tak hluboký dojem, že jsem měla chuť pustit se do příběhu s podobnou tematikou: historie a výtvarné umění. Toto mé zadání celkem dobře splnila kniha Georgette píše otci od autorky Anne Gesthuysenové, která je okořeněná záhadou, jež se snaží hlavní hrdinové vyřešit – to se stává ústředním tématem. Celkově tak získává zase jiný náboj.

Tento román je složený ze dvou dějových linek. První se odehrává během několika let na přelomu dvacátého a dvacátého prvního století a jde o dějovou linii týkající se současnosti. Hlavní hrdinkou je Francouzka Lilie Aguttová, která má za sebou poměrně pestrou minulost. Rok před maturitou se nechala vyhodit ze školy, sebrala své úspory a utekla do Karibiku, kde se měl nacházet její otec – s tím se však nikdy příliš nestýkala, takže přivítání bylo všelijaké, ale nikoli radostné. V Karibiku ji matka dovolila zůstat do konce léta s tím, že se následně zapíše do výměnného programu a bude rok studovat v zahraničí. Lilie si představovala, že tak stráví rok třeba v Miami. Jenže člověk míní, život mění – zaregistrovala se a zbylo na ni Německo, konkrétně zapadlé městečko Veen poblíž Xantenu. Samozřejmě byla přesvědčená, že Německo je to nejhorší, co ji mohlo potkat. To ovšem ještě netušila, k jaké německé rodině se dostane a jaké vztahy s touto rodinou naváže – Hermann Terhöven jí je nyní mnohem bližší než její vlastní otec a v jeho dceři Hanně Terhövenové našla sestru.

„Láska není jako koláč, který se dá rozkrájet jen na určitý počet kousků.“

Nyní je Lilii téměř čtyřicet let, od jejího výměnného pobytu uplynulo už přes dvacet let a přesto se do Německa pravidelně vrací. Tentokrát je to ovšem jiné – Hermann bojuje s rakovinou a všichni vědí, že to pravděpodobně bude jejich poslední setkání. Hermann však má tuhý kořínek a nehodlá se jen tak vzdát – vzhledem k závažnému tématu se tedy nemusíte bát přehnaného sentimentu, osobně to u knih příliš neocením, z tohoto pohledu je však příběh napsán opravdu střízlivým pohledem a právě tento pohled na celou situaci se mi líbil. Když Herman zjistí, že se Lilii před cestou do Německa někdo pokusil okrást a jediné, co si chtěl odnést, byl starý obraz, hodlá společně s Hannou a Lilií přijít celé záhadě na kloub – i když na tom zdravotně není zrovna nejlépe. Hanna a Hermann milují  záhady a tajemství, považují tedy za nutné zjistit, proč by někdo chtěl ukrást starý bezcenný obraz?

Druhá dějová linie se odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století a hlavní hrdinkou je malířka Georgette Aguttová – vzdálená příbuzná Lilie Aguttové. Z této dějové linie se dozvídáme, co se vlastně stalo v minulosti a jak je minulost propojená s přítomností. Právě tato dějová linie je důležitá k vyřešení záhady spojené s obrazem, který má momentálně Lilie u sebe. Lilie, Hanna a Hermann tak postupně zjišťují zajímavé informace o životě Georgetty a jejího otce. Přestože pátrají společně, každý z nich má jiný cíl – Hanna touží vyřešit záhadu a zpříjemnit otci poslední dny života, které mu ještě zbývají. Hermann se snaží zapomenout na smrt a Lilie se chce dozvědět více o svých předcích.

„Ve skutečnosti vás my muži potřebujeme mnohem víc než vy ženy nás.“

Musím říct, že mé očekávání příběh splnil. Napsaný je dobře a vzhledem k tomu, že cílem je vyřešení záhady spojené s obrazem, tak dokáže upoutat pozornost čtenáře. Ani jedna z dějových linií není zbytečná, události jsou dobře propojeny a vše dává smysl – pravděpodobně na to má vliv i to, že Anne Gesthuysenová se nechala inspirovat skutečnými událostmi i skutečnými postavami. Pokud stejně jako já hledáte zajímavé románové čtení o výtvarném umění, knihu Georgette píše otci vám mohu určitě doporučit.

Ukázka:

Když se pořád nic neozývalo, opět zneklidněla. Zadržela dech. V jejím bytě někdo byl, víc to cítila, než slyšela, a pomalu se jí začala zmocňovat panika. Opatrně otevřela dveře, vešla do předsíně a vyhnula se přitom vrzajícím prknům pod kobercem. Srdce se jí rozbušilo a v uších jí šuměla krev. Její syn Pierre, který by se jí schoval a pak na ni chtěl vybafnout, to být nemohl. Touto dobou býval ještě ve škole a matka by se už dávno ozvala. 

„Kdo je tu?“ zakřičela tak nahlas, jak jen dovedla, a vpadla do obývacího pokoje. „Intoxi,“ vyjekla, když uviděla psa nehybně ležet v koutě. V tu chvíli ji někdo udeřil do hlavy. Před očima se jí roztančily hvězdičky. Pak ucítila další ránu do čela a upadla na zem. Ve spáncích ji bušilo. Zdvihla ruce před obličej. Zdálo se jí, že někdo zakopl o její nohy. Ozval se zvuk, jako by se trhal karton. Pak se kolem ní rozprostřela tma. 

Georgette píše otci – Anne Gesthuysenová. Host, 2016.

 
HOST-logo