Julie Caplin patří mezi celosvětově nejoblíbenější autorky románů. Na její novinky čeká obrovské množství čtenářů. Patříte-li mezi její fanoušky i vy, mám pro vás skvělou zprávu: nakladatelství Cosmopolis právě vydalo titul Léto na venkově – druhý díl série Útěky na venkov.

Hlavní hrdinka Bets pracuje jako veterinární sestra – pomáhá bratrovi svého přítele Jacka Devonovi. S Jackem spolu chodili už od střední školy – tedy devět let. Jejich láska dlouho jen vzkvétala a mnozí už čekali, že by se ve vztahu mohli brzy posunout dál… Jack však byl jiného názoru a před dvěma měsíci se s Bets nečekaně rozešel – po telefonu! Oznámil jí, že hodlá zůstat v Bristolu, protože si tam našel práci. To Bets trochu uklidnilo, jinak by na něj narážela na každém rohu. Možná by dokonce přišla o práci i o bydlení? Pracuje s Jackovým bratrem a už dva roky žije ve zrekonstruované stodole, která patří Jackově rodině. Ano, její život je až příliš propojený nejen s Jackem, ale především s jeho rodinou!

Jenže pak Jack nečekaně opustí Bristol a neohlášeně se objeví doma – nikoli pouze na návštěvě, ale definitivně… Má na svém kontě mnoho průšvihů a návrat domů připadal v úvahu jako jediné řešení. Dokonce chce pracovat s bratrem v ordinaci!

„Vlastně se domů vůbec vrátit nechtěl, jenže… musel.“ 

To by ovšem znamenalo, že by pracoval i po boku Bets. Opět by se potkávali každý den. Vycházeli by spolu po rozchodu? Mohli by být přáteli? Nebo dokonce zase něčím víc? Občas si láska přece zaslouží druhou šanci!

Bets se kvůli Jackovi dostala do nezáviděníhodné situace. Bývalí partneři spolu často příliš nevychází, jen málokdy se z nich skutečně stanou přátelé. Jenže Bets nechce kvůli Jackovi měnit celý svůj život – přijít o práci, hledat si nové bydlení či dokonce úplně odejít z města! Není divu, že pro ni není lehké se se situací vyrovnat. Myslím, že autorka vše zpracovala věrohodně. Občas se skutečně stává, že partneři sdílejí nejen společné bydlení, ale i zaměstnání. Po rozchodu je pak velmi těžké hledat nové útočiště a opustit vše, co měli rádi.

Láska je nedílnou součástí autorčiných románů. Obvykle však jde o lásku „na první pohled“, tentokrát je ovšem řeč o druhých šancích. Julie Caplin vede čtenáře k zamyšlení, zda by lidé měli znovu vstoupit do vztahu, který se už jednou rozpadl… A ještě v jedné věci se Léto na venkově od ostatních jejích příběhů liší: děj se totiž odehrává na stejném místě jako děj prvního dílu, který vyšel pod názvem Útěk na venkov. Nejspíš i proto jsou tyto příběhy docela provázané a doporučuji vám číst je postupně. Opět se totiž setkáte s postavami, které už znáte: třeba s Ellou a Devonem a dalšími obyvateli vesničky.

Jak napovídá název, vyprávění se odehrává v létě – a právě v tomto ročním období bych si ho i já s chutí přečetla. Pokud jezdíte na chalupu, rozhodně doporučuji vzít si ho s sebou – během letních večerů se snadno ponoříte do atmosféry, kterou autorka nastínila. Nicméně samozřejmě se do čtení můžete pustit kdykoli a kdekoli – u nás už léto aktuálně končí, ale věřím, že řada čtenářů na něj během sychravého podzimu s nadšením zavzpomíná.

A pokud máte autorčiny romány rádi, mám pro vás ještě jednu dobrou zprávu: koncem listopadu by měl vyjít další díl série Romantické útěky, ve kterém vás Julie Caplin zavede do New Yorku, kde společně s hlavní hrdinkou prožijete Vánoce. Já už se nemohou dočkat!

Léto na venkově – Julie Caplin. Praha: Cosmopolis, 2025. 

Ukázka:

„Jsem jedno velké ucho. Hádám, že to má něco společného s návratem jednoho důležitého člověka.“ Doris se škádlivě pousmála.
„Cože?“ Bets měla plnou hlavu psích pelíšků, vodítek a hraček. Myslela jen na svého vlastního psa. Odjakživa si ho přála. Celé roky nadšeně hlídala cizí psy a teď konečně bude mít svého.
„S Jackem,“ objasnila Doris a teatrálně na ni zamrkala. Na její uslzené a zarudlé oči s víčky zvýrazněnými zářivě modrými stíny ale nebyl moc hezký pohled.
„Co je s Jackem?“ Bets na ni zůstala užasle zírat.
„Viděla jsem ho včera večer vykládat z taxíku spoustu kufrů. Takže už tady zůstane?“
Bets zalapala po dechu. Snažila se Dorisina slova vstřebat, ale myšlenky se jí pořád zadrhávaly u jména Jack. Jako kdyby stála na pódiu, chystala se řečnit před lidmi a bojovala s trémou. Hlasivky ji neposlouchaly. Nedokázala ze sebe dostat ani slovo.
Ze všeho nejraději by utekla. Vytáhla z chladicího pultu lahev mléka.
„Musím běžet. Mám zpoždění.“
Se zběsile tlukoucím srdcem vyšla na ulici a v jedné ruce pevně svírala mléko.
Jack se vrátil. Slova, která jí pořád dokola rezonovala v hlavě, se proměnila ve zlověstnou písničku připomínající strašidelné popěvky Jacka Nicholsona v Osvícení. Kráčela po chodníku v jejím rytmu. Jack je zpět, Jack je zpět, Jack je zpět.
Úzkostí ji rozbolelo břicho.