Znáte autorku Rebeccu Raisin? A líbil se vám její román Knihkupectví na Santorini? Pak mám pro vás skvělou zprávu! Můžete se pustit do dalšího jejího příběhu s podobnou tematikou. Právě vyšla kniha Knihkupectví v Benátkách.

Hlavní hrdinka prožívá náročné období: přišla totiž o maminku, která bojovala s rakovinou. I přes dobré prognózy nakonec této nemoci podlehla. Luna měla maminku moc ráda, vždy pro ni byla oporou, o to je pro ni ztráta bolestivější. Jakmile se o matčině smrti dozví, opustí Thajsko, kde zrovna pobývá, a vydá se do Missoule, kde matka žila. Musí zařídit tolik věcí! Mimo jiné připravit smuteční prezentaci: najít fotky, které smutečním hostům připomenou, jak skvělá její máma byla. Přitom narazí na hromádku obálek svázaných provázkem. Jde o dopisy, které mamce posílal muž jménem Giancarlo. Proč je maminka skrývala? Ačkoli si s Lunou byly blízké, nesdílely spolu všechna tajemství… Třeba maminka nikdy nechtěla mluvit o muži, s nímž Lunu počala. Ano, Luna neví téměř nic o svém otci. Maminka se tomuto tématu pečlivě vyhýbala.

„Hledám odpovědi, které nikdy nenajdu. Hledám baťůžkáře z doby před více než třiatřiceti lety, který zůstává bezejmenný. Bez tváře. Máma říká, že to tak mělo být.“

Luna si dopisy samozřejmě přečte. A objeví v nich nápovědu, kde se tento cizinec a její maminka setkali. V jednom z dopisů najde zmínku o knihkupectví u kanálu v Benátkách. Takové by mělo být v Benátkách jen jedno: antikvariát s názvem La Libreria sul Canale. Luna je žena činu, proto se rozhodne odhalit identitu neznámého muže – musí zjistit, kdo je Giancarlo. A co se stalo mezi ním a její matkou. Má totiž dojem, že právě on stojí za zkrácením cesty do Benátek, kam se před lety Luna s maminkou vydaly na poslední společné dobrodružství, než se maminka rozhodla usadit v Missoule. Pak už Luna cestovala sama.

„Došlo v Benátkách k něčemu, o čem jsem neměla tušení? Zpětně cítím, že ji něco vyvedlo z míry, ale proč?“ 

A tak Luna odjíždí do Benátek. Co myslíte, podaří se jí tajemného muže najít? Co všechno zjistí? To vám samozřejmě neprozradím! Ale mohu vám říct, že díky svému pátrání alespoň přijde na jiné myšlenky…

Já mám Rebeccu Raisin moc ráda. Přečetla jsem všechny její romány, které byly přeloženy do češtiny. A líbily se mi. Zejména ty, ve kterých se objevuje knižní tematika. Proto jsem tušila, že ani tentokrát nebudu zklamaná. A nejsem! I když autorka postupuje podle stejné šablony, stále mě její vyprávění baví. Nejspíš to bude tím, že její romány čtu hned po vydání, takže je samozřejmě prokládám i jinými příběhy. A čím dál více mi její tvorba připomíná díla od mé další oblíbené autorky – Julie Caplin.

V prvních kapitolách příběhu se seznamujete s hlavní hrdinkou a děj se točí především kolem smrti její matky. Tempo vyprávění je pomalejší, ale vydržte! Děj nabere spád ve chvíli, kdy Luna najde dopisy a vydá se na cestu do Benátek, aby se pokusila najít odpovědi na své otázky. Pak si přijdou na své milovníci knih, protože děj se odehrává z velké části v již zmíněném antikvariátu.

Uznávám, že většina čtenářů nejspíš odhadne směr, kterým se autorka rozhodla ubírat. Ale mě to od čtení neodradilo! Přece jen jsem byla zvědavá, jak se hlavní hrdinka popasuje se všemi výzvami, které na ni čekají. A zda konečně zjistí pravdu ohledně toho, co ji už roky trápí…

Pokud máte rádi poklidná vyprávění s knižní tematikou, ve kterých hlavní hrdinky odhalují svou minulost a zároveň objevují směr, kterým se v životě vydají, pak bude Knihkupectví v Benátkách správnou volbou.

Ukázka:

Podívej se na tohle, Luno.“ Gigi mi podá hromádku obálek svázaných provázkem.
Rozbalím je a přemýšlím, s kýmpak si to máma psala. Soudě podle štosu trvala ta korespondence zřejmě docela dlouho. Pergamen je už věkem zažloutlý, takže možná pocházejí z jejích teenagerských let. Dopisy jsou psané formálně, psacím písmem. Chtěla by máma, abych je četla? Chvilku se nemůžu rozhodnout. Připadají mi tak nějak soukromé, schované ve svazku. Nevzpomínám si, že bych někdy viděla mámu něco takového číst nebo se o nějakých došlých dopisech zmiňovat. Vlastně si nevzpomínám, že by vůbec kdy někomu odepisovala. Pokud ano, většinou to byly jen pohlednice poslané té či oné kamarádce. Rychle načmárané vzkazy se zpáteční adresou, toť vše.
Svazek je vcelku těžký. Jako by se jednalo o něco vážného. Nic už není jako dřív. Možná mi ty dopisy poskytnou jakési vysvětlení.
Existuje jen jeden způsob, jak to zjistit.
Začnu dopisem z horní obálky.

Má nejdražší Ruby,
dny bez tebe jsou tak dlouhé. Tak prázdné. Zoufale toužím vědět, že jsi v pořádku. Probudil jsem se za zvuku pláče a ty jsi byla pryč. Pomysli na to, co jsi tu zanechala…
Vrať se, prosím.
Navždy tvůj
Giancarlo

Jako by se z místnosti vytratil všechen vzduch. Další záhada, kterou po sobě Ruby Hartová zanechala.
„Co to je?“ zajímá se Gigi.
„Vypadá to, že máma tomuhle chlápkovi zmizela.“ Zježí se mi chlupy na rukou. Instinktivně vím, že jde o víc. To vědomí je přímo pulzující, ale ne dost na to, abych pochopila proč.

Knihkupectví v Benátkách – Rebecca Raisin. Praha: Cosmopolis, 2025.