Patříte k fanouškům thrillerů od Roberta Bryndzy? Pak právě vás dnes potěšíme: můžete se totiž pustit do jeho dalšího příběhu. Na pultech knihkupectví již najdete novinku Tíživé ticho.

Nejspíš už o mě z předešlých recenzí víte, že mám autora a jeho tvorbu ráda. Dokázal mě oslovit svými tituly napříč různými žánry. Musím se však přiznat, že právě jeho thrillery mám asi nejraději. Robert Bryndza proslul především svými sériemi plnými napětí: čtenáři si zamilovali jeho vyprávění s hlavní hrdinkou Erikou Fosterovou i Kate Marshallovou. A pokud tyto série znáte, dobře víte, že čítají již několik dílů. Ovšem ne všichni mají rádi knihy, které na sebe (byť třeba jen volně) navazují. I já patřím k lidem, kteří čtou série postupně. A cítím povinnost pustit se do každého dalšího dílu z rozečtené série, který autor napíše. Takže pokud vychází jeden díl za druhým a já zrovna nemám příliš času na čtení, dostávám se do skluzu. A přicházím o možnost pustit se do nejnovějšího příběhu, protože zkrátka nemám přečtené předchozí (ne, opravdu je nemohu číst jinak než postupně). A nebo se může stát, že máte autorovy knihy rádi, ale už vás omrzeli hlavní hrdinové z vydávaných sérií. V takovém případě se nejspíš nebudete chtít pouštět do dalších několika dílů. Patříte-li do některé ze zmíněných skupin i vy, pak mám pro vás dobrou zprávu: Tíživé ticho je totiž autorovým prvním samostatným thrillerem. Do čtení se tedy můžou pustit všichni – třeba i ti, kteří autora ještě neznají a rádi by poznali jeho styl psaní. Právě máte jedinečnou příležitost!

A o čem Robert vypráví? Hlavní hrdinkou je lékařka Maggie, která prožije něco, co by nikdo zažít nechtěl: i přes veškerou snahu přijde o svého manžela Willa. Údajně spáchal sebevraždu a bohužel se ho nepodařilo zachránit. Jenže Maggie svého muže dobře znala, takže ví, že by nic takového nikdy neudělal. Proč tedy zemřel? Brzy se ukáže, že skrýval temné tajemství. Jaké? A nehrozí nebezpečí i Maggie?

Robert Bryndza je vynikající spisovatel a je úplně jedno, zda se zrovna pustí do dalšího dílu některé ze svých sérií, nebo do samostatného příběhu. Opět jsem si čtení neskutečně užila. Jsem nadšená z toho, jak jsou jeho knihy od první do poslední stránky protkané napětím. Děj postupně graduje a vám nezbyde nic jiného, než obracet jednu stránku za druhou: čtení prostě nelze přerušit! Já momentálně nemám téměř žádný volný čas a večer usínám, jakmile se dotknu hlavou polštáře. Jenže tato kniha mě spát nenechala a prostě jsem musela ponocovat, abych ji co nejdříve dočetla! A víte co? Nelituji jediné minuty, kterou jsem u ní strávila.

Uznávám, že Maggie není tak silná hrdinka jako třeba Erika a Kate. Ale ono je to i o tom, že příznivci předešlých autorových knih už s Kate a Erikou strávili mnoho času (přece jen jednotlivé série čítají již několik dílů). Takže ani není možné, abyste si k Maggie vytvořili takový vztah jako k dalším jmenovaným ženám.

Ačkoli má kniha i pár prvků, které si autor nejspíš mohl odpustit (dotkne se i „duchařiny“, což je téma, které já zrovna nevyhledávám), stejně vám mohu Tíživé ticho s čistým svědomím doporučit. Zejména pokud se chcete seznámit s autorovou tvorbu.

Ukázka:

Jak se stalo, že nejhorší den mého života začal jako jeden z nejlepších? V tu ospalou neděli se nedělo nic převratně vzrušujícího. Byl to prostě jeden z těch slastných, líných dní – dlouho v posteli, dobrý sex, káva, pořádná snídaně se spoustou smažené slaniny, vajíček, žampionů a fazolí. A noviny u krbu. Naprostá pohoda a štěstí s mým manželem Willem. Jakmile odbila pátá a já se musela připravit do práce, bylo těžké se od toho všeho odtrhnout.
Když jsem vyšla z domu na stezku na nábřeží Temže, byla zima. Nad domy z červených cihel na druhé straně řeky zářilo zapadající slunce a voda v soumraku nabírala inkoustový nádech.
Otočila jsem se zpátky směrem k našemu domu, kde stál Will v arkýřovém okně v horním patře a jeho rozcuchané kaštanové vlasy zářily ve světle z ložnice. Měl na sobě své nedělní tepláky a starou mikinu s logem skupiny Nirvana a v náručí držel malou bílou kočku. Luna byla tulačka, kterou krmil, a zrovna jsme se bavili o tom, že nainstalujeme kočičí dvířka, ale jako všechny naše diskuse jsem ji musela přerušit, protože jsem šla do práce.
Poslal mi pusu a zamával Luninou tlapkou. Vypadal tak spokojeně. Bláznivě spokojeně. Tak si budu navždy pamatovat ten poslední pohled na něj.

Tíživé ticho – Robert Bryndza. Praha: Cosmopolis 2023.