Srdce fanoušků české literatury na začátku tohoto měsíce zaplesalo radostí: nakladatelství Host totiž vydalo nový román jedné z nejoblíbenějších českých autorek – Aleny Mornštajnové. I já jsem netrpělivě očekávala další její novinku! Chcete vědět, jak se mi Čas vos líbil? Nebojte se, prozradím vám to.

Nejprve se ale podíváme na to, o čem autorka vypráví: zavede vás do Brodu a seznámí vás se dvěma hlavními hrdiny – Bárou a Mirkem, kterému přezdívá Ptáčník.

Ptáčník miluje přírodu. Pravidelně se vydává na procházky lesem a pozoruje vše, co lidem uniká: stromy, zvířata – především ptáky. V lese nachází klid. Proto právě do lesa odjakživa utíká před všemi problémy. Během jedné ze svých pochůzek si všimne, že se někdo nastěhoval do dlouho neobydleného domu, jehož majitelkou bývala Inge Vágnerová – žena, která trpěla psychickými problémy a nakonec skončila v psychiatrické léčebně. Nyní to vypadá, že zanedbaný dům se spoustou skrytých vad, o který dlouho nikdo nestál, má nového majitele – respektive majitelku…

„Koupila jsem ho bezhlavě, mělo mě napadnout, že za nízkou cenou se skrývá past.“

Neuváženou koupi provedla Bára. Osamělá žena s komplikovanou minulostí. Dům vyžaduje spoustu péče – stejně jako duše jeho nové majitelky. Možná proto se do domu nakonec skutečně rozhodla nastěhovat a vlastníma rukama dát do pořádku vše, co bude v jejích silách…

„Opravuju a vyrábím ráda. Při bližším pohledu je vidět, že práci neodvedl profesionál, ale to mi nevadí. Uklidňuje mě to.“

Nemyslete si, dům v Brodě si nevybrala náhodou – do města přijela z určitého důvodu: kdysi tu žila a nyní nastal čas dořešit něco, k čemu došlo před několika lety… Konečně sebrala odvahu a rozhodla se postavit minulosti! Už nechce být tou, která vždy ustoupí a vyhoví ostatním. Nechce brát věci takové, jaké jsou. Chce je měnit!

„Pro město je ta záležitost uzavřená, nejspíš na ni dávno zapomnělo. Někteří lidé ji možná ani nezaznamenali nebo pro ně nebyla důležitá. Pro mě ukončená není. Abych ji uzavřela, musím si vybrat z několika řešení. Musím prozkoumat možnosti a promyslet si, co dál.“

Protože Ptáčník často prochází kolem Bářina domu, jejich setkání je nevyhnutelné. Jak proběhne? To už vám neprozradím. Nicméně vám mohu říct, že díky těmto postavám nahlédnete do historie několika rodin, poznáte její členy a odhalíte jejich tajemství – i tentokrát totiž platí, že každá rodina skrývá ve skříni nějakého kostlivce…

„Toho dne se v mém bezpečném světě objevila trhlina.“ 

Alena Mornštajnová napsala příběh z pohledu Báry i Ptáčníka. Zpočátku jsou obě dějové linky samostatné, ale brzy se protnou. Jak je u autorky zvykem, opět do svého vyprávění zapojuje řadu důležitých a nadčasových témat. Jak velkou moc má nad člověkem jeho minulost? Zlo ze světa nikdy nezmizí a vždy se najdou lidé, kteří ostatním ubližují – způsobují jim šrámy na těle, na duši. Jak se s tím (a s minulostí) vyrovnat? Bára a Ptáčník si vybrali odlišný způsob. Bára se po několika letech odhodlala svému osudu postavit, Ptáčník se s ním naopak smířil. Na rozdíl od Báry nalezl klid, užívá si svobodu, nepociťuje křivdu. Nebo jen všechny negativní pocity popírá? A přece jen jednoho dne vybublají na povrch?

Moc se mi líbí, jak autorka nahlíží na náš svět a jak pracuje s postavami. Jsou zapamatovatelné, svým způsobem zvláštní, perou se se životem. Jakmile se dozvíte, co vše mají za sebou a čemu museli čelit, pochopíte… Jejich současné myšlenky a chování jsou odrazem (ne)dávné minulosti. V takové chvíli snad každého čtenáře napadne: jak by některé z vylíčených událostí ovlivnily mě? Uznávám, že místy autorka spíše „klouže po povrchu“ a nejde úplně do hloubky – ale podle mě tak dává prostor čtenářům. Snaží se je příběhem pohltit a donutit je přemýšlet nejen nad životem hlavních hrdinů, ale i nad svým vlastním.

Bystří čtenáři si všimnou, že autorka lehce navázala na svůj předchozí román: v obou vyprávěních hraje důležitou roli les. I když v každém z nich představuje něco jiného, pro hlavní hrdiny má jiný význam. Možná jde o náhodu, možná o záměr, každopádně mě tato hra se symbolikou moc baví.

Možná pro vás autorčino nejnovější vyprávění nebude natolik šokující jako předchozí román Les v domě. I tak se jí však podařilo vytvořit další silný příběh plný menších i větších rodinných dramat. Pokud máte podobné knihy rádi, nenechte si Čas vos ujít!

Ukázka:

Tohle město bylo kdysi i mým městem. Neprošla jsem sice všechny ulice a neznala každého, kdo v nich bydlel, ale rozeznávala jsem jeho zvuky, vůně a barvy měnící se v rytmu ročních období. Nic z toho jsem si v té době neuvědomovala, nepřemýšlela jsem o dlažbě pod nohama, o javorech rostoucích v trávníku mezi chodníky a silnicí, o předzahrádkách, domech, vývěsních štítech obchodů ani o věži barokního kostela na kopci nad náměstím — to všechno byly jen kulisy mého bezpečného života.
Života plného snů dospívající holky o bezstarostné budoucnosti, snů, z nichž některé byly najednou uskutečnitelné, protože doba se právě změnila a lidé se dočkali toho, po čem většina z nich toužila a čeho se někteří báli. Po desetiletích příkazů, zákazů, plánů, schůzí, sjezdů a pětiletek konečně přišla svoboda.
Doba se změnila, ale lidé zůstali stejní.

Čas vos – Alena Mornštajnová. Brno: Host, 2025.

HOST-logo