Než jsem tě poznala
Musím se přiznat, že když jsem sáhla po knížce Než jsem tě poznala, byla pro mě Jojo Moyesová neznámou autorkou. Proto jsem zpočátku váhala, zda se pustit zrovna do této knihy – přece jen, dalších deset knih se na mě usmívá z police a hlásí se o slovo (o přečtení). Nicméně po zjištění, že v knihkupectví ji není lehké sehnat, protože se rychle vyprodá, a že v knihovně na ni čeká v pořadí 25 čtenářů, jsem se rozhodla, že dám této sympaticky vyhlížející knize šanci. Nakonec jsem musela uznat, že jsem udělala dobře.
Šestadvacetiletá Luisa žije společně s rodiči, sestrou a jejím malým synem v v nevelkém baráčku. Když hlavní hrdinka přijde o práci v pekárně, kterou miluje, rozhodne se přijmout nabídku na pozici ošetřovatelky. Luisa tuto práci přijme jen z důvodu, že potřebuje finančně zabezpečit sebe i rodiče. Ve skrytu duše se ji však děsí. Je doslova její noční můrou ,,utírat stařečkům zadky“ , jak sama tvrdí. Jaké však je její překvapení, když člověk na vozíku není žádný stařec, ale muž zhruba v jejím věku. Počáteční radost však brzy zmizí, když Luisa zjistí, že Will je pěkný protiva a věčný morous. Zprvu jej nemůže vystát, ale s postupem času si na jeho sarkasmy zvykne a dokáže s ním vycházet tak, jako nikdo jiný. Dokonce tak, že spolu začnou tvořit nerozlučnou dvojku. Jenže je zde problém. Problém, o kterém vlastně je celá kniha. Luisa totiž tajně vyslechne rozhovor, kdy se doslechne, že Will chce za 6 měsíců podstoupit eutanazii. Proč zrovna taková doba? Rodiče totiž svého milovaného syna přemlouvají, že život stojí za to, i když je upoután na vozík. Will nakonec povolí a rodičům slíbí, že ještě počká půl roku. A tak se Luisa snaží udělat vše proto, aby mu ukázala, jaké radosti mu život může i přes jeho handicap poskytnout. Toto její neutuchající nadšení při vyhledávání nejrůznějších aktivit pro postižené protíná celou knihu.
Kniha se skládá z 27 kapitol a téměř všechny jsou psány z pohledu Luisy. Výjimku tvoří čtyři kapitoly, které jsou vyprávěny Willovou matkou, otcem, Willovým lékařským pečovatelem a Luisinou sestrou. Přestože má kniha přes 400 stran, je těžké se od ní odtrhnout. Autorka na jednu stranu čtenáři dává jasně najevo, že Willův stav se již nikdy nezlepší, ale na straně druhé jakousi šanci jeho uzdravení dává různými nenápadnými poznámkami. Tak třeba – když se Luisa v tetovacím salónu podivuje nad tím, jak je možné, že Will cítí na noze jehlu, když by při svém postižení nic takového cítit neměl. Právě proto jsem snad nikdy neměla větší nutkání otočit na poslední stranu, abych zjistila, jak to s Willem vlastně dopadne. Nakonec jsem se silou vůle přinutila tento čtenářsky zavrženíhodný skutek neudělat, ale po celou dobu při čtení knihy jsem přemýšlela, jaký konec by byl vlastně dobrý. A je vůbec nějaký takový?
Asi nejvíc se mi na knize líbil nápad a u autorky oceňuji odvahu se do tohoto tématu pustit. Jojo Moyesová odhadla při popisování Willovy nemoci a s ní spojené časté úkony tu tenkou hranici mezi tím, kdy by už leckterého čtenáře přílišné podrobnosti o měnění cévek odradily, a tím, kdy je nutné projevy nemoci popsat natolik, aby zapadaly do děje a rozvíjely ho. Vyprávění je velmi citlivé, avšak s nadhledem, takže jsem se při čtení jak pobavila, tak rozesmutnila. Kniha mě donutila přemýšlet. Často jsem musela čtení přerušit, abych se zamyslela nad přečtenou pasáží a zejména nad svým životem. Jak směšné se mi najednou zdály mé problémy, které jsem považovala málem za konec světa!
Než jsem tě poznala je skutečně skvostná kniha. Nádherně napsaná. Já jsem ji musela ještě několik dní po přečtení nosit všude s sebou, abych v ní mohla listovat a číst si některé věty znovu a znovu. Není divu, že se prodala do 28 zemí a stala se bestsellerem.
Ukázka z knihy:
,,Tak co?“ Will pozastavil DVD.
Narovnala jsem se. ,,Nevím, jestli jsem chtěla vidět tolik tvýho obličeje. Trochu mě to znervózňuje.“
,,Táhne mi na hlavu,“ konstatoval a otáčel hlavou ze strany na stanu, jako by zkoušel, jaké to je.
,,Počkej chvilku,“ řekla jsem, ,,přinesu dvě zrcadla. Pak se budeš moct podívat pořádně. Chce to ještě trošičku upravit. Možná uříznout jedno ucho.“
Jojo Moyesová: Než jsem tě poznala.
Povedená recenze 🙂 já tu knížku zbožňuji, jen jsem čekala jiný konec.. Viděla jsem i film a tam se mi nejvíce líbí scéna, jak dostala podkolenky 🙂 napsala jsem o knize taky recenzi a budu ráda i za tvůj názor – http://datafi.cz/nez-jsem-te-poznala/